Režie:
Zdeněk TycKamera:
Jaromír KačerHudba:
Martin SmolkaHrají:
Petr Forman, Barbara Lukešová, Jana Dolanská, Vlastimil Zavřel, Jiří Hálek, Břetislav Rychlík, Jaroslav Mareš, Petr Popelka, Eva Holubová, Radim Špaček (více)Obsahy(1)
Neambiciózní" balada (ve smyslu důrazu na dějovost, na kritické hodnocení světa a jeho konfliktů), zaměřující se na základní hodnoty a pravdy lidské existence. Vypráví příběh Vojtěcha, člověka až živočišně přímého, neschopného se přizpůsobit vztahům a zvyklostem venkovského společenství. Vojta bojuje v prvním poválečném roce (1946) s celým světem o svou svobodu a nezávislost, o svou lásku... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
V naší kinematografii jsem se nesetkal s tak těžce sledovatelným snímkem. U nás přece jenom převažují filmy s dějem než vesnické balady. I přestože je Vojtěch, řečený sirotek plný krasných a atypických záběrů nemohu dát čtyři či dokonce pět hvězdiček, jelikož jsem se docela nudil a z letargie mě dostal až perfektně vygradovaný závěr. 65% ()
„Mě sem teta dali kvůli pořádku“ Své poslání bere živočišný Vojtěch v podání Petra Formana vskutku velmi vážně, tak vážně, že jej to stojí v závěru opravu hodně... Osobně musím vyzdvihnout úžasný černobílý vizuál, které v sobě zrcadlí filmové umění baladického stylu ala 60. léta. Jednoznačně pastva pro oči, ať už jde o poutavé záběry na rybníkářskou krajinu či třeba dráždivé a zároveň rafinované erotické jiskření mezi Vojtěchem a Anežkou. Můj dojem pak umocnila famózní hudba, u níž jsem si dlouhou dobu říkal, že mi v některých pasážích něco moc připomíná až jsem se v titulcích přesvědčil, že opravu má co připomínat. I když filmová hudba Martina Smolky rovněž nezní nezajímavě, to nejgeniálnější je převzato z Kabaláčovy 4. symfonie (Mysterium času, zrcadlení). Opravdu kouzelně zádumčivá melodie. Podobně zádumčivá jako je zádumčivý celý tento vysoce umělecký film. ()
A že prý na Novou vlnu nelze navázat, Tyc je jediný, který podal důkaz, že ano a jeho debut musel v době vzniku vzbudit velká očekávání v porevolučních krocích naší kinematografie. Obecně platný příběh jaksi mimo čas a konvence, suverénní a esteticky bohaté filmové zpracování, živočišná postava přesně podána Petrem Formanem, opravdu výjimečný počin v době vzniku, který se spolu s dokončenými snímky jako Pasťák a Archa bláznů stál poslední odezvou této tradice, avšak i tak zůstává trochu ve stínu mnohovrstevnatějších a pro dnešek stále aktuálních (i když dobových) děl. ()
Mnohovrstevnatý příběh, který zaujme už úvodní scénou s dívkou: "Pacienti nesmějí číst, Anežko." Petr Forman skvěle ztvárnil nezakotvenost Vojtěcha, cizince, uprostřed starých známých. Zachycení neutěšeného venkovského prostředí v poválečném období je umocněno černobílým formátem. ()
Těžko uchopitelné lano. Lano, který fakt vykluzuje, je nestabilní, tvrdohlavé - což nebývá vždy na škodu - a hlavně je vláčné. Vojtově chování navzdory. Kluk je řečený sirotek, protože mu chybí lidská duše, pochopení a totální zápal pro někoho nebo touha po někom. Je to bohém, možná mentálek. Tyc má představu velmi zvláštní, úsměvnou a hyperaktivní, co se týče lidské hloubky a duše. Ale chtělo to něco, co by mi utrhlo hlavu a následně ji odkoplo do brány - co já vím, třeba poznání a pochopení, nesejde na tom-. Neb Petr Forman jest vkusnéé herééc! Pochvala pro něj a facka ku mě za možné nepochopení...bohémům zdar! ()
Galerie (3)
Zajímavosti (13)
- Malé dieťa na krstiny, kolísku i vozík na koňa si filmári zapožičali od jednej miestnej rodiny na mieste, kde sa film natáčal. (Raccoon.city)
- Závěrečná scéna a scéna ve stodole byly točeny z hasičského jeřábu. Na plošině stál pouze kameraman Jaromír Kačer se Zdeňkem Tycem, který celý jeřáb ovládal. (trojúhelník)
- Ve filmu není použito umělé svícení. Veškeré světlo je denní, směrované odraznými deskami. Noční scény jsou pak natočeny technikou zvanou americká noc. (trojúhelník)
Reklama