Žiletky

Záležitost pro skalní fandy Psích Vojáků, pro lidi co v té době prožívali podobné obrazy. Filip Topol mladý dlouhovlasý, voják krátkovlasý, starý s vysokým čelem. Podívaná o sebedestrukční lásce, temné prostředí snad Veletžního paláce a kostelů Kutné Hory před jejich reinkarnací, prosvětlené barevným podzimem Jaroměřských pevností, doplněné skvělou hudbou. Na závěr trochu úletu, nic pro běžného diváka. (06.11.2007)

Pro mě hodně zásadní film. Radikální nejen po stránce formální (experimenty s obrazem, barevnou symbolikou a hudebním kontextem), ale také tím, že téměř rezignuje na příběh, ze kterého ponechává jen surrealistický skelet, který připomíná filmovou báseň. Právě práce s barvami velmi připomíná tvorbu Wima Wenderse, k němuž (a hlavně jeho Nebi nad Berlínem) odkazují i četné pohledy na panorama Prahy, krajinu města a také meditativnost celého filmu. Film je silně propojen s hudbou Psích vojáků a mnohé scény získávají smysl až při znalosti textů skladeb, které je doprovázejí, a hudba zde tak neplní jen funkci doprovodnou, ale i narativní. (04.06.2014)

"Nejkrásnější na světě je, když se dva až tři lidi mají rádi." Na začátku, jak skřípe lžičkou o hrnek, to bych ho normálně zabil a film by skončil po první minutě. Když jsem film viděl před dvaceti lety, vůbec mě nezaujal, pamatoval jsem si z něj jen Hrubešovou a scénu s komínem (ta je prostě parádní). Asi jsem potřeboval vyzrát. Vizuálně, (a hlavně) kamerou a hudbou úžasný film. Pergnerová překvapivě skvělý výkon. Žiletky jsou má druhá nejoblíbenější skladba od Psích vojáků. "Jedeme ve vlaku a v podstatě furt..." 4.5* (09.09.2018)

Ano, je to neuveritelne, ale Zdenek Tyc porad toci :( tocil, toci a asitocit bude.... nevim, kde tento zvrhlik a samozvany reziser bere drzost a hlavne penize na takove paskvily. Topol trcici pul hodiny na komine, epizodni role Pergnerky a spousta jinych nesmyslu - proc? No snad jediny klad: bujne vnady Hrubesove, ale ty uz jsme videli mnohokrat. Takze je tu vubec neco? (26.07.2002)

Božské, toto mohu. Fatální Markéta a Topol na hranici surreálna a reality. Jen je smutné, jak vlivné jsou dodnes dobové odsudky pánů Lukeše a Blažejovského, kteří se v Kinorevui a ve Filmu a době sice neshodli, jestli Tyc opisuje z Juráčka nebo Tarkovského, ale dozajista se shodli na tom, že Hrubešová tedy určitě ne. Ale zase je pěkné, že si určili společného nepřítele a to jim dodalo na důvěryhodnosti. (10.03.2009)