Dveře v podlaze

Od Dveří v podlaze jsem očekávala, že budou zpracovány ve stylu komorního, silného "ostrovního" dramatu. Těšila jsem se na postupné sbližování Kim Basinger a Jona Fostera, na jejich letmé dotyky a zakázané vzplanutí. Nemyslím, že by mě film zklamal, jen jsem si asi zapomněla uvědomit, že se jedná i o komedii:) Jon Foster je jako nezkušený studentík rozkošný a Kim se s tím vůbec nepárá a poměrně brzy to na něho "vybalí." Jeff Bridges je naprosto těžký pohodář, protože mu vůbec nevadí, že si jeho žena začne s mladíkem, který by mohl být jejich synem. Příjemný, poměrně nenáročný snímek s výborným obsazením. (06.03.2013)

Od mrzutosti k melancholii. Od melancholie ke smutku. Dveře v podlaze nejsou film do mizerné nálady, protože vás z ní nevytáhnou, ale naopak vás v traumatech či mindrácích ještě pořádně vymáchají. Sexuální náboj, vydařený soundtrack nebo úžasné výkony osudové trojice nedají v atmosféře na věčném bodu mrazu ani na chvíli vydechnout. (02.03.2008)

Většinu diváků, kteří měli tu čest číst Rok vdovou nejspíše Dveře v podlaze zklamou. Adaptace první části této velice povedené knihy sice nemá špatný scénář, ale dle mého názoru selhává režie. Tod William se pokouší i minimalistickou komorní režii, která se má nést v přesném duchu předlohy, což se mu rozhodně nedaří podle plánu. Na druhou stranu ovšem překvapují lokace, ve kterých se natáčelo, herecké výkony a především doslovnost několika scén, které jakoby z listu vypadly knižní předloze. 70% (30.04.2006)

Kluk, který se octne uprostřed cizí rodinné krize. Žena hledající v něm náhradu za ztracené syny. Přišla jsem z kina a je mi všelijak. Zatímco kniha (Rok vdovou) byla mou kamarádkou a rozsteskňovala, dojímala i hladila mě několik dní, film na to měl jen 111 minut, a přestože končil asi ve třetině knihy, byla v něm táž něha, laskavost a přes hutný smutek i jistá naděje. Kim Basinger jsem dosud vnímala především jako krásku, ne jako herečku, za což se jí teď v duchu omlouvám. Taky se mi moc líbily citace z dětské knížky inspirované životem rodiny schovaným do jemných metafor, klavírní hudba, nekonečné moře, fotografie, symboly...... Klid a mír. (06.03.2005)

Postavy tak plnokrvné, ako vnútorný svet, ktorý sa v skutočnosti s vonkajším iba prelína, žijú v Irvingových príbehoch v omnoho zhutnenejšej forme. To je podstata ich sily a tažisko príbehu. Rovnako jako špecifické detaily, ružový sveter a váha každého slova – bez ohľadu na ich počet. Nečítala som predlohu a priznám sa, že som čakala niečo iné. Možno preto ma príbeh Tima, Tomiho, Marion a Teda v chodbe plnej fotografií, prekvapil. Každá rodina má svoju drámu, ale viera v príčiny a dôsledky, u Irvinga tak prepracovaná, a dôsledná práca na každom hrdinovi, robí z jeho diel skvosty s hlbokým leskom. Rada sa v ňom stácam a nemôžem neodporučiť aspoň na chvíľu sa ponoriť do osobného života inej rodiny, než tej vašej. (25.02.2006)