Režie:
Radovan UrbanScénář:
Miloš CajthamlKamera:
Martin BenoniHudba:
Martin KratochvílHrají:
Tomáš Růžička, Dana Syslová, Lucie Benešová, Daniela Kolářová, Vítězslav Jandák, Lucie Bílá, Miloš Vávra, Čestmír Gebouský, Petr Bok, Dana Horčicová (více)Obsahy(1)
V 80. letech vznikla řada filmů o dospívající mládeži. Nejdříve pojednávaly o zmatečném hledání životní orientace, o obtížném vstupu do dospělého života - a pozvolna se zájem přesouval k mládeži delikventní. Tento snímek mapuje poměry na odlidštěném sídlišti, kde se mládež z nudy shlukuje do part, které se bezcílně toulají, ponižují kolemjdoucí, napadají bezbranné. Zjišťuje, že na bezprizorné děti mají rodiče příliš málo času, že jejich činy bagatelizují tak dlouho, dokud nedojde k tragédii. Avšak zbytečné siláctví slov i gest, melodramatický důraz na první lásku a pozdní prohlédnutí v jádru slušného chlapce, jenž podlehl lákání atraktivních vzorů, umenšuje varovnost tohoto jinak cenného snímku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (113)
Pro mě mají tyto filmy mnohem větší vypovídající hodnotu, než lecjaký soubodý retro film či seriál, který se do osmdesátek vrací s navoněnými superrealistickými kostýmy. Dal bych i víc hvězdiček, ale bohužel se to nedá. Jednotlivé epizodky nedrží při sobě a spousta jich končí ve slepé uličce (Jandák a jeho syn). Každopádně některé pasáže jsou výborné a spoustu času jsem si sledování hodně užíval. Myslím, že v kontextu Kouře nebo Proč? má i tento film smysl vidět. Zaujala Daniela Kolářová, Lucie Benešová i Lucka Bílá. S chlapama je to horší, ale ne úplně tragedie. V seznamu herců se zapomnělo na epizodní roličku Jiřího Líra. ()
Portrét metalové mládeže v prostředí šedivé socialistické architektury betonových králikáren. První film, v němž mohly zaznít metalové skladby, konkrétně od kapely Vitacit. V té době byl heavy metal na vrcholu popularity, po zahájení perestrojky přestal být pro komunisty nevyhovujícím žánrem. Já patřil mezi tu spoustu nadšenců, co chodili po městě s džískou obšitou nášivkama (Accept, Helloween, Metallica - chachá, to byly časy). Proto mám s tímhla filmem spojeny pěkné vzpomínky. Jenomže nostalgie je jedna věc a kvalita filmu jiná. A ten film je po dějové stránce hodně slabej. I hudebně jsem dneska úplně jinde, takže tu není nic, co by mně zaujalo. ()
Film, který na jednou stranu oplývá kvalitní hutnou atmosférou všudypřítomné šedi (neustále je pod mrakem a celý příběh se odehrává na obrovském sídlišti), na druhé straně je zaplněn schematickými postavami - rodiče všech hrdinů jsou mimo ( Daniela Kovářová, televizní reportérka, ( a ke které chodí na návštěvu Anna Weltlinská!) a otec hlavního hrdiny vypouštějící z úst jen klišovité fráze). Některé scény působí vykonstruovaně - např. nesmyslně vyhrocená scéna na dětském dopravním hřišti, na druhé straně pak jedna ze zavěrečných scén - skupinového znásilnění - tzv. "střídačky" působí opravdu mrazivě. Přes všechny rozpory je tento film o nudě na socialistickém sídlišti poměrně zábavný. Soundtrack navíc obstarala české metalová kapela Vitacit ! A dalším plusem je skvělé protahování slabik u mladých postav, které působí správně frackovsky. ()
Prej my jsme mládež metalová a poslouchaj Vitacit. To byly teda songy, až vyvolaly vzpomínky na vesnický bigbíty a tu dlouhou řadu strašných a ještě horších hudebních těles. Zlatý pankáči. Jinak k filmu, klasika o pochybný mládeži, která nemá do čeho píchnout, jelikož je sterilní sídliště a nastupující trend v životním stylu zcela vzdaluje od přírody i nějakých hodnot. Bohužel celkem nijak výrazně zpracováno a spíše než ucelený příběh se to jeví jako řetěz sond do jisté subkultury panelákových part výrostků, kde Mirky Dušíny a jeho rychlošípáky nahradila Bratrstva kočicích pracek a bandy různých Alžbět Prknářových. Máničky jedny! ()
Filmy silně čerpající ze své tehdejší aktuálnosti časem nevyhnutelně (leč přirozeně) narazí na svoji zastaralost. O to horší je případ Horké kaše - nejenže černobíle útočí na dobovou omladinu (a jelikož se některé věci příliš nezměnily, tak paradoxně i na tu dnešní), on se to film snaží neúspěšně zjemnit vzbuzováním sympatií např. skrze tehdejší zálibu v heavy metal. Bohužel, jakožto o 15 let mladší divák nemám k atmosféře té doby takřka žádný vztah. Jediná výhoda filmu je ta, že i s takovýmto časovým odstupem zůstává relativně srozumitelným - což se nedá říct třeba o zoomerském humoru, který se pro mnohé stává nepochopitelným už teď. ()
Reklama