Láska a anarchie

Skandinávské každým coulem. Něco v tomhle seriálu mi připomnělo druh seriálů a filmů, které jsem kdysi rád sledoval. Tak trochu Idioti moderního desetiletí, zbavení všeho nepříjemného, pozitivnější a s dobrým koncem. Kärlek & Anarki se věnuje tématu, které je teď nadmíru populární pod pojmem "vystoupení z komfortní zóny". Mírně se posmívá pravidlům stereotypního světa a zejména jeho naprosté neschopnosti reagovat na něco co se normám vymyká. Nejede však na plný plyn a spíše než cokoliv jiného připomíná povedený webseriál, který vznikl z jednoho dobrého nápadu party přátel. Baví, rozesměje, ale nevyžaduje plnou pozornost a rozhodně není oním pomyslným zásahem na komoru. (24.11.2020)

Mělo to půlhodinové, krátké epizody, proto jsem se dodíval do konce. A mám ve zvyku něco odpálit, až po kompletním zhlédnutí. Abych si byl svým odsudkem skutečně jistý. Ten mladý chlapec mi byl vskutku nesympatický. Možná i proto, že za něj hlavní hrdinka vyměnila svého manžela, který se jevil jen první díl jako blbec (v tom případě by se její únik z reality dal pochopit). Jenže on měl svoji ženu opravdu rád a takové chování si od ní nezasloužil. V podstatě tedy příběh o tom, kterak si jedna milfka usmyslí, že život ve vyjetých kolejích ji už nebaví a proto se začne sbližovat s mladíčkem, který si hraje na dospělejšího, než ve skutečnosti mentálně je. Když tedy ponecháme stranou tuto nudnou zápletku, neměli bychom si nevšimnout toxického levicového liberálního progresivismu, který je nám zde podsouván jako norma dnešního západoevropského extremistického myšlení: Šéf, který se synečkem nechá vydírat kořistnickým obviněním ze sexuálního zneužívání, feministická muslimka a bože chraň!, aby si nějaká žena nepřipadala sexuálně obtěžovaná. Většina lidí se chová fakt dost teple a na to ta naše "západní" liberální společnost brzy dojede. 30 %. (07.03.2021)

Myslím, že hlavní důvod mého relativně vysokého hodnocení, se jmenuje Ida Engvoll - hodně mě na ni baví koukat, je zajímavým způsobem přitažlivá, a taky mě baví vývoj její postavy a náznaky jejího počínajícího šílenství (zjevná genetická zátěž z otcovy strany), které se v očích mladého nezkušeného Maxe jeví jako roztomilá vzpoura proti společenským konvencím, a proto ji v tom ještě podporuje. V tomto ohledu mi obě hlavní postavy přišly zpočátku dost nepravděpodobné - Sofie coby úspěšná mladá vdaná žena a zkušená konzultantka na volné noze, mající nutkavou potřebu kdekoli masturbovat nad pornem (zarazí i její čištění zubů na ulici poté, co se s Maxem předtím líbala, které působí jako projev OCD), a Max coby nemajetný ajťák a zkušený svůdník, kterému stačí jeden oční kontakt s libovolnou ženou a vzápětí s ní má sex - zkušenost spíše říká, že v reálném životě by to bylo přesně naopak, to ona by mohla mít na každém prstě pět milenců, a to on by byl závislý na pornu, ale budiž no, beru to jako snahu scenáristů to nějak ozvláštnit od stereotypů. A taky mě na tom baví to zasazení do švédských reálií a mluvená švédština, protože když si to všechno člověk odmyslí, zůstane prakticky instantní netflixovsky povrchní zábava à la Emily in Paris o moderní ženské postavě, která příchází do nového neznámého prostředí, kde má své zadání a kde se proti ní všichni zpočátku staví nepřátelsky, mj. protože ona hýří neochvějnou jistotou, že ví všechno nejlíp, aby si postupně všechny získala na svou stranu, a samozřejmě nesmí chybět romantická linka kolem vznikajícího milostného vztahu, kterému okolnosti nepřejí, čili když to shrnu, vystavěné je to skutečně z ingrediencí více než ohraných (v tomto ohledu je nejotravnější 3. epizoda s tou akvizicí), ale nenáročnému netflixovskému divákovi to zjevně ke štěstí stačí, a mně asi taky. UPDATE 9.6.2024 - Druhá série už je zcela zbytečné vaření z vody a stáhla můj výsledný dojem ze seriálu dolů. Sofie je ještě šílenější a s manželem Johanem už není (ten shodil vousy), Max se z playboye proměnil ve vášnivého zahrádkáře, přibyly nové postavy a vztahové propletence, víc se zde řeší chod nakladatelství (které autor titulků chybně překládá jako vydavatelství), a většina dějových linek je silně stupidních a prozrazuje odfláknutý scénář (dosazení Sofie do pozice CEO, nápad vydat knihu o Maxovi zahradníkovi, rozdělení spisovatelů na A a B, nahrávání audioknihy, literární ambice investora....). Měla-li první série ještě něco do sebe, druhá už je jen úlitbou perverzní touze diváctva dopřát si ještě jednou zírání na postavy, na něž si zvyklo, což se v mém případě už rovnalo prakticky jen čisté otrávenosti (živené mj. vědomím toho, jak moc odtržené od nakladatelské reality to je). (02.06.2024)

Viděna 1. série: Neutrální barvy. Skvělá Ida. Famózní Björn. Zarudlé oči. Syrové emoce. Donquijotský boj za neposkvrněné početí literatury. Roláky. Pozadí od Williama Morrise. Nezlomnost… Úžasně osvěžující počin v záplavě americké netflixovské produkce. 23. 11. 2022 Viděna 2. série: Spousta věcí mi vadila - např. rozředěnost děje, přemíra sexuálních scén, schéma každý s každým, málo prostoru pro hlavní dvojici, některé zápletky. Mnoho věcí však fungovalo na jedničku - např. Ronny a jeho humor, Sofiiny outfity, ústřední myšlenky, hovory s otcem, hudba, emoce atd. Váhala jsem, jestli nemám hvězdičku ubrat, ale kvůli Sofii/ Idě a Maxovi/ Björnovi to prostě nejde. Jejich chemie je neskutečná!! A dechberoucí! Jako by se pro svoje role narodili. Nejlepší scéna: Sofie v kanceláři na konci 4. dílu. (21.11.2022)

Neskutečně netradiční, místy lehce zmatené, ale hlavně velice vtipné! Dost často se mi stává, že to v průběhu prvního dílu zabalím a jdu jinam, ale tady jsem tušil, že mě to nemůže zklamat. Perfektní, hlavní dvojka, kde tu chemii jednoduše vidíte a hltáte s nimi a pak hlavně osazenstvo knižního vydavatelství, kde ani nevím, koho vychválit dřív. Ve finále to sice není na pětku, přesto tenhle typicky "severský" seriál rozhodně stojí za to vidět. (21.01.2024)