Černá kočka

Mým problémem je, že jsem tak dva měsíce zpět viděl Glen, or Glenda - a momentálně se dost bojím, že už Lugosiho nebudu nikdy moct brát vážně. Vím, že bych neměl, ale i tenhle novomanželský horůrek skrze Woodovo travesti opus magnum (resp. Lugosiho výkon v tomto díle) vnímám jako parodii (bohužel k tomu napomáhá i nepřesvědčivý výkon B. Karloffa; a já se na jejich - tj. Lugosiho a Karloffa - střet tolik těšil) na filmy se satanistickou tématikou, zároveň však nepředpokládám, že by to byl tak úplně tvůrčí záměr. I když kdoví? Kde se ochomýtá černá kočka, tam si nemůžete být ničím jistí! 55 % (05.12.2022)

B.Karloff a B.Lugosi-tentokrát bez frankensteinovských a draculovských propriet -vystupují v bizarním a zmateném příběhu – co ty vystavené ženské mrtvoly, kam ústí motiv dcery/manželky, proč satanistický rituál a co má proboha znamenat to stahování z kůže?!. Mezi jejich vzájemný souboj (ačkoli společné výstupy nepostrádají napětí, pozadí celého nepřátelství brzo přestane diváka zajímat) se připlete americký manželský pár, přičemž povolání pana Alisona (autor detektivek) poskytne tvůrcům v závěrečné tečce úlevnou možnost celou předchozí zvrhlou (ale svým způsobem zábavnou) slátaninu ironicky shodit. (19.03.2007)

Bela Lugosi v netradičně kladné roli. Film má nádhernou temnou atmosféru. Celý děj se odehrává v úžasném domě stylizovaném v duchu školy Bauhaus ("Masterpiece of construction built upon the masterpiece of destruction"). Z Poeovy povídky moc nezůstalo, kromě motivu strachu z černé kočky a vraždy manželky vlastně vůbec nic. Nejkrásnější je zvrhlá scéna Borise Karloffa procházejícího chodbou plnou mrtvých vystavených manželek. Trošku mě mrzí, že nebyla více rozpracována ta pasáž s Belovou dcerou, která se tam jen tak lehce mihne. No ale jinak velmi slušný horor, jeden z nejlepších, co ve třicátých letech vznikly (23.07.2008)

Tady zaujme jen setkání dvou hereckých hvězd hororových snímků třicátých let - Bela Lugosi a Boris Karloff (rituály doprovázené otřepanými frázemi („cum granulo salis") pronášenými v šišlavé latině. Jinak se jedná o docela nezajímavou podívanou. [4/10] (Universal) (Čb. /// Produkce: Carl Laemmle Jr. /// Scénář: Edgar G. Ulmer, Peter Ruric podle povídky Černý kocour Edgara Allana Poea /// Kamera: John J. Mescall /// Hudba: James Huntley, Heinz Roemheld /// Nepůvodní hudba: P. I. Čajkovskij, F. Liszt) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (27.03.2010)

Černobílý snímek vzhledem k době svého vzniku sice nenabízí nějak velkou porci hrůzy, ale ono hodně záleží, jak se na to člověk dívá. Skvělé herecké umění obou pánů (Karloff, Lugosi) je již samo osobě pastvou pro oči. Především pak Boris díky svému vzhledu a uhrančivému pohledu dokázal pošimrat na zádech nejednoho fanouška a to i bez masky. Tady ho stačilo navléct do černého hábitu, nebylo potřeba nějakých zdlouhavých dialogů a i přesto dokázal navodit docela slušnou porci mrazivé atmosféry. Bela mu však zdatně konkuroval, přestože mi místy přišlo, že hrál až „druhé housle“. To však bylo zapříčiněno charakteristikou jeho postavy. Co mně však dostalo na snímku nejvíce, byl samotný ateliér architektova domu. Propracované kulisy, tajemství ukryté ve sklepení a vhodně zvolený hudební doprovod dokázali v této kombinaci vytvořit slušnou dávku napínavé atmosféry. (13.06.2012)