Pražské noci

Povídková záležitost těžící ze zlaté (a překvapivě jinak takřka nekutané) žíly v podobě pražských pověstí. Škoda, že výsledek je více zajímavý než opravdu dobrý. Všechny příspěvky však spojuje jedna sázka na jistotu. Tradičně bezchybná práce našeho nejlepšího skladatele filmové hudby Zdeňka Lišky. Fabricius a Zuzana 3/5 Nejde o povídku v pravém slova smyslu. Spíše je to taková spojovací nitka, na kterou se navlékají zbylé tři příběhy. Kdo by to byl řekl, že Milena Dvorská je tak dokonalá femme fatale, že bych si to s Kopeckým vyměnil raz dva. Škoda, že se to celé zkazí "Velkým vozem". Poslední Golem 4/5 Název mluví za vše. Perfektní atmosféra a dobrý, byť očekávaný, závěr. Scéna oživování golema je vrcholem celých Pražských nocí. Chlebové střevíčky 4/5 O něco kratší během finále a jednalo by se o absolutní špičku filmových povídek nejen v rámci naší kotliny. A není to pouze kvůli líbající se Brezkové s Tuszyńskou. Otrávená travička 2/5 Je sice pěkné, že Stephen Sondheim nebyl první koho napadlo převést morbidní legendu do podoby muzikálu, ale k čemu to, když to nudí již po první písni. (01.08.2008)

Mohl to být jeden z vrcholných filmů tzv. Československé nové vlny, kdyby se tenhle filmově-povídkový triptych (respektive kvartet, započteme-li ještě uvozující rámcovou Makovcovu povídku Fabricius a Zuzana (***), která propojuje zbylé tři povídky) neutopil v přehnaně umělecké stylizaci. Je s podivem, že onen geniální nápad zfilmovat staré pražské pověsti neosvítil nějakého českého filmaře již dříve, tenhle projekt visel již nějakou dobu ve vzduchu, Pražským nocím však paradoxně nejvíce uškodila právě přehnaná touha experimentovat, tolik charakteristická pro tzv. Novou vlnu. Tak Miloš Makovec pojal Otrávenou travičku (**) coby muzikál, což samo o sobě nemohlo dopadnout dobře, vznikl nudný sled obrazů se zpěvy. O mnoho lepší je Brdečkův Poslední golem (***), který dává připomenout, u koho že se později inspiroval pan Švankmajer při natáčení Lekce Faust. Vrcholem celého triptychu pak jsou Schormovy Chlebové střevíčky (****), tentokrát opravdu s Faustovským motivem a silným sociálním rozměrem. Formálně vytříbená poetika Nové vlny je podpořena působivou hudbou Zdeňka Lišky (a v případě povídky Chlebové střevíčky též Jana Klusáka), kteréžto velmi umně navyšují mysteriózní dojem celého projektu reflektujícího překvapivě k pražským pověstem především ženský prvek... (07.04.2013)

Skladatel Jak Klusák (autor hudby k povídce Chlebové střevíčky - v novoklasickém duchu, z mého pohledu vyhraněnější než typický Liškův rukopis ve zbývajícm materiálu) coby konkurenční rabín vůči Löwovi Josefa Bláhy v patřičně temné kabalistické Brdečkově povídce byl silně autentický (v rozhodně nejlepším zpracování rudolfinského námětu). Druhé dvě historizující povídky byly více rokokově galatně vtipkující, vůbec ne špatně. Rámcováno současným příběhem Zuzana a Fabricius film dostává silný surrealistický náboj. (16.03.2011)

Rozeberu to postupně. HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: Poslední golem - Asi nejlepší povídka ze všech, atmosférická, podmanivá, tajemná, skvěle vedená... No prostě přesně taková, jak bych si představoval. A navíc ten nápad udělat horor o golemovi, to se skutečně vidí málokdy. Plus taky musím pochválit skvělou hudbu. K dokonalosti mi něco chybělo, ale jinak za mě velká spokojenost (4,5*), Chlebové střevíčky - Opět atmosférické, podmanivé, tajemné, skvěle vedené a s úžasnou hudbou, jenže tady jsem měl bůhvíproč pocit, že to celé trvá déle, než by mělo. Možná to je jen můj osobní pocit, nevím, každopádně kvůli tomu je pro mě tahle povídka až na druhé místě této antologie - nicméně je pořád dost dobrá, na československé poměry navíc perfektní. Navíc ty pavučiny jsou jak z Valerie a týdne divů. (4*) Otrávená travička - Ze všech povídek ta nejslabší a pro mě i nejotravnější. Po filmařské stránce je sice opět perfektní, ale nezaujal mě příběh a to, že je to celé zpívané, mi zážitek z ní otrávilo ještě víc - navíc když ty písničky nebyly bůhvíjak zajímavé. (2,5*) Fabricius a Zuzana - Mezipovídka, která celkem dobře plní svůj účel mezipovídky, ale nic víc nenabídne. A ve finále jsem měl pocit, že celá skončila až moc rychle. Navíc taky nechápu to úvodní mluvení v lámané angličtině (ale asi to zní pořád líp, než kdybych měl anglicky mluvit já) a ten naprosto nahodilý přechod do češtiny. A ještě jsem nepochopil, proč po těch příbězích Kopecký vždycky usne, ale asi to mělo být vtipné... (3*) CELKOVÉ HODNOCENÍ: Dost zajímavý a dost slušně natočený povídkový horor, z nichž skoro každý je - v rámci Česko/Slovenských hororů - na dost vysoké úrovni. Líbilo se mi to, ale na víc jak 4* to fakt není. Ony to ty dvě slabší povídky celkem kazí a z těch dvou povedených není ani jedna tak silná, abych jí samotné dal plný počet. Ale rád jsem na to narazil a rád jsem to i viděl, je to pro mě takový nedoceněný a lehce zapomenutý československý hororový klenot. (23.01.2021)

Tento zapadlý hororový film patří k vrcholům československého hororu! Tři, vlastně čtyři povídky (každá natočená jiným režisérem), které vypráví překrásná Milena Dvorská (v žádném jiném filmu jsem ji neviděl tak nádhernou, navíc nahoře odhalenou) Miloši Kopeckému, mají své neopakovatelné kouzlo! Navíc, když k povídce Poslední Golem vytvořil rouhačsky pekelnou chorálovou hudbu mistr Zdeněk Liška, k druhé povídce Chlebové střevíčky složil hudbu Jan Klusák (který si zahrál i v první povídce) a k poslednímu morbidnímu příběhu Otrávená travička opět exceluje Zdeněk Liška. A ta konečná pointa na závěr, který všechny povídky drží pohromadě nemá chybu! Tady exceluje Jirka Hrzán! Paráda!!! (10.11.2013)