Superman se vrací

Proč ve filmu kouří jenom Lex Luthor? Proč v něm chybí opravdu komická figura? Proč pány nahradily chlapecké plakáty a dámy zase holčičky na příliš vysokých podpatcích? Proč se ze supermanského mýtu stala opulentní ježíšovská paralela? Proč má chlapeček astma? Odpověď je nasnadě: světem podle Bryana Singera jsou totiž (a) otrocky „upřímná“ melodramata, (b) násobené emoce outsiderů a (c) autoerotické konotace mesiášství. Jenže to poslední, co (jakýkoli) komics potřebuje, je režisér, který se bere příliš vážně, nemá smysl pro fantazii, nadsázku ani zkratku, a nezvládá základní režijní dovednosti. Je špatný vypraveč, nejde mu akce ani komika, neumí evokovat prostředí ani budovat postavy, tragicky vyznívají pokusy o složitější stavební jednotky (viz paralelně vedené scény). Jednoduše řečeno, takový režisér by v klasickém Hollywoodu umřel hlady. Kýč jak bič. (05.08.2006)

Nádhera. Singer měl k látce hluboký vztah a je to na filmu vidět. Ve filmu je přesně to, co tam má bejt, noví herci jsou na místo starých vybrání opravdu pečlivě (akorát Lois nám trošičku zkrásněla), Brandon Routh je prostě skvělý a Kevin Spacey nemá chybu a navíc je Genu Hackmanovi neskutečně podobný. Film je docela sranda, místy působí rozkošně staromódně, ale nikdy ne trapně, scéna s letadlem a celá závěrečná pasáž (tj. asi 20 minut) je naprosto mistrovská.. Superman se Vrací sice není nejlepším filmem roku, ale je jeden z mála velkých filmů, který splnil všechna očekávání, a možná je i trošičku předčí. Zasloužených 5! (20.07.2006)

Ani v tom nejrůžovějším snu by mne nenapadlo, že se dá ze Supermanových trenclí vytřískat něco tak krásného, křehkého, oduševnělého a anticky rozervaného, co nepokrytě koketuje s filozofickým přesahem (sama se nabízí analogie s první částí komiksové série Superman - Pro zítřek). Navíc je překvapivé, že to v nejmenším neublížilo dech beroucí epičnosti, která je uvolňována s ohledem na vyváženost romance x boj se zlem. Jenže na skutečnou poetiku už dnes, jak vidno, nikdo nemá čas ani trpělivost, každý jen prahne po (nonstop) efektní akci (jako kdyby tady nebyla - viz záchrana letadla) a obdobné snahy o oživení žánru zamete pod koberec. Stále doufám v další díl pod Singerovou ukázněnou a všemi mastmi mazanou režií, ale jediný pohled na kastrované kasovní úspěchy, které jsou o to bolestnější, oč představují gargantuovsky naddimenzované náklady, mi dovoluje pouze tiše plkat do umolousaného kouta. Představa toho, co mohlo (a stále může) být mi nedá spát, zvláště, když stačí, abych si vybavil ten nesmírný kvalitativní posun v druhém dílu mutantské X-grupy. Nádherně staromilský, nadpozemsky silný, přesto zranitelný a v neposlední řadě uctivý ke svým předchůdcům. Takový je Singerův Superman. (06.04.2007)

Při sledování mě napadaly neustále dvě stejné věci. Sračka a 260 milionů dollarů. Ono i když se sračky dotkne král Midas, pořád to bude sračka, zlatá, ale sračka. A tohle je extra zlatá sračka. Pravda, triky jsou úchvatný a každá jedna scéna vypadá jako nějaká malba, jenže to mi prostě nestačí. Příště bych bejt Singerem ubral nějakých padesát milionů trikařům a dal je scénáristům (případně najal jiné sécnáristy), aby vypotili něco, na co se dá dívat. Jistě, existuje tu něco jako Superman franchise (vlastně výrobní znaky), od kterých se nemohl odchýlit kvůli majitelům autorských práv a producentům, jenže aby jediná opravdu dobrá věc na nejdražším filmu všech dob byla hudba, která však vznikla pro jiný film před třiceti lety, to je trochu moc (či málo, jak se to vezme). Příběh je podle mě největší slabina filmu. Já osobně chtěl vidět něco víc než jen sled několika akčních ochran Ameriky. Chtěl jsem vidět Supermana jako člověka, protože tím je víc než mnozí jiní, chtěl jsem vidět příběh dospělého Supermana, Supermana ve středním věku, který musí bojovat každodenní život jako ostatní lidi. Který se škorpí s jedovatou tlustou manželkou Lois, má drzýho fagana a v superhrdinské práci už nenachází pražádnou radost a svůj cíl prostě ztratil. Který nemá chuť k ničemu, kromě rozbití huby svého nepříjemného šéfa. Možná je to trochu přehnaný, ale viděl bych to mnohem radši než tenhle krásnej, ale prázdnej obraz. Ještě drobnost k obsazení. Kolik proboha mělo Supermanovi a Lois bejt, když se poprvý v Daily Planetu potkali? Patnáct? Dokud bude Superman 27letej chlapeček a Lois třiadvacítka, nikdy to nepřekročí stín prvního Donnerova Supermana, který i přes dnes dost zastaralý triky pořád vede na celé čáře. A ještě jedno, Brando se musí otřásat v hrobě smíchy. Za první díl ho přeplatili (14 milionů za deset dnů práce) a tady určitě dostal ještě mnohem víc. (09.11.2006)

// Pokaždé, když nad tímhle filmem začnu přemýšlet, srazím mu jednu hvězdu. Poprvé jsem to vnímal jako takovou "útěchu z nouze", čím víc ten film ve mě ale rezonuje (včetně dalších shlédnutí), tím hůř ho vnímám. Psal se rok 2006 a Singer na plátna poslal toho samého Supermana z roku 1978 a to prostě nestačí! Hudba, herecký klon a stejný záporák netvoří dobrý film. Superman se doslova vrací a nepřináší nic nového, bohužel ale dokonce ještě hůře podává to staré. Čert vem akci, u téhle postavy ji klidně oželím. Kal-elův charakter má zkrátka tolik co nabídnout, že by bohatě stačilo podívat se trochu do jeho nitra a rozebrat jeho podstatu pro lidstvo kousek po kousku a já bych byl nadmíru spokojený. Jenže to se tu neděje. Ten film hapruje někde mezi tím, rádoby nostalgickou upomínkou na né-tak-známé předchůdce a pseudo-akčním filmem. Chybí ale základní esence a to nechvalně známé "to", které by filmu dalo určitou jedinečnost a hnalo ho dopředu. Jistě, plyne a utíká poměrně svěží rychlostí a dá se na to koukat. Je to ale prázdné. Superman klidně mohl zůstat na Zemském orbitu a mně by to bylo jedno. Proto u mě asi film s časem padá níž a níž. Naštěstí - díky bohu - ikona stále funguje a do kin se tak velice rychle blíží nová adaptace, která by snad konečně mohla chlápka s e"S"kem na hrudi vyhnat do výšin, ve kterých si zaslouží být. Koneckonců, je to praotec všech superhrdinů, kdo jiný by měl vládnout, když ne Superman. Ten film je nyní zbytečnější mnohem víc, než kdy dřív. (14.12.2012)