Ghost in the Shell 2: Innocence

Méně zajímavé než původní Ghost in the shell, řekla bych, zpočátku rozvláčnější, nejasnější a tentokrát opravdu rádoby filozofické, na rozdíl od prvního GITS. Tím, že z poloviny dialogů uděláte citáty slavných filozofů, ještě film automaticky nevylepšíte. Spíš to působí nepřirozeně. Původně jsem chtěla dát 3*, ale úžasná vizuální stránka (především město na severu a Kimův palác) společně se závěrem mě přiměly změnit názor. (14.11.2009)

Jde vidět, že pan Oshi si zamanul 3D animaci, které téměř převládla nad tou klasickou, což já neberu jako negativum. Je to spoustu pěkných obrázků, ale žádná akce a hlavně přehršel keců, keců a keců, které mě absolutně míjely a já jsem chvílema vůbec nevěděl o čem je řeč a dost se nudil. První díl u mě jasně vede, jak po příběhové, tak po akční stránce. Za obrázky se u takovýchto filmů 5* nedává. (12.04.2010)

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)

Na Innocence jsem se těšil ještě víc, než na první díl, a můžu radostně konstatovat, že mě ani trochu nezklamal. Nedosahuje sice už takové filosofické hloubky jako jednička a tento "nedostatek" se snaží kompenzovat přehršlem nejrůznějších filosofických keců, na druhé straně ale oplývá úžasnou Noir atmosférou, která v kombinaci s futuristickým cyberpunkovým světem dostává zcela nový, neuvěřitelně hypnotický, rozměr. Batu je prostě noirový detektiv jako vyšitý a femme fatale (samozřejmě majorka) celou dobu tak neskutečně intenzivně visí ve vzduchu, že ji z filmu i v její nepřítomnosti cítítě snad ještě daleko víc, než kdybyste ji přímo sledovali na obrazovce. Počítačové technologie navíc za těch devět let urazily opravdu dlouhou cestu a pokud jsem se tak u Karase rozplýval nad jeho úžasno vizuální stránkou, musím tady veřejně uznat, že Innocence se mu přinejmenším vyrovná. Když vám k tomu navíc prozradím, že Kawaieho hudba působí snad ještě intenzivněji, než v prvním díle, není tady myslím nic, co byste ještě měli řešit... (02.05.2007)

Neuvěřitelná vizuální žranice, překrásné umělecké obrazy, náročná zápletka, fantastické nápady, nádherná hudba, velkolepé podání, poezie, filozofie, hloubka - je mi líto, ale lépe než takto jeddnoslovnými nadšenými výkřiky neumím tuhle věc popsat. Film, vedle něhož snad i Blade Runner vypadá poněkud nedospěle, je zážitkem natolik odlišným od všech těch nablblých, dětinských amerických scifáren, které se na nás zpoza oceánu řinou, že člověk nemá žádné měřítko, žádné srovnání. Pro fanouška anime a mangy to snad není tak převratná zkušenost, ale mně to přišlo jako návštěva jiné dimenze, výlet do jiného světa. Už první Ghost in the Shell byl pro mě fantastickým zážitkem, ale dvojka je ještě daleko krásnější, poutavější a hlavně postrádá největší nedostatek jedničky, tedy přílišnou krátkost. Není pochyb o tom, že kdo touží po umělecké, dospělé a náročné sci-fi, nemá dnes jinou možnost, než se poohlédnout po animovaných výtvorech geniálních japonských filmařů. Ghost in the Shell - Innocence je kybernetická báseň v obrazech, ryzí kinematografický skvost. (21.12.2005)