Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Filmový scénář Zdeňka Tyce dozrával od roku 1990. Prošel četnými proměnami a posléze se stal podkladem česko-francouzského filmu "Žiletky". Jeho poetikou Tyc navázal na svůj režijní debut - vynikající, leč stále nedoceněný film "Vojtěch, řečený sirotek". Podobně jako v něm i v "příběhu o lásce až za hrob" je klasický děj nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje Chadimy (ve ztvárnění Filipa Topola), jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme od roku 1984 do současnosti, tedy do roku 1994. V "čase temna" potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas vojny, odkud se zoufale pokouší dostat, a po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se "útěkem" na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje vysněnou lásku... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (94)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Božské, toto mohu. Fatální Markéta a Topol na hranici surreálna a reality. Jen je smutné, jak vlivné jsou dodnes dobové odsudky pánů Lukeše a Blažejovského, kteří se v Kinorevui a ve Filmu a době sice neshodli, jestli Tyc opisuje z Juráčka nebo Tarkovského, ale dozajista se shodli na tom, že Hrubešová tedy určitě ne. Ale zase je pěkné, že si určili společného nepřítele a to jim dodalo na důvěryhodnosti. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Psí vojáci jsou moje srdcovka, proto tento film obdivuji už jen za to, že jsem mohl vidět Filipa Topola ve zcela netušených výjevech - třeba když brečí na otcově pohřbu, leze na komín nebo se sprchuje - a to ani nemluvím o ikonické scéně, kdy do sebe obrátí na ex flašku rumu, načež sebou flákne o zem. To je dokonalé! Nicméně i přes všechno toto dobré musím říct, že se zdaleka nekonala tak velká katarze, jakou jsem čekal. Tento film je totiž příliš podivný. Vždyť už jen to obsazení - Filip tu hraje vedle Ivy Janžurové, Tomáše Hanáka, Terezy Pergnerové a Petra Lébla? Velmi nesourodá partička... Mám rád bizarní věci, ale tohle na mě bylo asi zu viel (viz třeba asi dvacetiminutová scéna, jak Filip leze na komín.. a pak zas dolů). Písně Psích vojáků i osoba Filipa Topola jsou velmi silným a sugestivním materiálem a myslím si, že se jich dalo při tvorbě celovečerního filmu využít líp. ()

Reklama

K.I.N.G. 

všechny recenze uživatele

Samozřejmě jsem se k tomuto filmu nedostal náhodou, ale chtěl jsem vidět, jak si geniální muzikant Filip Topol poradil s hlavní rolí a navíc, jelikož je mi hudba Psích vojáků hodně blízká, mě lákala vidina/slyšina propojení nádherných temných obrazů a krásných ponurých (ne)melodií. Ale s jejich hudbou se tu dost šetřilo, no ale to asi moc nevadí právě proto, že tento film je prakticky skoro stejný, jako je psí tvorba. Je šedomodrý, deprimující, má svůj příběh, ale je v něm dost místa i pro umělecké pasáže, je prostě smutně krásný. Nejedná se o žádné mistrovské dílo, ale je to melancholické a příjemné. A jak by řekl Filip: "Co blbnete, to je normální reklama na holení". ()

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Podivnost. Skvělé scény střídají hrozné, příjemné herectví střídá nepříjemné (k dialogům se snad raději nebudu vyjadřovat). Krásné záběry, leč občas prázdnotou zející - krásné myšlenky, z jejichž zobrazení je však docela často cítit amatéřina - krásný Filip Topol a krásná hudba jeho Psích vojáků, avšak ta bohužel dostala krutě málo prostoru (titulní skladba na závěr je ovšem vskutku duši-drásající). Přesto je v tomhle snímku "něco", co mě nutí chtít ho vidět znovu... ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Po letech jsem si to znova dal (a vydržel!). Samozřejmě to trpí rozvleklostí, vidím v tom stylově hodně Wenderse, výpovědí zase tápání doby, která se už cítila být nová, ale neměla nové prostředky. Ale zato měla staré - barvy dodnes nevybledly a bez digitálních triků by už podobné haluze dnes nikdo nezkoušel. A kdo by tohle dneska produkoval? Hodně silný dojem a opět slzy za očima z toho, jak to tehdy bylo - takže "generační výpověď" vlčích dětí devadesátek? Cítím to taky jako plod "šestnáctiletého básnictví" - toho rimbaudovského - plného idealismu, jediného ryzího - obrovské štěstí, když tohle někdo protlačí ve svojí mladosti - opakovat to už později nejde. Tyc hovoří v téhle básni o Věčném Ženství, o touze po něm i přes slabošství, obrazy mají občas neskutečnou hloubku - jedno jestli záměrnou, nebo umožněnou "šťastným časem před dospělostí" - proč netočí dobré filmy i dnes? ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Kniha, kterou si čte hlavní hrdina v druhé polovině filmu, je Zapomenuté světlo Jakuba Demla. (NinadeL)
  • Ve filmu kromě písně „Žiletky“ uslyšíme i hudbu z písní „Chce se mi spát“ a „I am lucky“ od skupiny Psí vojáci. (Emo-haunter)

Reklama

Reklama