Saturnin

Viděl jsem verzi dlouhou dvě hodiny a musím říci, že od cca poloviny jde o špičkovou a inteligentní komedii, která těží maximum z odlišných charakterů. Skvěle komorně natočeno i zahráno. Casting je navíc excelentní a tak to byla v podstatě luxusní jednohubka. Jeden ne z mnoha porevolučních filmů, který se fakticky povedl, což je u adaptace divadelní hry také hodno obdivu. 75% (25.09.2018)

Kniha si zaslouží hvězdiček pět, televizní čtyřdílná verze čtyři a kinosestřih tři. Takže to zprůměrujeme... ----- Protože od té doby, co jsem napsal tenhle komentář už uplynulo hodně vody a do databáze se dostal i seriál, tu hvězdičku odsud uberu, protože film je opravdu hodně zmrzačený (ale co taky chtít, když je stopáž seriálu minimálně o třetinu delší. (24.02.2006)

Saturnina jsem od dětství četl mnohokrát a za ta léta jsem si vytvořil představu, jak vypadá dědečkův dům, jak vypadají ti lidé, ale i v mojí fantazii zůstávalo to tajemno a éteričnost, které jsou základem Jirotkovy knihy. A pak mi někdo naservíruje tuhle pestrobarevnou retro, kde všechno má příliš jasné obrysy a zřetelné kontury. Říkám si, proč už dávno někoho nenapadlo Saturnina natočit. Asi napadlo, ale každý soudný filmař zřejmě uznal, že Saturnina zfilmovat nelze. Filmového Saturnina já prostě nesnesu. Jednu * za snahu. (17.12.2011)

"Snad nebylo moudré, že jsem si já, svobodný a poměrně mladý člověk, vzal sluhu. Zdá se to dokonce výstřední a příliš románové. Jisto je, že by se v Čechách našlo velmi málo mladých mužů, kteří by měli svého sluhu, a mé klidné a konzervativní povaze je vzpomínka na to, že jsem udělal něco tak neobvyklého, nepříjemná." Bylo jen otázkou času, kdy se to uskuteční. Hašek, Hrabal i Poláček nalezli u filmařů zálibu dávno předtím a dalšími kvalitními humoristickými autory naše literatura zrovna neoplývá. Je však zarážející, že po stejnojmenné knize Zdeňka Jirotky nesáhli filmaři již dříve. Ačkoli se dá filmové verzi vytknout její poněkud televizní vzezření, celkový dojem svědčí o mimořádné snaze zachytit dobu třicátých let v jejích jemných a charakteristických odstínech. Divák v podobných filmech potřebuje zakotvit v atmosféře zobrazované doby a tu v Saturninovi rozhodně nachází. Vynikající jazzová stylizace, perfektní kostýmy, líčení, účesy, automobily, zařízení, zkrátka vše, co se filmem mihne, je vrcholně "dobové". Herecké obsazení pak tuto dokonalost jen dozdobuje. Nelze než radostně konstatovat, že Oldřich Vízner v titulní roli je dokonalým ztělesněním zdvořilé distinguovanosti, ďábelské rafinovanosti, vysoké inteligence a svérázného smyslu pro humor. Lze-li vůbec kde beztrestně použít zprofanované klišé herecký koncert, pak rozhodně na tomto místě. Ondřej Havelka ve všech směrech naplňuje představu plachého a nejistého mladého gentlemana a jak sám později přiznal, hrál v podstatě sám sebe. Svou bezesporu životní roli zde odehrála Jana Synková, z jejíž tety Kateřiny přímo sálá negativní energie a neutuchající urputnost, jakými jsou obdarováni pouze obtížný hmyz a zahradní plevel. Svou příležitost beze zbytku využili i ostatní: Lipský, Lasica, půvabná Zedníčková, skvostná Molavcová, jedinečný Vacek. V zásadě pak existovali pouze dvě varianty filmového převedení Jirotkova díla. První možnost byla věrná až otrocká, ta druhá pak volná se stejnými motivy. Domnívám se, že v konečném resumé prospěla filmu i předloze druhá varianta. Filmový SATURNIN je ryze specifickým dílem, z něhož nevyprchávající poetika a pomyslný elixír mládí vytvářejí příjemnou iluzi a malují idylické časy první republiky v jejích líbezných tónech. A o to autorovi v době vzniku díla, v časech druhé světové války, nepochybně šlo. (17.07.2009)

V některých okamžicích vypadá docela televizně, ale bravurní herecké výkony to vynahrazují. Ti, jejichž projev by mohl vypadat jak z tlevizní estrády nás k jejich dobru zklamou. Opravdu velmi povedené, velmi směšné, Zdeněk Jirotka jistě nic nenamítal... SETAPOUCH! SOBÝ HNUSEC! SEŽENE MEMLUJE MÉ! VOJSELUL VDOVY! NEDOLÍM! NEDOLOVÍM! (19.04.2003)