Alice in Borderland

Na Netflixu se opravdu daří Korejským, Čínským a Japonským seriálům. Hra na Oliheň doslova rozbila sledovanost a byla jen otázka času, kdy vznikne něco podobného. A bum, dostali jsme Alice in Borderland, což považuji za největší překvapení minulého roku a letošní 2. série to dokázala ještě překonat. Samotný seriál stojí hlavně na postavách, které mají každý svoje charakteristické rysy a většina z nich Vám přiroste k srdci. Nechybí atletka, frajer, který vše vyřeší svým úžasným talentem pozorování a předvídaní, šíleně hezká slečna, či připosránek. Záporáci jsou tady spíš okrajově a jedná se o lidi v samotných hrách, kteří nejdou pro zradu daleko. Velkým plusem jsou hry, které nabízejí pokaždé něco jiného. Vždy se bojuje o život, ale každá barva a číslo určuje druh a obtížnost hry. Nechybí hry na testy fyzických vlastností či hry na týmovou spolupráci. Tak či tak jsou vždy napínavé, krvavé a většina lidi ve hrách neskončí moc dobře. Chválím letošní 2. sezónu, která začala těšně po Cliffhangeru 1. série a jde vidět, že se zvýšil rozpočet i nápady. Všechno je zde větší, hezčí a tentokrát se hrdinové dozví, co se stane, až posbírají všechny karty, případně, kde vlastně jsou a proč. Her je zde sice méně, ale jsou propracovanější , brutálnější a dostávají zde prostor i postavy, které v 1. sérii byli odsunuty na 2. kolej. Pokud nevíte na co koukat a chcete něco podobného jako byla Hra na Oliheň či Hunger Games, neváhejte si pustit tuhle pecku (02.01.2023)

Přestože jsem viděl obě série, nemám v oblibě příběhy, kde jsou masově vražděni lidé. Líbil se mi svět, zajímalo mě prázdné Tokyo a příroda, která se ho stále silněji zmocňuje. Zajímaly mě hlavní charaktery kolem hlavního hrdiny (který byl sám jen ok). Ke konci první série mě vyloženě štvala jedna emocionální scéna, ale naštěstí se v druhé sérii ukázalo, že měla logický smysl. Úplný závěr měl logiku, dojem trochu vylepšil, na 4 hvězdy to však celkově není. Pokud bych měl doporučit seriál s hrami na život a na smrt, pak raději psychicky klaustrofóbní čínské Die Now. (16.05.2023)

Ani zďaleka som po prvej sérii, najmä po pláži kde sa celá Japonská omladina promenádovala v plavkách for the sake of promenádovanie v plavkách nečakal, že sa séria druhá rozbehne ako listový kráľ po uliciach Tokia. Hovorte čo chcete, akým jazykom chcete, ale pre mňa je Arisu to, čím chcelo byť Squid Game. To, čo Kórea spravila výborne, začalo Japonsko ešte o rok skôr, a oveľa lepšie. A teraz mi nezáleží na tom, či sú herci hysterickí, alebo či Arisu obsahuje mnoho žánrových klišé - pretože tu s nimi vedia výborne narábať. Nebudem ani zďaleka preháňať ak poviem, že som si tu obľúbil snáď všetky postavy - Usagi, Arisu, Kuina, Chishiya, Niragi, Heiya, Kyuma a jeho banda... pri všetkých som dúfal, že sa im nakoniec podarí prežiť, aj napriek tomu, že niektorí boli pre dej... mierne zbytoční (ahoj Ann). Hudba výborná, opäť najmä v druhej sérii, hry tiež - najmä tie, pri ktorých išlo o súboje myslí. Pri sledovaní poslednej epizódy som si až do druhej polovice myslel, že za ten plot twist pôjdem na 1*, pretože by išlo o overený spôsob ako ma spoľahlivo nasrať, ale druhá polovica, Niragiho 手にしねえ, a najmä krásny koniec ma opäť dostal. Tl;dr: Neskutočný seriál, ktorý každému odporúčam pozrieť. Samozrejme, sú tu nejaké nevysvetlené veci ohľadom toho sveta a tak ďalej, ale stále sa to dá jednoducho prežiť a náramne sa pri tom baviť. Aj keď som nasraný, že sme nevideli hru srdcového kráľa. 5 z 5 meteoritov, 95%. (23.12.2022)

Brutální isekai s řadou dobrých nápadů, ale vesměs šablonovitým celkovým příběhem. Je třeba koukat na stromy, ne na les. Spadá do stejného ranku jako Kamisama no iu tóri - někomu to sedne, ostatní si radši prorazí hlavu hřebíkem. Ale pokud to dostane víc japonské tvorby na český Netflix... (23.04.2021)

Minuty po dokoukání poslední epizody nemám pořádně ani co říct, dlouho jsem něco až takhle nerozdýchával, jako právě finále této série. Za mě jasných 10/10. Výborně budované charaktery, ať už to byly ty kladné, či zápornější. Nikdo tu nebyl vyloženě jen bezduchá figurka, která by dělala věci neuváženě. Valnou většinu děj představil i v pohledech do minulosti, díky čemuž si k nim divák mohl utvořit specifický vztah. Děj neustále napínal, oddaloval zodpovězení pravdy a držel napětí až do samotného konce. Hry byly zábavnější a sofistikovanější až v druhé sérii, v té první mi přišly takové vágní a jednoduché. Velmi rád odpustím klasické heroické neduhy, jako to, že se hlavní postavy byly schopny bez problému vyhnout i střelám jako v Matrixu, ačkoliv ostatní kolem padali jako hrušky, či další nesmysly typu skok z x metrů bez zlámaných končetin. Pokud na to člověk nepřistoupí, chápu, že bude s hodnocením šetřit a najde si výtky, já se to rozhodl prominout a přijmout, i když jsem taky párkrát nevěřícně kroutil hlavou. Kamera, střih, efekty brilantní, tohle nebyla japonská produkce, ale prakticky světová. Na to, že šlo „jen“ o seriál, nešel evidentně rozpočet do blbostí. Nemůžu po této stránce nic vytknout. To samé úžasná hudba dokonale podtrhující každou emoci i situaci. Pro mě osobně to byl zejména s druhou sérií neskutečný kolotoč emocí, který mi dokázal připomenout, že i já nějaké mám, ačkoliv jsem myslel, že jsem většinu z nich hlavně během posledních let zcela ztratil a skoro nic mě už nezvedne ze židle. Ještě teď mám knedlík v krku. Bude hodně těžké hledat něco podobného kalibru, jako tuto jedinečnou seriálovou podívanou, která v mých očích prakticky nikde neselhala. (07.01.2023)