Příliš dlouhé zásnuby

Jeunet po kouzelné Amélii přišel s romancí z I. světové války a naservíroval nám vizuálně dokonalý film, neuvěřitelnou stylizaci barev pro jednotlivé scény (od šedivé barvy francouzských zákopů po větrem rozvlněné zlatavé pole), což je i s hudbou a roztomilou Audrey Tautou největší klady filmu. Přímo malířsky tvořený film končí scénou, která dnes není vůbec obvyklá a tím filmu ani kouskem neubírá na kráse a působivosti. Příběh je ovšem velmi košatý a krom příběhu Mathildy a Manecha nám Jeunet podává i celou řadu jiných osudů, v jejichž proplétání filmem se napoprvé ztratíte (v kině jsem se s vervou snažil si zapamatovat, kdo je kdo, ale marně...a to mám dobrou paměť na nepodstatné věci). Ovšem napodruhé už si film užijete s celou jeho krásou. (22.04.2006)

Strašně dlouho jsem nezažil, aby se v sále po skončení filmu rozhostilo naprosté ticho. "Příliš dlouhým zásnubám" se to podařilo. A právem...Skvostně napsaný a zrežírovaný příběh velké lásky, která přece nemohla zemřít a dokud je v srdci záchvěv naděje, je třeba se jí držet. Mathildino pátrání po ztraceném snoubenci vás provede krutými zákopy, kde vás i přes výtvarně úžasné pojetí bude každý záběr bolet, skrz poválečnou Paříž s jejími kavárnami a trhem, až po bretaňské pobřeží - drsné, ale přesto plné citu..."Příliš dlouhé zásnuby" mají všechno – silný příběh překypující emocemi, Jean-Pierre Jeuneta jenž přesně ví, co a jak chce říct, skvěle obsazené a skutečně zajímavé postavy, krásnou kameru a hudbu. Ale mají i něco navíc - jedinečnou Audrey Tautou a něco, čemu já říkám „duše“. A ten nejnádhernější konec, jaký si jde vůbec přát...Bolí Tě to, když chodíš? P.S.: Po cestě z kina jsem v parku po několika letech postavil sněhuláka. Neptejte se proč. Jděte na „Příliš dlouhé zásnuby“, a pak pochopíte. (29.11.2005)

Určite viac než dosť dobré.Komu sa páčila Legenda o vášni alebo Návrat do cold mountain,neváhajte ani sekundu.Vojnové scény plné blata a špiny sú natočené realisticky a s prehľadom.V príbehu vystupuje viacero postáv,takže treba dávať pozor,aby ste sa v ňom nestratili.Najviac ma potešilo,ako sa vysporiadali so záverom.Nie je v ňom ani hollywodsky happyend,ale nie je ani tragický.80%. (11.02.2009)

Naivne som očakávala, že si na mňa Jeunet pripraví nejakú romantickú oddychovku s príjemným scenárom aj keď vojnovým či mysterióznym. Namiesto toho som mala pocit, akoby som sa pozerala na prekombinovanú detektívku na motívy Agathie Christie a olej do ohňa prilial aj francúzsky štýl plný agresívnych zmätených strihov a zvláštnych kontrastov. Na jednej strane uznávam, že výprava bola čoby z iného sveta, snová a magická, no celé neznesiteľné pátranie nezlomnej Audrey Tautou nakoniec vyústi v dlho očakávaný, prehnane krátky, no i tak krásny koniec. Odpovedám na Pomovu otázku: ,,Jeunet je úplný magor." (11.04.2010)

Válka, ztráta milovaného člověka a odmítnutí smířit se s tím, ale hlavně ta neutuchající naděje. Naděje opírající se jenom o zkoušky pravděpodobnosti „Budu počítat do sedmi. A jestli mezitím se nestane to a to .... Manech nežije.“ V množství vedlejších postav a příběhů jsem se sice ztratila a vlastně ani mi to moc nevadilo. Stačil mně příběh MMM k tomu nádherná hudba a krása i hrůza filmových obrazů. Navíc, kromě vynikající Andrey Tautou se po odmlce objevuje i má oblíbená Jodie Foster. (02.09.2005)