Battle Royale II: Requiem

10% - Tak tohle byl blábol. Velké zklamání. Celý film jsem čekal, kdy to začne být o něčem, ale ono nic. Když dva hlavní ubožáci vyběhli z tunelu do světla s válečným pokřikem, čekal jsem konec alla Butch Cassidy and Sundance Kid, coby vysvobození a snahu o důstojný konec tohoto filmového omylu... Nebudu spoilovat, dál nepíšu. BR2 je jeden z nejzpackanějších filmů, co jsem kdy viděl, a paralelu s prvním dílem v něm radši nehledám. (14.03.2006)

Natáčení dvojky navíc postihla tragédie: režisér Kinji Fukasaku v jeho průběhu zemřel na rakovinu, když nedbal nařízení lékařů, aby zů-stal v nemocnici. Film tak musel dotočit Fukasakův syn Kenta – laťku nastavenou svým otcem nezdolal. Zkrátka málo sequelů se dokáže první části byť jen vyrovnat. BR II se to nepovedlo. Nápad už diváka nepřekvapí, úvodní sekvence téměř kopíruje jedničku. Tím ale veškerá podobnost končí. Po průniku na ostrov (vylodění vypadá jako parafráze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana) se děj rozdrobuje mezi přestřelky a rozumování o smyslu války a násilí, takže ve výsledku je to spíše nuda než napětí, které měla jednička. (20.03.2006)

Stejně jako Cameronovi Vetřelci i tento film by si zasloužil podtitul: "Tentokrát je to válka“. Saving Private Ryan, Black Hawk Down a první BR dohromady. Akčně-válečné scény jsou spolu s patosem dovedeny do (snesitelného) extrému. Velmi nekompromisní (krve je spousta, mrtvých ještě mnohem víc) a velmi zábavná (ve stylu: "pořád se něco děje“) podívaná a celkově hodně solidní pokračování s minimálně dvěma božskými scénami (pád "dvojčat“ a vylodění). 80 % (19.09.2006)

Slabší než jednička s trochu hloupým scénářem a několika logickými dírami, ale jako oddechová řežba je to výborný. Navíc díky párování obojků, kde se partneři od sebe vzdálí více, než 50m nebo jeden z nich zemře, tak vybuchne obojek i tomu druhému, takže se zde dočkáme hodně explozí s patřičně červeným efektem. (29.08.2008)

První "Královská bitva" ve mne zanechala opravdu hluboký dojem. Byl to jeden z mých prvních asijských filmů, zároveň jsem byl ve věku hrdinů, tudíž při sledování se mi psychika houpala sem a tam, melancholika zkloubená s otevřeným násilím prostě ve mě něco nechala a stále na ten film vzpomínám (a přemýšlím, koho bych zabil v naší třídě:-). O to větší zklamání přináší Requiem. Z výše uvedených pocitů ve mě nevylolal ani jeden, i když se s tím asi počítat ani moc nedalo. Přece jen, originalita s dalšími díly obvykle mizí - tady se snad kromě obojků filmaři nevykrádají. Jenže, příběh jedničky byl neotřelý, silný, ne úplně blbý s únosným výskytem logických děr. BR II to ovšem prohrává i na této frontě, navíc tu jsou doslova logické krátery. Dalším mínusem je hlavní peroxidem odbarvený hrdina, který tak nesnesitelně přehrává - alespoň jako jediný prvek filmu budí nějaké emoce - hrozně moc si přejete aby ho už někdo zabil. Sympaťák z jedničky naštěstí zůstává, i když je upozaděn, bitevní scény mají pravda náboj a šmrnc, ale převod ze "zábavné" vraždící hry na libovolný vojenský opus nebyl nejšťastnější nápad. (18.05.2009)