Alice in Borderland

Celkem slušný masakr. Počátek se rozjede pěkně v hororovém duchu a únikových her (ty jsou víceméně tématem každého dílu a obvykle jsou chytře vymyšlené), brzy se však v dalších dílech dočkáte celkem dost drsných zvratů. Zbytek se pak postupně přelije do úplných jatek - možná až zbytečně moc, příběh by tak mohl dost více prostoru a být ještě zajímavější. Ale i tak, je to hodně příjemná změna a svěží vítr. Klidně nám sem hrňte druhou sezónu. Lepší 4* (08.02.2021)

Na Netflixu se opravdu daří Korejským, Čínským a Japonským seriálům. Hra na Oliheň doslova rozbila sledovanost a byla jen otázka času, kdy vznikne něco podobného. A bum, dostali jsme Alice in Borderland, což považuji za největší překvapení minulého roku a letošní 2. série to dokázala ještě překonat. Samotný seriál stojí hlavně na postavách, které mají každý svoje charakteristické rysy a většina z nich Vám přiroste k srdci. Nechybí atletka, frajer, který vše vyřeší svým úžasným talentem pozorování a předvídaní, šíleně hezká slečna, či připosránek. Záporáci jsou tady spíš okrajově a jedná se o lidi v samotných hrách, kteří nejdou pro zradu daleko. Velkým plusem jsou hry, které nabízejí pokaždé něco jiného. Vždy se bojuje o život, ale každá barva a číslo určuje druh a obtížnost hry. Nechybí hry na testy fyzických vlastností či hry na týmovou spolupráci. Tak či tak jsou vždy napínavé, krvavé a většina lidi ve hrách neskončí moc dobře. Chválím letošní 2. sezónu, která začala těšně po Cliffhangeru 1. série a jde vidět, že se zvýšil rozpočet i nápady. Všechno je zde větší, hezčí a tentokrát se hrdinové dozví, co se stane, až posbírají všechny karty, případně, kde vlastně jsou a proč. Her je zde sice méně, ale jsou propracovanější , brutálnější a dostávají zde prostor i postavy, které v 1. sérii byli odsunuty na 2. kolej. Pokud nevíte na co koukat a chcete něco podobného jako byla Hra na Oliheň či Hunger Games, neváhejte si pustit tuhle pecku (02.01.2023)

Je to japonské a jako takové je potřeba si zvyknout na styl vyprávění. Nakonec to člověk překousne a baví se docela dobře, problém jsou ale naprosto nelogické poslední tři díly, které to srazí hrozně dolů. Každopádně nápad a nečekané momenty ze začátku série jsou rozhodně fajn. Co zde ovšem naprosto extrémně nefunguje jsou emocionální momenty. (Hodnocena první série) (28.01.2021)

Sice tam nikdo nehází žlutým hnisavým abscesem a neřve „přespi – přespiču“ ani postavy nemají oči, jako by se urputně snažily vysrat, nicméně i tak je to zase jen ťamansky přiblblé mačkání manga pro slaboduché otoky (mozku) s až trapně úsměvným plagiátorským vlezdoprdelizmem kulturně degenerovaných Džaponců do otvorů ještě degenerovanějších Spojených sráčů. Nápaditost „her“ s šikmookým bukkakenýrem jménem Alice končí s prvním dílem, poté to ztelenovelizuje do očividné rýžomatrice Ztracených – „Co nejdýl dělej z diváka totálního čuráka“. Patrně tak vznikne asi milión sezón debilního natahovaní jednoduchého tupokonceptu, plných klišovité pouťové filozofie a existenciálních mouder pro kvocientně retardované prohlížeče hentaiomalovanek a přitroublé leštiče džojstyků, až všichni zapomenou, o čem byl vlastně první díl, a ukončí to nějakým jakože zapeklitě kokotplikovaným myslomrdem. Já už u toho rozhodně nebudu, ještě jedna řada a musel bych z pocitu trapnosti spáchat harakiri. Tímto definitivně máwám na rozloučenou všem kunám i Alicím. (21.12.2020)

Přestože jsem viděl obě série, nemám v oblibě příběhy, kde jsou masově vražděni lidé. Líbil se mi svět, zajímalo mě prázdné Tokyo a příroda, která se ho stále silněji zmocňuje. Zajímaly mě hlavní charaktery kolem hlavního hrdiny (který byl sám jen ok). Ke konci první série mě vyloženě štvala jedna emocionální scéna, ale naštěstí se v druhé sérii ukázalo, že měla logický smysl. Úplný závěr měl logiku, dojem trochu vylepšil, na 4 hvězdy to však celkově není. Pokud bych měl doporučit seriál s hrami na život a na smrt, pak raději psychicky klaustrofóbní čínské Die Now. (16.05.2023)