Dannyho parťáci 2

„Práve som s Bruceom Willisom a hľadáme deku.“ Už to nie je ono. Dannyho jedenástka bola absolútne báječná, keď však o tri roky prišlo pokračovanie, nedokázalo sa zbaviť pocitu zbytočnosti a menejcennosti. A to napriek tomu, že k beztak šialenému kastingu pribudlo ešte niekoľko ďalších megamien (Robbie Coltrane, Catherine Zeta-Jones, Albert Finney, capoerista Vincent Cassel). Tá fantastická poetická, hravá a hlavne veľmi nákazlivá atmosféra originálu (fontána) je ale proste preč. Zostal prekombinovaný scenár (ani pri entej repríze som niektoré zvraty nepochopil) s miestami až sci-fi nápadmi (nadvihnutie domu o tri centimetre, 3D) a prehnaná dĺžka. Kvôli nej v druhej polovici nastupuje nuda s nábehom na rozčarovanie. Aj tých zopár kúzelných a vtipných okamihov (šifrovaný dialóg, Clooney pýtajúci sa na stanici kolegov, koľko mu hádajú rokov) nie je zďaleka kúzelných a vtipných v tom okúzľujúco bezbrannom duchu, ako v prvej časti (a mnohé sú vyložene samoúčelné – Julia Roberts, Bruce Willis). Trojka je lepšia. Diváci mali z dvojky podobne rozpačitý dojem, takže síce zarobila fajnových 362 miliónov celosvetovo, ale pri rozpočte 110 to predsa len oproti jednotke predstavoval solídny sklz na tržbe (tá stála 85 a zarobila na celom svete 450). Skvelá bola pasáž na stanici, kde sa jedna postava ostatných pýtala, na koľko rokov vyzerá. Žiaľ, takýchto rozkošných blbiniek je tu fakt málo. (12.04.2009)

Asi patřím mezi tu malou hrstku šílenců, kteří mají natolik zvrácený humor, že jim nestačí 11 a ani 12 superhvězd, ale 13. Tou 13náctou superhvězdou pro mě je nalezený vnitřní humor Dannyho parťáků 2, který se chvílemi přesouvá na pole sebe parodie. Což mě naprosto naplňuje. Pro přesnost příklad za všechny. Julie Roberts přijede hrát Julii Roberts na dovolené. Mimo jiné se setká s Brucem Willisem , který s ní v klidu diskutuje a baví se o tom kde byli naposledy a poté jí někdo v klidu řekne, že vůbec nevypadá jako Julie Roberts. Steven Soderbergh pochopil, že klíčem k kvalitnímu filmu nejsou vážné pohledy super hvězd, ale humor, s kterým na sebe dokáže film sám a postavy v něm pohlížet spojený s dokonale vypointovanými scénami jako je např. "záchodové svědomí" v podání Brad Pitt na začátku filmu. Nečekal jsem, že se pobavím lépe než u prvního dílu, který mě poměrně zklamal nevyužitým potenciálem a nulovým humorem. Přesto je dvojka zdárným pokračováním posouvajícím celou sérii trochu jinam a v které se Steven Soderbergh vůbec nebojí riskovat a vytvořit pro nezkušeného diváka komplikovanou montáž scén, která při pochopení její pointy dává až ďábelský smysl. Už teď se těším na další díl který jak moc a moc doufám, udělá další krok správným směrem a zasměji se ještě o trochu více. (03.04.2007)

Černý Petr v sérii připomínající Revolver v Ritchieho filmografii - tzn. překombinované a příliš vztahové. Tentokrát se o ruku ženy rve Brad Pitt a není to příliš zajímavé. Několikrát se dostáváme do flashbacků a do deadlinů, je tu více hráčů ve hře a řeší se tu staré rány z jedničky a tohle všechno má za následek, že ta elegantní svěžest, timing scén, precizní rozvrženost a údernost z jedničky citelně mizí. Na druhou stranu na povrch vyvstává Soderberghův um, když si hraje se zvukem (fucking scéna), s kamerou, se střihem a vůbec s filmovým stylem jako takovým. Navíc pravděpodobně i nejvtipnější díl sklouzávající až k sebeparodii (Julia Roberts hrající Julii Roberts, cameo Bruce Willise, citace různých filmů, Clooney řešící svůj věk atd.) Takže nakonec no hurt feelings, přesto nejhorší díl. [Přesná stopáž: 125 min] (24.05.2005)

stále sa na to veľmi dobre pozerá - primárne však preto, lebo je tam nasúkaných ešte viac hviezd prvej veľkosti, než v jednotke - a všetko sú to rovnako sympaťáci ako aj dobrí herci a chémia tu funguje navyše aj preto, že si to každý očividne užíva a navyše sú to v mnohom starí skúsení kolegovia plus priatelia aj v skutočnom živote - takže to čaro sa na vás nevdojak prenesie... navyše to má aj oku lahodiacu zetu-jones, ktorá je šťavnatá až-až... nehovoriac o príjemnej cameo čerešničke v podaní môjho miláčika willisa... ale je to akési dlhé a nie až také svižné a nadupané ako jedenástka... možno to je tým pôvodnou motiváciou samotného činu, možno samotným činom, možno scenárom, ktorý je trochu prekombinovaný a nie celkom jasný (a žánrovo uhladený): v úvode je však pár momentov (scenáristických a režijných), ktoré nasvedčujú, že oproti prvej časti bude tento danny ocean "uletenejší" a hravejší, ale po dvadsiatej minúte sa to zlomí do "štandardu" - ten je síce veľmi silný a pozerateľný, ale latka bola nastavená privysoko; (29.10.2012)

Tempo. Rychlost. Dynamika. Soderbergh rozhodně neotálí a nezdržuje. Jak by taky mohl, když mu před kamerou stojí ty největší hollywoodské hvězdy současnosti? Čas neúprosně běží - svižně a stylově se seznámíme se starými známými i novými (ale stejně známými) tvářemi a hned vyrážíme do Evropy. Amsterdam, Řím, Francie - Soderbergh střídá místa, že to ani nestačíte postřehnout. Hraje si s časem a flashbacky a jako vždycky vás dostane. Poslední minuty jsou nabyté pointami, nečekanými zvraty a dalšími typickými libůstkami. Poznáte, že každý záběr měl své odůvodnění. Práce s kamerou je naprosto nepředvídatelná a přesto stále svá. Pomalé dlouhé záběry se mísí s eliptickým střihem, rychlou montáží a stop-záběry. Dannyho parťáci 2 chtějí nabídnout divákovi více (hvězd, lokací, překvapení). Podmínka pro dobrou zábavu: První díl nemůžete jen znát, ale musíte ho milovat. Některá vysvětlení jsou příliš rychlá a zmatená, některá zase nečekaně jednoduchá (deus ex machina). Napoprvé není lehké se orientovat - to bych viděla jako jednu z mála chyb. Až to uvidím poněkolikáté, budu moci posoudit celkovou logičnost příběhu. Já mám pro tu Soderberghovu bandu prostě slabost... (12.06.2006)