Můj miláček ráže 6,65

Vítejte ve svobodné zemi. Vítejte v zemi, kde vám zbraň prodají i v hračkářství. Vítejte v Americe. Trier se může dušovat sebevíc, že svým scénářem nechtěl jednostranně kritizovat americký systém, po Dogville a Manderlay (na něž má Wendy navazovat) mu stejně nikdo neuvěří. Téměř nikdo. Pro mne, ač nejsem žádným příznivcem té velké země za velkou louží, nešlo o film, který horečnatě vykřikuje „nejezděte do Ameriky!“ (jak Lars svědomitě činí nejspíš od svého narození), „Amerika je špatná!“, „zbraně jsou špatné“… . Viděl jsem, nikoliv pod vlivem nějakých opiátů, film o lásce. Vždyť, na co jiného umírají rebelující hrdinové, jež zatím nenabyli plnoletosti a zdravého rozumu, než na nedostatek lásky? Partu kolem Dicka v mírném rozporu s výše uvedeným právě láska ke zbraním přivádí na zcestí. Ale dokázali by bez zbraní najít stejně výstižnou formu sebevyjádření? Nezůstali by těmi úšlápnutými outsidery až do doby, než je někdo mimoděk střelí do břicha? Aniž by čehokoliv dosáhli, aniž by jedinkrát stanuli v centru dění a mohli z plná hrdla zařvat. Hádám, že nebýt zarytým odpůrcem věcí stvořených výhradně k zabíjení, ani rozporuplné finále (všimněte si naprosté absence krve) nijak zásadně neovlivní můj názor. Bylo cosi teatrálního v tom, jak hrdinové prožívali činnost, jež si dopředu pojmenovali „milování“, ale najednou jsem jim rozuměl, bylo mi jasné, proč se předtím chovali jako cvoci. Dear Wendy nenaplňuje mou představu kvalitního filmu: I přes snahu vypadat americky z něj čouhá evropská nízkorozpočtovost, některé Dickovy vnitřní monology jsou zbytečné, některé zajímavé motivy zůstaly nevyužité (třeba láska nejen ke zbraním, ale i k lidem) a pár scén bylo jaksi nepatřičně komických. Dear Wendy v každém případě naplňuje mou představu filmu, ze kterého si něco odnesete. Apendix: Jak přiznal i Vinterberg, jde o film zacílený primárně na mládež. Pro školní projekce ideální. 75% Zajímavé komentáře: POMO, rawen (01.03.2009)

Vyzrazení děje; !!!!!!!!!!!!!! Tento film pracuje s tématem Mežasu (Mezi životem a smrtí). Další snímky, ve kterých lze nalézt téma Mežasu, jsou: Hranice života; Byl to tichý muž; Una Pura formalità; Jacobův žebřík; Hráči se smrtí; Get Low. Všechny tyto snímky mají společnou tu věc, že se něco děje v hlavách postav, když umírají (jsou v okamžiku Mezi životem a smrtí - v Mežasu), a nakonec umřou. Nejedná se tedy o posmrtný život, a po smrti ani nic dalšího není, protože člověk, jeho Vědomí nemůže zemřít; tedy se nemůže dostat někam dál za hranici stavu smrti. Ne náhodou se nám, kteří zastáváme teorii Mežas, říká Mrtváci. Pojem Mežas začal být užíván komunitou fanoušků seriálu Ztraceni, kde tematika Mežasu je pojata mnohem komplexněji. V seriálu Ztraceni totiž časové kontinuum Mežas neimplikovalo jednoho jedince (jako v případě výše uvedených filmů, vč. Můj miláček ráže 6,65), ale víc jedinců. Tím tak je seriál Ztraceni zcela výjimečný. ✔ (14.09.2011)

S POMEM se v hodnocení většinou míjím, tentokrát mi ale jeho komentář mluví z duše. Tohle mohlo být skutečně dobré, kdyby... Dvě třetiny stopáže se snímek pohybuje spolehlivě ve čtyřhvězdičkových vodách a když hlavní hrdina coby vypravěč s nadhledem komentuje svoji dosavadní neuspokojivou existenci a ducha maloměsta, které tvoří jedna velká šachta se spoustou horníků s poněkud omezeným rozhledem, je to vážně dobré. Film funguje zejména v rovině popisu skupinky outsiderů, které maloměstská společnost vydělila ze svého středu. Jenže pak se k tomu přidá křečovitá snaha o poselství a kritika kultu zbraní v Americe. Což o to, tématicky dobré, jenže vykonstruované a nevěrohodné. Posledních 20 minut se film každým okamžikem řítí ke dnu tam, kde měl naopak gradovat. To, že hra se zbraněmi a rituály celé skupinky vedou do pekel, bylo jasné už po pár minutách, ale že k tomu scénárista doklopýtá takovým způsobem, je vážně průšvih. Scény, kde výrostek v pohybu složí pistolí odstřelovače na 120 metrů, jsou už jen takovou tragikomickou třešničkou na dortu. Celkový dojem: 45 %. (06.03.2010)

Von Trier a Vintenberg sa pohrávajú s westernovými konvenciami a prinášajú moderný western s klasickou záverečnou prestrelkou na námestí a šušľajúceho Billa Pulmana ako typického amerického šerifa v zapadákove, o ktorom nikto nikdy nechyroval. Dáni reflektujú americkú posadnutosť vlastníctvom zbraní a akosi pod prúdom deja a emócií mám dojem, že nie tak úplne chápu celkový problém a tamojšiu mentalitu. Každopádne ide o originálny počin, ktorý stojí za pozretie, ale je asi skôr určený pre milovníkov Dogmy a porušovaniu jej pravidiel, ako aj pre fanúšikov oboch tvorcov. (13.11.2023)

Na tento snímek jsem šla do kina s obavami, neboť reakce na něj byly velmi rozporuplné, což může značit kontroverznost filmu a pak se nabízí dvě možnosti - buď se film líbí moc a nebo vůbec. Mně naštěstí potkala první varianta. Koncepčně (jak po formální, tak i po obsahové stránce) zapadá nový Vinterbergův film spíše do Trierovi "americké trilogie" (Dogville, Manderlay). Vůbec na celém počinu je velice znatelný rukopis Triera-scénáristy (film bych vlastně označila víc za Trierův, než Vinterbergův), což je pro mě osobně velký klad, protože tohoto Dána vážně hodně můžu. Tajný spolek Dandies, který založí outsider Dick (v podání vynikajícího Jamieho Bella, který je znám především z "Billyho Eliotta") mi tak trochu připomínal "Společnost mrtvých básníků" (další příjemný klad snímku). Rovněž potěší hudba - především Zombies a "Glory glory aleluja" v závěrečné scéně, která možná může připadat někomu kýčovitá či příliš "trierovská", ale mně sa to páčilo. (16.10.2005)