Můj miláček ráže 6,65

Stejně jako většina uživatelů si s tímto filmem neumím příliš poradit a vlastně ani nevím,co si o tom mám myslet.Že nepůjde o nic běžného bylo jasné hned od zjištění,že scénář pochází z hlavy Larse von Triera,ale prostě otázka:Co to vlastně bylo? mi pořád leží v hlavě.Kritika zbraní?Kritika mládeže?Společnosti?Byla to vůbec nějaká kritika?A co ten styl?Celkově to na mě zapůsobilo asi jako doleva ne,doprava ne a doprostřed už vůbec.Celý film má poměrně pomalé tempo,za celou dobu se stane jen minimum zásadních událostí a rozuzlení je takové,že jsem prakticky hodinu a půl pozoroval partu magorů co si hrají s nebezpečnými "hračkami",aby si pak s nima zahráli svou poslední hru na Butch Cassidyho and Sundance Kida.A opět se nabízí pouze otázka proč?K hercům též je těžko něco říct,ve svých rolích neměli žádné strhující scény,žádnou možnost ukázat něco navíc.A tak vlastně na mě zapůsobil celý Dear Wendy(jinak moc povedený český název :-)).Možná,že chtěl ukázat něco víc,ale scénář nedal nikomu šanci poznat to,co bylo vlastně záměrem celého tohoto projektu. (04.07.2009)

Vyzrazení děje; !!!!!!!!!!!!!! Tento film pracuje s tématem Mežasu (Mezi životem a smrtí). Další snímky, ve kterých lze nalézt téma Mežasu, jsou: Hranice života; Byl to tichý muž; Una Pura formalità; Jacobův žebřík; Hráči se smrtí; Get Low. Všechny tyto snímky mají společnou tu věc, že se něco děje v hlavách postav, když umírají (jsou v okamžiku Mezi životem a smrtí - v Mežasu), a nakonec umřou. Nejedná se tedy o posmrtný život, a po smrti ani nic dalšího není, protože člověk, jeho Vědomí nemůže zemřít; tedy se nemůže dostat někam dál za hranici stavu smrti. Ne náhodou se nám, kteří zastáváme teorii Mežas, říká Mrtváci. Pojem Mežas začal být užíván komunitou fanoušků seriálu Ztraceni, kde tematika Mežasu je pojata mnohem komplexněji. V seriálu Ztraceni totiž časové kontinuum Mežas neimplikovalo jednoho jedince (jako v případě výše uvedených filmů, vč. Můj miláček ráže 6,65), ale víc jedinců. Tím tak je seriál Ztraceni zcela výjimečný. ✔ (14.09.2011)

S POMEM se v hodnocení většinou míjím, tentokrát mi ale jeho komentář mluví z duše. Tohle mohlo být skutečně dobré, kdyby... Dvě třetiny stopáže se snímek pohybuje spolehlivě ve čtyřhvězdičkových vodách a když hlavní hrdina coby vypravěč s nadhledem komentuje svoji dosavadní neuspokojivou existenci a ducha maloměsta, které tvoří jedna velká šachta se spoustou horníků s poněkud omezeným rozhledem, je to vážně dobré. Film funguje zejména v rovině popisu skupinky outsiderů, které maloměstská společnost vydělila ze svého středu. Jenže pak se k tomu přidá křečovitá snaha o poselství a kritika kultu zbraní v Americe. Což o to, tématicky dobré, jenže vykonstruované a nevěrohodné. Posledních 20 minut se film každým okamžikem řítí ke dnu tam, kde měl naopak gradovat. To, že hra se zbraněmi a rituály celé skupinky vedou do pekel, bylo jasné už po pár minutách, ale že k tomu scénárista doklopýtá takovým způsobem, je vážně průšvih. Scény, kde výrostek v pohybu složí pistolí odstřelovače na 120 metrů, jsou už jen takovou tragikomickou třešničkou na dortu. Celkový dojem: 45 %. (06.03.2010)

Poslední slova před smrtí: "Jéé kluci, podívejte, já chodím!" - tak to je dobrá trefa do Američanů od dánskejch kluků (L. von Trier - scénář,T. Vinterberg - režie). Nemůžu si pomoc, ale mám slabost pro ujetý konce. A navrh sympatičtí hrdinové v zajímavém příběhu, kde jsou veškerá pravidla story převracována vzhůru a vedena ad absurdum, ale co lze taky čekat od zakladatelů Manifestu Dogma, že? :-). Zdvihám prst pro tento film, jen mi tam ještě něco chybělo, aby to bylo dokonalý. (15.04.2008)

Typicky trierovsky provokativní scénář natočil Thomas Vinterberg asi nejlépe, jak to šlo. V závěru hodně extrémní podobenství o světě plném zbraní stojí ale zejména na hercích. Jamie Bell je tím nejsolidnějším hereckým základem, ale zbytek herckého dorostu také nebyl špatný. Zato dospělí s Billem Pullmanem v čele na mě působili naprosto nepatřičně (70%). (06.05.2008)