Maso a krev

Hollywoodští producenti a popcornoví diváci tenkrát jistě civěli, co že ten Holanďan, který nedávno přišel, vytvořil za dílo. A civěl jsem i já, ani ne tak nad otevřeností a brutalitou (existuje spousty násilnějších filmů), jako nad naprostou uvolněností, nekomerčností a autorskou svobodou. Paul Verhoeven nám servíruje jeden zajímavější nápad za druhým a ani na okamžik nenudící svěží romanticko-dobrodružný děj, postrádající jakákoli žánrová klišé. Rutger Hauer v největší životní formě se pro roli žoldáka Martina narodil. Nejedno mužské oko jistě spočinulo na lepé Jennifer Jason Leigh, která tu svojí vypočítavou mrchu Agnes zahrála s grácií. Tom Burlinson byl rovněž skvělý a hodně se mi líbila postava kapitána Hawkwooda, kterého se na výtečnou zhostil Jack Thompson. Maso a krev určitě potěší každého milovníka dobrodružných filmů, kde se používají meče. P.S.: A taky jsem fandil Martinovi, skutečně měl vyhrát on. 80%. (03.05.2009)

Poněkud opomíjený Verhoevenův snímek. Odehrává se na začátku 16. století ve válkou zmítané Evropě. Zaměřuje se převážně na princeznu Agnes, která je unesen a žoldáky a vězněna na hradě. Její snoubenec Steven se ji vydá zachránit. Nemá to ale vůbec jednoduché a překážky se mu staví do cesty. Obránci se hradu nechtějí vzdát. Proto musí zapojit svůj intelekt a sestrojí důmyslné zařízení. Ani to ale záchranu princezny nezaručuje. Ve filmu je dost zvratů a postavy často mění strany. Chce být vůbec princezna zachráněna? Netrpí Stockholmským syndromem? Místy je to hodně drsné. Jennifer Jason Leigh se na roli princezny podle mě hodila skvěle. "Ty zrůdo!" (13.09.2023)

Reziser Paul Verhoeven /Total Recall/ natocil silny film inspirovany tematikou stredoveku. Kopa nasilnych surovych scen, nahota nechyba, takze chlap si moze zamlsat len na samiciach /aby bolo jasne, na zbuznelu homoromantiku som hajzel, to treba rovno strielat/, reziser je vsak uvolneny, nekomercny /povedane otvorene, ze serie na Blbowood a kadejaky blbowoodsky vyplach/ a dost sa vyhyba klise. Rutger Hauer /rozpravka LadyHawke/ to pekne taha, film ma tempo a veruze aj nejeden strhujucejsi okamih. Okrem Hauera zvysok ludi nepoznam, ale snimok potesi fundov pouzivania mecov a strhne svojim dobrodruznym ponatim : 85 % (15.09.2015)

,,...TEN, KTO NIE JE S NAMI JE PROTI NÁM." __ Ak sa pod réžiu historického filmu podpíše Paul Verhoeven, v hlavnej úlohe je Rutger Hauer a Jennifer Jason Leigh je viac v Evynom rúchu ako oblečená, je zrejmé, že o žiadnu klasiku žánru sa jednať nebude. Áno, násilie, špina, krv, mor, sex a znásilňovanie by boli výbornými atribútmi filmu zasadeného do začiatku 16. storočia, predsa len ako tu už odznelo, Krutosť a láska je nakrútené nanajvýš svojsky. Táto skutočnosť ma na začiatku mierne odrádzala a ak by som mal hodnotiť prvých 30 min. filmu bol by zrejme na 2*. Ak sa však cez to prehryziete, čaká vás prekvapivo pútavá snímka, ktorej sa dá odpustiť aj postupná obyčajnosť príbehu. Ten sa nesie v trocha nadnesenom, až zveličenom duchu skĺzajúcom do rozprávkovosti, čo mu však do istej miery pridáva na atmosfére. Trocha nekomplexne vykreslená mi prišla Leigh-ovej postava princezny Agnes, ktorá až príliš nejasne hrá na dve strany. Zároveň by sa dalo povedať, že žiadna z postáv filmu by sa nedala považovať za vyslovene kladnú. Inak Verheovenova réžia i keď určite nijako oslnivá, neostáva však ani v úzadí a vie ukázať ako odľahčujúci čierny humor (vyznávanie si lásky nad párom obesencov), tak aj pôsobivé momenty (útek zbojníkov z morom nakazeného hradu). Samotný záver by sa však mohol niesť v tragickejšom duchu. (30.03.2009)

Pořádně šťavnatý flák syrového masa nakládaného v takřka průzračné krvi. Těžistě avizované drsnosti Verhoevenova pseudo-historického filmu nespočivá tolik ve scénách explicitního násilí (jako že i to je zde přítomno v množství větším než malém), nýbrž v postavách samotných. Ty jsou totiž opravdu jen "maso a krev" - o slušném stolování nikdy neslyšely, sex si vynucují násilím a problémy řeší pomocí zbraní. Vyšší cíle neexistují, jste buď živí nebo mrtví, máte plné stoly jídla nebo strádáte v zabláceném tábořišti. Na černé a bílé rozděluje scénář charaktery až v samotném finále, které tak již odkazuje na klasická pravidla žánru a je snadno předvídatelné, což se naštěstí nedá říct o ději předchozím, jehož síla spočívá právě v neotřelosti a neodhatelnosti dalšího vývoje událostí. Zaskočí akorát některé konverzační scény, kdy Verhoeven z neznámého důvodu přepíná do divadelního režimu, ve filmu působícího značně strojeně. Co na jeho režii naopak potěší, je velice zajímavé, dynamické vedení kamery (akorát samotný obraz nevypadá nejlépe, bůhví na jaký materiál to bylo točeno). ..Tenhle krvavý biftek, kořeněný atmosferikckou hudbou Basila Poledourise zkrátka chutná náramně dobře a nevidím důvod, proč je alespoň nezkusit ochutnat. Dobrou chuť...90% (12.04.2008)