Texaský masakr motorovou pilou

Nejnovější Texaský masakr motorovou pilou je dohromady již 9. filmem ze stejnojmenné franšízy. Dohromady již 9. řádění sériového vraha Leatherface, které světlo světa spatřilo 48 let po vydání původního filmu Tobea Hoopera. Ten má z dnešního pohledu pořád bohatou fanouškovou základnu, jedná se o jednoho z praotců slasherového žánru a rozhodně slavný horor. Snadno jde ovšem též diskutovat nad tím, že je Texaský masakr dost možná nejvíce vyčpělou hororovou sérii, která člověka může napadnout. Už původní film se z dnešního pohledu jeví jako trochu směšný, zároveň jde o něm ovšem říct i několik hezkých věcí. Jenomže v následujících letech došlo na několik rebootů a nakonec se rozhodlo, že 13. řádění Leatherface se inspiruje nedávným Halloweenem, kdy se bude ryze navazovat pouze na původní film (i když navazující pokračování automaticky z kontinuity nemaže) a dojde na návrat původního Leatherface v důchodcovském věku. Dokázal režírující David Blue Garcia přijít s návratem, který alespoň dorovná kvality původního filmu?   Až se na konci roku bude sepisovat seznam nejzbytečnějších filmů roku, nový Texaský masakr motorovou pilou na něm nejspíš chybět nebude. Při sledování nového řádění Leatherface se mě navíc zmocnil pocit, že kdybych byl náhodou fanoušek původního filmu, tenhle requel bych vlastně bral jako pomočení mého kultu. Fanouškem téhle série ovšem nejsem a tudíž jen můžu nepochopitelně kroutit hlavou. Je sice sympatické, že po vzoru původního filmu se tvůrci skutečně vydávají cestou praktických gore efektů a celkově se tvůrci nejspíše snažili celkem vzdát poctu původního filmu, v průběhu se mě ovšem zmocňoval pocit, že vlastně sleduju takovou medvědí službu. A ona snaha o uctění připomíná spíše ryzí pokálení.   V kontextu návratů Halloweenu, Candymana či Vřískotu z posledních let je nový Texas Chainsaw Massacre vlastně totální prohrou, která jen dokazuje, že nikdo pořádně není schopný koncept přesunout do současnosti. A postavy se navíc chovají tak neskutečně dementním způsobem, že by se něco takového nemělo tolerovat ani v rámci svého vlastního žánru. A už tuplem ne v 21. století. Všem postavám je velmi snadné přát konec na ostří motorové pily co nejrychleji a je jen štěstí, že film trvá pouze 80 minut a není tudíž času nazbyt. Nový Texaský masakr motorovou pilou přitom do svého děje zapojuje i influencery, kdy by vlastně mohlo být i sympatické, že by film mohl být i částečnou satirou na takové průměrné chování vypatlaného influencera. Jenomže ona debilita postav není očividně způsobena nějakým nadhledem a rýpnutím, ale prostě neschopností napsat postavy, kterým by člověk dokázal alespoň trochu fandit. A 80-letému Leatherfaceovi tak člověk fandí jedna báseň.   ´´ Pamatujete na Halloween z roku 2018, kdy se po letech vrátila Jamie Lee Curtis do role Laurie Strode? Fungovalo to, tak proč sakra nevrátit Sally z původního filmu, že? A vždyť je jedno, že Marilyn Burns umřela, vždyť jí přeobsadíme a nikdo nic nepozná ´´. I když normální divák nejspíš nepozná, že Olwen Fouéré není Marilyn Burns, na to ve finále nesejde nejvíce. Nejvíce totiž sejde na tom, že návrat Laurie Strode v novém Halloweenu měl nějaký smysl a váhu, dokázala spojit staré řádění Michaela Myerse s novou vlnou a její osobní linka o vyrovnávání se s minulostí měla sama o sobě sílu. A přesně v tomhle ohledu selhává linka s návratem Sally, která by v samotném filmu nemusela být a nic by se v podsatě nezměnilo. A i v tomhle ohledu se víceméně pomočuje alespoň částečná síla závěru původního filmu. Při zamýšlení se nad celou linkou se Sally jsem měl fakt pocit, že měl někdo celé sepisování námětu, treatmentu a literárního scénáře úplně v prdeli a že scenárista Chris Thomas Devlin fakt neměl ambice, protože přeci píše Texaský masakr motorovou pilou a milovníci goreu si film najdou sami. Jenže co zbytek?   Ano, goreu je ve filmu dost a diváci, kteří film vyhledají především kvůli dalšímu kolu řádění Leatherface nejspíš skutečně budou spokojeni. Přitom všem zarazí, že se tam snad někdo skutečně pokouší o nějaký sociální komentář a například hlavní hrdinka Lila v podání Elsie Fisher se vyrovnává s tím, že jako jediná přežila střelbu ve škole a jako jediná přeživší cítí vinu, jenomže ve finále to též vlastně žádnou stěžejní úlohu nesehrává a o té postavě se prakticky nedá nic říct kromě toho, že si prošla traumatem a teď bude ráda, když si dalším opět projde živá.   Nejvíc zarážející je ovšem to, co tvůrci spáchali s Leatherfacem. Tobe Hooper minimálně dokázat postavu vykreslit skutečně děsivě, z náznaků též jako komplikovanou postavu, která je v podstatě obrem v dětském těle, která se jen brání, protože se cítí ohroženě a je pochopitelně ovlivněna vyrůstáním v rodině šílenců lačnících po lidském mase. Jenomže zhruba 80-letý Leatherface již není ani děsivý ani dvakrát zajímavý. Je to prostě chlap s motorovkou, který má asi vyvolat strach, na rozdíl od Hoopera originálu se to ale ani částečně nedaří. I když jsem osobně Leatherface nikdy jako postavu dvakrát nemusel a ze všech těch slavných slasherových zabijáků ho má vlastně fakt rád nejméně, přeci jen mě zarazilo, co s touto postavou tvůrci (ne)svedli. Ani chvíli z toho není cítit ten nepříjemný teror, který alespoň momenty dokázal sršet z původního filmu.   Přitom se alespoň musí uznat, že Garcia spolu s kameramanem Ricardem Diazem občas přijdou s nějakými alespoň zajímavými vizuálními nápady, které očividně čerpají z Hooperova původního filmu. V jistých nápadech se přijde s chytrým nápadem ohledně toho, kam postavit kameru a pracovat díky ní alespoň trochu s napětím a především ve scéně v autobuse, kde je Leatherfaceovi pohroženo ´´ zrušením ´´ dojde na gore fest. Možná vlastně až příliš přehnaný gore fest, kde lítají gejzíry krve i končetiny a Garcia si v tomhle ohledu nebere servítky. Opět budou fandové lačnící po tom doslovném texaském masakru spokojeni, zbytek si bude říkat, že je to možná už fakt moc.   Nový Texaský masakr motorovou pilou si skutečně nedokáže obhájit svou existenci, protože skutečně působí jako film, který vznikl, protože jsou návraty ikonických hororových postav celkem žádané zboží a někdo doufal, že návrat Leatherface nezůstane pozadu. Jenže tomu skutečně chybí nějaké svěží pojetí (zasazení do světa sociálních sítí fakt nestačí), nová krev se tu do série nevlévá. Texaský masakr motorovou pilou tak o pozici nejvíc vyčpělé hororové série přijde skutečně těžko, protože pokud tady byli alespoň nějaké ambice, výrazně se míjí účinkem. A pokud si pamatuje na ten moment v původním filmu, kdy závěrečný tanec Leatherface dokázal skutečně vyvolat velmi nepříjemné pocity.... nový Texaský masakr motorovou pilou dokáže medvědí službou zničit i ten.   Na původním Texaském masakru motorovou pilou bylo mimo jiné zajímavé i to, že se soundtrack skládal víceméně ze zvukových efektů než klasické filmové hudby. Soundtrack k novému Texaskému masakru motorovou pilou poté působí, že se skladatel Colin Stetson pokouší zkombinovat ony zvukové efekty s klasičtější filmovou hudbou. A i když ta snaha dopadne přesně tak nějak podivně, jak dokáže znít, právě soundtrack ve finále patří mezi dost možná nejzajímavější a alespoň částečně nejzdařilejší věci na celém filmu.     Závěr spojený s po-titulkovou scénou navíc naznačí, že Texaský masakr motorovou pilou nemusí být u konce. Proč také ne, když téhle sérii měl umíráček zazvonit už dávno. Osobně se mi ovšem v součtu po zhlédnutí posledního Texaského masakru motorovou pilou vlastně na jazyk bere jen jedna zásadní věta: Jděte už s tím Leatherfacem do prdele! (18.02.2022) (méně) (více)