Ghost in the Shell 2: Innocence

Pokračování, které v lecčems svého o devět mladšího bratříčka překračuje... a zároveň komplikuje. O poznání lepší obrázky (opět nebudu srovnávat dohromady - obojí je boží...) a také intelektuálně zbrušuje. O poznání těžší se pak jeví několikanásobná halucinace, sen, manipulace, která se v jednu chvíli neustále zacykluje do divných překotných vidin a já se ztrácel... Ve vesmíru se ztratí každý a jednoduše... Rozdoně cyborské prostitutky a fajná vyvražďovačka yakuzi vedle křižníku, veselé vily a vůbec všechno je takové nevinné... Geniální... (22.11.2006)

Na Innocence jsem se těšil ještě víc, než na první díl, a můžu radostně konstatovat, že mě ani trochu nezklamal. Nedosahuje sice už takové filosofické hloubky jako jednička a tento "nedostatek" se snaží kompenzovat přehršlem nejrůznějších filosofických keců, na druhé straně ale oplývá úžasnou Noir atmosférou, která v kombinaci s futuristickým cyberpunkovým světem dostává zcela nový, neuvěřitelně hypnotický, rozměr. Batu je prostě noirový detektiv jako vyšitý a femme fatale (samozřejmě majorka) celou dobu tak neskutečně intenzivně visí ve vzduchu, že ji z filmu i v její nepřítomnosti cítítě snad ještě daleko víc, než kdybyste ji přímo sledovali na obrazovce. Počítačové technologie navíc za těch devět let urazily opravdu dlouhou cestu a pokud jsem se tak u Karase rozplýval nad jeho úžasno vizuální stránkou, musím tady veřejně uznat, že Innocence se mu přinejmenším vyrovná. Když vám k tomu navíc prozradím, že Kawaieho hudba působí snad ještě intenzivněji, než v prvním díle, není tady myslím nic, co byste ještě měli řešit... (02.05.2007)

Isaac Asimov napísal 3 zákony robotiky. Vytvoril svet z vlastnými pravidlami a dal svojim robotom dušu. Lenže Asimov by nikdy nenapísal svoje geniálne príbehy bez Karla Čapka, ktorý vlastne robotov vytvoril. A bez týchto dvoch by nikdy nevznikli filmy ako napríklad ghost in the shell. jednotka sa zaoberala myšlienkou či môže aj strooj mať dušu a pocity. Dvojka je v tomto smere iná. Za prvé je to detektívka, kde hlavný hrdina Batou vyšetruje vraždy ľudí, ktoré údajne spravili sexuálne roboty. Zo svojim kolegom sa spolu vydávajú na objasnenie tejto záhady a nebude chýbať ani stretnutie s Majorom s prvého dielo, ktorá mu zase objasní ten zmysel života. Tento filozofický film aj forma akou je spracovaní vo mne budil dojem dokonalosti. Pretože takáto pekná animácia a príbeh ktorý vás chytí za srdce a dokonca donúti rozmýšlať a skladba Follow me, ktorá je asi najkrajšia pesnička akú som počul robia s tohoto diela jedinečný zážitok. Neskutočne pôsobivé a krásne. (23.03.2008)

Po devíti letech od prvního dílu je pochopitelný posun ve stylu animace, ale rozhodně se nejedná o krok vpřed, obzvlášť pasáže, ve kterých se objevují zdánlivě plastické, uhlazené 3D obrazy, působí velmi neesteticky, dětinsky a druhý díl tím v některých momentech ztrácí tu nesmírně vtahující a přitahující atmosféru, kterou si Ghost in the Shell dokázal udržet po celou dobu a jeho mnohem syrovější kresba na tom měla zásadní podíl. (15.02.2014)

Brr... "Dvojka" známého kyberpunkového anime není vlastně ničím jiným, než jen nekonečnou přehlídkou brilantních citátů, a polemikou nad otázkou života a smrti - případně do jaké míry je člověk schopen kontrolovat sám sebe a potýkat se s tenkou hranicí mezi sny a realitou. Všichni lidé jsou jen loutkami a loutky by nikdy nechtěly být lidmi. Před shlédnutím doporučuji posilnění nejméně třemi silnými kafi a k televizi přichystat velkou mísu růžovoučkých marshmallowů; něco tak syrově depresivního jsem neviděl pěkně dlouho. Tohle je snímek pro extrémní filosofy a Mamoru Oshii samotný musí být způlky kyborg, jestliže se mu podařilo nejen napsat, ale i animovanými okénky vytvořit něco tak odzbrojujícího. Člověk po shlédnutí jen strnule sedí jako čerstvě vytesaná socha, a snaží se zběsile přehrávat všechny cool pravdy, které se během 99 minut objevily. Přidat více originální hudby a jednu akční scénu, a bylo by to maximum. (19.06.2010)