Maso a krev

Natáčet maso a krev nestačí. Pro dobrý film je potřeba také smysluplný děj a uvěřitelné scény. V tomhle ohledu asi nejvíce potěší výsuvný žebřík, který pravděpodobně sestrojil Leonardo Da Vinci. Dále si vzpomínám na některé další "boty" jako třeba smrtelný úraz se sochou, nebo eskapády s vodou ze studny. (14.02.2008)

Deromantizace časů, kdy zemřít přirozenou smrtí mělo trošku jiný význam než dnes.. Dobrodružství kolem kejklířských žoldnéřů, zištně vyložených znamení, protržených blán a uchvacování moci nemá vyloženě kladnou postavu (mladej MacGyver Arnolfini, co během chvíle sestrojí teleskopický dobývací žebřík, se nepočítá) a taky se tak s nimi v lehce improvizačním chaosu nakládá. Mohlo to být něco jako středověká Wild Bunch, ale na naléhání producentů se dostal do popředí milostný trojúhelník s vrcholy lady Agnes, pro kterou kvůli výrobě mečů už nezbylo železo na pás cudnosti. Nevadí, pod Verhoevenem klasické romanci mandragora nikdy nekvetla a on pak alespoň věděl, že na kompromisy není místo.. (25.04.2023)

Provokatér Paul Verhoeven zato zase jednou pořádně vzal a natočil krvavý film ze středověku. Všude přítomný mor, špína středověku a množství šarvátek. Prosadil si svého oblíbence a krajana Rutgera Hauera do jedné z hlavních rolích a natočil naturalistické drama, kterému by pomohlo, kdyby se z filmu nechtělo udělat krvavou řež. Děj mně přišel oproti cákancům krve o dost slabší. Hauer to jako sympatický žoldnéř uhrál, bylo to období, ve kterém sbíral svoje největší úspěchy, ale ostatní herecké obsazení už nepatřilo k tak známým. Také to bylo vystavěno tak, že se spíše dalo fandit záporákům, kteří byli podáni propracovanějším způsobem. Pak se do toho přidá milostný motiv mezi žoldnéřem a šlechtičnou a film pak začne připomínat krvavou pohádku, než nějaký reálný historický film. Spousta naturalistických scén, dobrá režie Paula Verhoevena, hudební doprovod Basila Poledourise a navrch kvalitní výkon Rutgera Hauera, to jsou hlavní přednosti filmu, který se svého času stal hojně vyhledávaným na vhs. 60% (14.06.2012)

Hollywoodští producenti a popcornoví diváci tenkrát jistě civěli, co že ten Holanďan, který nedávno přišel, vytvořil za dílo. A civěl jsem i já, ani ne tak nad otevřeností a brutalitou (existuje spousty násilnějších filmů), jako nad naprostou uvolněností, nekomerčností a autorskou svobodou. Paul Verhoeven nám servíruje jeden zajímavější nápad za druhým a ani na okamžik nenudící svěží romanticko-dobrodružný děj, postrádající jakákoli žánrová klišé. Rutger Hauer v největší životní formě se pro roli žoldáka Martina narodil. Nejedno mužské oko jistě spočinulo na lepé Jennifer Jason Leigh, která tu svojí vypočítavou mrchu Agnes zahrála s grácií. Tom Burlinson byl rovněž skvělý a hodně se mi líbila postava kapitána Hawkwooda, kterého se na výtečnou zhostil Jack Thompson. Maso a krev určitě potěší každého milovníka dobrodružných filmů, kde se používají meče. P.S.: A taky jsem fandil Martinovi, skutečně měl vyhrát on. 80%. (03.05.2009)

Matně si na tenhle film vzpomínám z raných devadesátek. Ne, že bych ho viděl, mám dojem, že ne, ale pravidelně jsem na něj narážel u známých a kamarádů na videokazetách a pořád jsem si říkali, že si ho jednou pustíme. Protože jsme si říkali, že to bude fakt maso. Vzpomněl jsem si na ten film ale až teď. Když se to vezme kolem a kolem, je to vlastně příběh o dívce (tak trochu mršce), která si užije zajímavé dobrodružství a pak se vrátí k jistotě. V ysrovém zpracování a skvělém obsazení. (27.01.2017)