Maso a krev

Reziser Paul Verhoeven /Total Recall/ natocil silny film inspirovany tematikou stredoveku. Kopa nasilnych surovych scen, nahota nechyba, takze chlap si moze zamlsat len na samiciach /aby bolo jasne, na zbuznelu homoromantiku som hajzel, to treba rovno strielat/, reziser je vsak uvolneny, nekomercny /povedane otvorene, ze serie na Blbowood a kadejaky blbowoodsky vyplach/ a dost sa vyhyba klise. Rutger Hauer /rozpravka LadyHawke/ to pekne taha, film ma tempo a veruze aj nejeden strhujucejsi okamih. Okrem Hauera zvysok ludi nepoznam, ale snimok potesi fundov pouzivania mecov a strhne svojim dobrodruznym ponatim : 85 % (15.09.2015)

Paul Verhoeven je kontroverzní a neortodoxní, leč dle mého názoru i velice talentovaný režisér. Nejednou si sice vybere zrovna žánr nebo námět, který mi moc neříká a když už se konečně odhodlám podívat na jeho film, provází mě první minuty pocit, že mě slavný režisér mine velkým obloukem. Jenže to se opět nestalo, tentokrát mě upoutal snad ještě víc, než většinou předchozích, ryze nizozemských počinů, a z Masa a krve se brzy rozjel zážitek, tentokrát v duchu výpravného žánrového dobrodružství se špetkou fantasy a romantického nádechu v prostředí středověkých reálií. Divoká putování žoldáků jsou ze strany režiséra doplněna rovněž divoce naturalistickým ztvárněním soubojů, zhoubného moru, tragických skonů a mrtvol, nespoutanosti a erotiky, nicméně atmosféra spolu s mnoha zajímavými prvky v čele s magickou sochou svatého Martina dělá své a díky svižnému epickému vyprávění fungovalo na mě Maso a krev jako osobitá žánrová zábava. S příchodem na hrad a během následných opulentních hodů se děj ještě lépe roztáčí a těch nezapomenutelných akčních scén přijde hromada... ať už souboje s nečekaným střetem na mostě, série akcí s jezdícím dřevěným krytem, žebříkem a bombou, později se studnou, řetězem a bleskem... nebo v protikladu k výpravné akci upoutá i komorní chvilka pro hravé stínové divadélko rytířských siluet na bílé zdi. U této velkolepé, leč drsné podívané jsem byl nečekaně nadmíru spokojen. [85%] (07.05.2023)

Tak teda nevim, co na tom bylo tak moc brutalniho, uz sem videl filmy, kde litaly streva a vsechno mozny a to tady neni. Ale atmosfera stredoveku je dobra. Hodne me potesil Rutger Hauer, kteryho vetsinou ve filmu vidim v nejaky mensi roli, je tlustej jak prase a moc mu to nejde. Kdezto tady je to o necem jinym, mladej, hubenej a docela drsnej. Jennifer Jason Leigh je taky dobra, jak dela, ze pomaha Rutgerovi, ale vlastne je proti nemu, ale myslim, ze si lidi budou spis vsimat jejiho obleceni, nez jejiho hereckyho talentu, protoze zadny obleceni vetsinou nema. Pribeh byl hodne jednoduchej, ale docela poutavej a par scen bylo fakt dobrejch, ale nektery byly naopak zbytecny. Hodne me nasrala zaverecna bitva, pride nejakej mladej blbecek a za par hodin postavi neco jako tank, to bylo dost prehnany. A ten konec me taky nastval, fandil sem Martinovi, protoze ten byl podle me kladnej a byl sympatak. Je fakt, ze Verhoeven natocil lepsi filmy, ale za tenhle se stydet nemusi. (08.05.2006)

U pohádek dopředu nevíte, zda si budu podávat ruku s naivitou, či s krutostí. Maso a krev na to jde obráceně. Ze středověkého příběhu vytváří pohádku, a ne ledajakou – pořádně drsnou. Verhoeven freneticky střídá chvíle uvolnění a napětí, využívá letitých postupů, a kdyby byla filmová řeč slyšet, tohle by bylo afektovaný řvaní. Verhoeven je z těch režisérů, před nimiž musíte zahodit všechny předsudky a vydat se mu všanc tak řečeno na vlastní nebezpečí. (05.09.2007)

Pořádně šťavnatý flák syrového masa nakládaného v takřka průzračné krvi. Těžistě avizované drsnosti Verhoevenova pseudo-historického filmu nespočivá tolik ve scénách explicitního násilí (jako že i to je zde přítomno v množství větším než malém), nýbrž v postavách samotných. Ty jsou totiž opravdu jen "maso a krev" - o slušném stolování nikdy neslyšely, sex si vynucují násilím a problémy řeší pomocí zbraní. Vyšší cíle neexistují, jste buď živí nebo mrtví, máte plné stoly jídla nebo strádáte v zabláceném tábořišti. Na černé a bílé rozděluje scénář charaktery až v samotném finále, které tak již odkazuje na klasická pravidla žánru a je snadno předvídatelné, což se naštěstí nedá říct o ději předchozím, jehož síla spočívá právě v neotřelosti a neodhatelnosti dalšího vývoje událostí. Zaskočí akorát některé konverzační scény, kdy Verhoeven z neznámého důvodu přepíná do divadelního režimu, ve filmu působícího značně strojeně. Co na jeho režii naopak potěší, je velice zajímavé, dynamické vedení kamery (akorát samotný obraz nevypadá nejlépe, bůhví na jaký materiál to bylo točeno). ..Tenhle krvavý biftek, kořeněný atmosferikckou hudbou Basila Poledourise zkrátka chutná náramně dobře a nevidím důvod, proč je alespoň nezkusit ochutnat. Dobrou chuť...90% (12.04.2008)