Dveře v podlaze

Množstvo metafor, nemenej symbolov, komornejšie spracovanie ako napr. Americká krása, mužné herectvo Jeffa Bridgesa a jemná Kim Basinger. Veľa nahoty a cynizmu, melanchólia a depresia. Takže film pre ľudí, ktorí sa neboja myslieť a majú myseľ otvorenú aj pre háklivé témy. Film som videl v roku jeho vzniku, potom už nie, ale na rozdiel od mnohých iných ma svojou inteligenciou zaujal už vtedy. Pri troche šťastia to mohol byť veľký hit. Nestalo sa. (01.06.2012)

Scénář: Tod Williams .. Hloubavě komorní drama. Mladý a nezkušený student Eddie přijíždí na léto do domu rodiny spisovatele dětských povídek, pracovat jako jeho asistent. Spisovatel Ted Cole, ve stínu rodinné tragédie, žije odděleně od své manželky a sám si užívá bohémsky požitkářský život. Mladík postupně rozkrývá rodinné trauma a nasbírá mnohem víc zkušeností, než by si sám kdy představil Příběh je vyprávěn velmi pozvolna, působivě a poutavě, natočený velice klidnou formou. Takovou, v níž vše stojí a padá na hereckých výkonech. Dveře v podlaze jsou příkladem filmu, kde herci výsledek více než jen drží. Jeff Bridges celému obsazení jednoznačně dominuje, ale ani mladší herci jako Elle Fanning a Jon Foster nezůstávají jen v jeho pozadí a stínu. (06.04.2006)

„Bol to zvuk, ako keď sa niekto snaží nevydávať zvuk.“ Zdá sa, že ak má zmysel v Hollywoode nejaké romány adaptovať, tak Irvingove. Režisérov to baví, hercov tiež (tentokrát okrem Jeffa Bridgesa hlavne úžasnú Kim Basingerovú, ktorá JE Marion a kebyže Marion hrá iná herečka, tento film nenávidím) a atmosféra je zvláštna, snová, krutá, magická... akoby až mystická. A žánrovo je to vždy ťažko zaraditeľné (čo beriem ako plus). A nádherne provokatívne otvorený koniec. Knihu som zatiaľ nečítal, film ma dostal (nielen vďaka fotkám). DODATOK 18. 4. 2010: Tak Irvingov román mi roztrhol srdce. DVERE V PODLAHE sú kuriózna adaptácia: jedná sa síce o presný (ale nie OTROCKÝ!) prepis, ale len jeho prvej polovičky! Druhá sa odohráva o 30 rokov neskôr, kedy je Marion stále nezvestná, z Eddieho i Rút sa stali spisovatelia (ale odvtedy sa nevideli) a Ted stále žije. Toto bolo riadne drzé, ale fantastické rozhodnutie: zadaptovať len prvú polovicu románu... človeče to je sila. Ale funguje to a ten film je bomba a kým "pred prečítaním" to bolo "len" za 80%, po prečítaní zvyšujem hodnotenie na 1OO% a potvrdzujem, že bez Basingerovej by to nikdy nemalo zmysel robiť; narodila sa pre túto rolu ženy zničenej natoľko, že ani raz za tridsať rokov nedvihla telefón (hoci chcel miliónkrát). Pevne verím (som naivný, viem), že v roku 2020 bude Todovi Williamsovi dovolené nakrútiť „dvojku“ (samozrejme s rovnakými hercami). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/drama/340-dvere-v-podlahe-100- (22.09.2005)

Manželé Ted a Marion (přesní Jeff Bridges a Kim Basinger - ta nezapomíná na své svěží výkony, např. z L.A.-Přísně tajné), jenž se nedokáží vyrovnat se ztrátou svých dvou synů, nezkušený mladík (talentovaný Jon Foster), jenž citově vzplane k Marion, a jedna chodba, která jim svými fotografiemi stále připomíná tragickou minulost. Režisér trefně odkrývá rez navenek šťastných domácností, řadě situací - např.milostné vzplanutí - ale jen tak neuvěřím, filmu by jistě slušela polovina 20.století, nikoliv současnost. Williams přes veškerou snahu dokazuje, že doslovná adaptace nemusí být vždy trefa do černého!! Přesto si toto komorní drama, které potřebuje divákovo zamyšlení, zaslouží lepší průměr.. (15.03.2006)

Nudná studie rozkladu rodiny, která čelí prázdnotě a zoufalství po ztrátě dvou milovaných synů. Látka na hodně pestrou emotivní stupnici, které však bylo využito minimálně - úspěšně zde fungovala otupělá beznaděj, hrozivá prázdnota chodby přeplněné fotografiemi a samota malé Ruth, živořící neustále oživovanými vzpomínkami na mrtvé bratry. Ač nejsem zrovna senzacechtivá, vydržela jsem jen, abych se dozvěděla příčinu neštěstí. Jeff vysoko převyšoval Kim, na jejímž herectví i kráse neshledávám nic chvályhodného, i mladého Fostera, který mě masturbací nad spodním prádlem rozhodně nepřesvědčil o svém mladickém vzplanutí, a vlastně vůbec o ničem. (17.11.2009)