Příliš dlouhé zásnuby

Válka, ztráta milovaného člověka a odmítnutí smířit se s tím, ale hlavně ta neutuchající naděje. Naděje opírající se jenom o zkoušky pravděpodobnosti „Budu počítat do sedmi. A jestli mezitím se nestane to a to .... Manech nežije.“ V množství vedlejších postav a příběhů jsem se sice ztratila a vlastně ani mi to moc nevadilo. Stačil mně příběh MMM k tomu nádherná hudba a krása i hrůza filmových obrazů. Navíc, kromě vynikající Andrey Tautou se po odmlce objevuje i má oblíbená Jodie Foster. (02.09.2005)

MMM a MMM..... /// Takovej ten film od J.P.Jenueta, ve kterým prdící pes štěstí přines. Poetika Amélie – nejen vypravěčská, ale i obrazová. Výborný válečný scény, typickej filtr a romantická Matylda, jejíž srdce bije jako morseovka (a je dobře stavěná). Rozjíždí se pátrání, které bude vyžadovat štěstí, trpělivost a které hlavně nesmí zabít jedno : NADĚJI! Místy zbytečně dlouhý a ,,o ničem“, někdo by klidně napsal, že to byla nuda. Není to úplně jednoznačný hodnocení, ale snad proto, že lidi mají rádi šťastný konce, snad proto, že chceme věřit, že láska překoná všechna zakletí i války, snad, že toužíme po šťastném návratu....kdo ví.....PROČ PLÁČEŠ? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdy můžu umřít výstřelem do vzduchu. 2.) Myslel jsem, že J.P. Jenuet točí jen depresivní záležitosti. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (10.06.2011)

Vláčný scénář, který se snaží tvářit až příliš rafinovaně, promyšleně. Ve výsledném dojmu nemůže nikomu ujít, že příběh slouží jen jako opora pro Jeunetovi vizuální orgie. Přesto však Příliš dlouhé zásnuby jako celek nedokážou zaujmout právě ničím jiným než obrazem. Příběh není zajímavý a hraničí někde mezi klasickou detektivkou a naivní pohádkou a samoúčelnost některých scén, jenž režisér využivá jen a pouze k ukázaní dalšího obrazového kouzla, působí spíše hloupě. Příliš dlouhé zásnuby jsou velmi povrchním filmem pro všechny ty rádoby umělce, kteří hledají na bílém plátně filozofický podtext. Jedním z mála kladů jsou samotné zákopy, které dokážou strhnout jak mírou své autentičnosti, tak zároveň mírou kýčovitosti, což se - opravte mě pokud se mýlím - ještě nikomu nepovedlo. Btw ač nesouhlasím s natočením snímku Hannibal - Zrození, při pohledu na Gasparda Ulliela v Příliš dlouhých zásnubách bych o jeho obsazení v tomto filmu ani chvilku neváhal... (26.12.2007)

Hravost stylu a formální nápaditost je zástěrkou pro strojený a přitom jednoduchoučký příběh. Nevystupují zde žádné charaktery, vše je podřízeno barevné, střípkovité hře. I válce škodí přestylizovanost, takže se i přes všechny zobrazené hrůzy zdá, jako by byla jen jako. Zatímco v Kubrickových Stezkách slávy se člověka dotýká realita zákopů, v Zásnubách není pro skutečnost místo. Jeunetův snímek mi připomněl Luhrmannovo Moulin Rouge - oba pánové natočili dechberoucí, na smysly útočící, kašírované NIC. (19.03.2006)

Zlatavý filtr je sundán, titulky skončily a Jean-Pierre Jeunet u mě bohužel ztrácí auru výtvarně velmi nadaného tvůrce, který umí s dostatečnou soudností nakládat s vizuálními hrátkami a nápady. Nedokáže se totiž rozhodnout, jaký žánr vlastně pro film připravil. Od začátku do konce nepřestane přeskakovat mezi válečným dramatem, ponurou detektivkou a sladkobolnou romancí. Jenže Jeunet není Minghella, aby dokázal servírovat druhý Cold Mountain a místo toho se v prvních dvou jmenovaných žánrech často ztrácí. Válečný film jako takový by mu asi šel, ale občasným opakováním některých scén dokáže neskutečně nudit, stejně tak jako při Mathildině vyšetřování, které dokonce v některých chvílích přestane dávat smysl. Když navíc v těchto dvou částech začne zkoušet dojímat, je občas až k smíchu. Co mu ale jde, to je romantika. Jakmile se objeví scéna vzpomínek na společné chvíle milenců, téměř jsem přestával dýchat, stejně jako při jejích zoufalých pokusech "Budu počítat do sedmi a jestli..." Můžu tedy konstatovat, že jsem se na Zásnuby bez problémů dodíval do konce a přál jsem si happyend, ale ta forma, kterou jsem k obsahu dostal, mi silně vadí. 55% (15.06.2007)