Osudové setkání

"Rodinu netvoří vždy jen příbuzenstvo, ale někdy do ní mohou patřit i lidé, které si najdeme, nebo kteří si najdou nás." To je svatá pravda. Škoda jen, když musíme tyto lidi hledat -nebo na ně čekat i tehdy, když na tomto světě naši pokrevní příbuzní, naše skutečná biologická rodina zůstává. Přátelství je krásná věc. Však považte, co může člověku snáze způsobit chvění srdce než zjištění, že tu na tom světě je někdo, kdo ho má bezpodmínečně rád? Je to silné a je to vzácné. Slova jsou nekonečné dobrodružství, spletitá cesta, která se na každém rohu větví. Přestože se zdají být tak přirozená, nastávají chvíle, kdy z nás nevypadávají lehce. A proto jsem se s potěšením díval na tento film, protože byl krásně opravdový, takovým způsobem, jak si to představuju. Třeba mi pomůže chovat se podle toho co už si dávno myslím a co už dávno vím. Slova jsou osvobozující. Ve filmu Dobrý Will Hunting se ptal Robin Williams Mata Damona: "Máš někodo, kdo tě inspiruje?" Až se divím, že lidi, kteří bývají v něčem nejlepší obvykle začínají něčím úplně jiným - mám na mysli osobu Guse Van Santa. "Máš někoho, kdo tě inspiruje?" Chápete důležitost té otázky? Rád bych tenhle komentář nějak výstižně zakončil, ale bohužel, nedostává se mi slov. Přichází mi na mysl ještě jedna věc, kterou bych rád neopomenul: totiž zkusit hodit do prostoru čsfd jiný názor na hlubší myšlenky. Hlubší myšlenky, to je fenomén čsfd. A nejen čsfd, ale i všeho ostaního a všech ostatních, kteří mají co dočinění s filmem. Hlubší myšlenka je slovy dneška ceněný artikl. Je to něco jako zlato pro 21. století. Připadá mi, že jsme uprostřed další zlaté horečky. Současníci, kteří touto horečkou onemocněli ale nehledají zlato. Hledají hlubší myšlenky. Možná Hlubší Myšlenku. Působí chladně, nelítostně, světaznale se vypořádávají s nástrahami každodennosti, máloco (jestli něco) s nimi hne. Probírají se nekončícím množstvím povrchních myšlenek v touze najít Hlubší Myšlenku. Kdybych ale chtěl vyjmenovat jejich motivy, proč tak činí, možná bych onemocněl také. Bůhví čím. Tito lidé by si hlubší myšlenky nevšimli ani tehdy, kdyby se jim s nárazem zavrtala hluboko do řitního otvoru. Tento film ve mě krom příjemného pocitu a několika osobních otázek znovuvyvolal otázkou veřejnou - světe div se - konkrétní. K čemu byla tato změna stránek čsfd? K ničemu. Jaký to mělo smysl? Žádný. Tak proč se tak stalo? Možná v tom někdo najde hlubší myšlenku. (09.02.2011)

Gus Van Sant mi dal Dobrého Willa Huntinga a to pro mě bude navždy hrozně moc znamenat. Osudové setkání je sice někde jinde, přesto zaujme. Nerudný děda a literárně nadaný mladík. Jeden je držitelem Pulitzerovy ceny, který je opředený „zaručenými“ legendami, druhý černoch, který v chudinském jižním Bronxu nemá úplně nejlepší vyhlídky. Hraje s kamarády basket, nicméně hodně čte a často něco literárního načmárá do sešitu. Shodou okolností mezi nimi vznikne zvláštní vztah. Stařec mu dá pár lekcí ze spisovatelského řemesla, sám při tom vyklouzne ze své uzavřenosti. Do toho ještě vstoupí ješitný pedagog, který brzdí chlapcům literární rozlet. Není toho moc, ale funguje to. Zápletka je svým způsobem prostá, nicméně nezávislý tvůrce nepotřebuje nějaká okázalá gesta, sází na komorní atmosféru a šlapající chemii mezi dvěma hlavními hrdiny. Umí výborně vyprávět, navíc měl štěstí na skvělé herce. Škoda, že někdy se snaží být až moc líbivý, jindy si v docela přepálené stopáži neví rady s hluchými místy. A také toho jazzu bylo trochu moc. (11.10.2018)

Film, na který se krásně kouká a ty dvě hodiny utekli jako voda. Connery svou roli zapomenutého spisovatele Williama Forrestera splnil s přehledem. Po Osudovém setkání se vlastně proslavil mladý Rob Brown. Celkově je to vlastně inteligentní příběh se zvláštní energií a atmosférou, která z filmu srší. Jednoznačně výrazný kousek Van Santa. (17.12.2013)

Docela by mě zajímalo, kdy ten klouček stíhal všechno ostatní, když pořád jen četl (vlastně měl už v šestnácti přečtené všechno a pamatoval si každou větu), psal, přepisoval nebo se honil pod basketbalovým košem. Kouzlo tohoto filmu je asi pro mnohé v tom, že by taky chtěli v něčem vynikat a mít k tomu takového dědu, jako je Sean Connery. Bohužel, většině se ani jedno z toho nepodaří. Takže nejzábavnější zůstává scéna, v níž si to po Jménu růže Connery s Abrahamem opět vzájemně "vyříkali". (31.07.2014)

Predposledný Conneryho film som s nadšením pozrel a zistil som že ma obohatil okrem dobrej nálady aj s pár zaujímavými myšlienkami.Podľa mňa to nie je taký horší Good Will Hunting 2 skôr keď už mám porovnávať pripomína to Peaceful Warriora.Tiež tu je chalan ktorý spozná múdreho starca,ktorý mu však nielen pomáha s písaním ale okrem toho mu dá dôležité skúsenosti.Smola že Connery už prestal s herectvom, pretože týmto filmom znova dokázal aký neobyčajný herec to je. (05.02.2011)