Maso a krev

Excelentni stredoveke fantasy, ktere je jak spravne pohadkove zabavne a poutave, tak typicke Verhoevenovsky brutalni a syrove. Napr. zamilovani princ a princezna se poprve polibi, jen jim tam na okrasu visi brutalne znetvoreni obesenci, misto romantickych love scenek jsou zde mnohonasobna znasilnovani atd. Navic ma Verhoeven k dispozici vyborny casting, ktery mi misty pripominal muj oblibeny Blade Runner, precijen zde byli v jednom teamu hned 2 replikanti - vyborny Rutger "I want more life, fucker!" Hauer a Brion "let me tell you about my mother!" James. Stredovekym feelingem a hlavni roli to zase pripomina dobove velmi podobnou Ladyhawke a super trademarkovy medieval soundtrack Basila Poledourise zase evokuje Conana. Kazdopadne Flesh & Blood se muze smele mezi tyto klenoty zaradit, protoze se jedna o dalsi z mnoha vybornych Verhoevenovych kousku. "Let's see if this angel bleeds!" 8/10 (24.04.2010)

Reziser Paul Verhoeven /Total Recall/ natocil silny film inspirovany tematikou stredoveku. Kopa nasilnych surovych scen, nahota nechyba, takze chlap si moze zamlsat len na samiciach /aby bolo jasne, na zbuznelu homoromantiku som hajzel, to treba rovno strielat/, reziser je vsak uvolneny, nekomercny /povedane otvorene, ze serie na Blbowood a kadejaky blbowoodsky vyplach/ a dost sa vyhyba klise. Rutger Hauer /rozpravka LadyHawke/ to pekne taha, film ma tempo a veruze aj nejeden strhujucejsi okamih. Okrem Hauera zvysok ludi nepoznam, ale snimok potesi fundov pouzivania mecov a strhne svojim dobrodruznym ponatim : 85 % (15.09.2015)

Paul Verhoeven je kontroverzní a neortodoxní, leč dle mého názoru i velice talentovaný režisér. Nejednou si sice vybere zrovna žánr nebo námět, který mi moc neříká a když už se konečně odhodlám podívat na jeho film, provází mě první minuty pocit, že mě slavný režisér mine velkým obloukem. Jenže to se opět nestalo, tentokrát mě upoutal snad ještě víc, než většinou předchozích, ryze nizozemských počinů, a z Masa a krve se brzy rozjel zážitek, tentokrát v duchu výpravného žánrového dobrodružství se špetkou fantasy a romantického nádechu v prostředí středověkých reálií. Divoká putování žoldáků jsou ze strany režiséra doplněna rovněž divoce naturalistickým ztvárněním soubojů, zhoubného moru, tragických skonů a mrtvol, nespoutanosti a erotiky, nicméně atmosféra spolu s mnoha zajímavými prvky v čele s magickou sochou svatého Martina dělá své a díky svižnému epickému vyprávění fungovalo na mě Maso a krev jako osobitá žánrová zábava. S příchodem na hrad a během následných opulentních hodů se děj ještě lépe roztáčí a těch nezapomenutelných akčních scén přijde hromada... ať už souboje s nečekaným střetem na mostě, série akcí s jezdícím dřevěným krytem, žebříkem a bombou, později se studnou, řetězem a bleskem... nebo v protikladu k výpravné akci upoutá i komorní chvilka pro hravé stínové divadélko rytířských siluet na bílé zdi. U této velkolepé, leč drsné podívané jsem byl nečekaně nadmíru spokojen. [85%] (07.05.2023)

Pořádně šťavnatý flák syrového masa nakládaného v takřka průzračné krvi. Těžistě avizované drsnosti Verhoevenova pseudo-historického filmu nespočivá tolik ve scénách explicitního násilí (jako že i to je zde přítomno v množství větším než malém), nýbrž v postavách samotných. Ty jsou totiž opravdu jen "maso a krev" - o slušném stolování nikdy neslyšely, sex si vynucují násilím a problémy řeší pomocí zbraní. Vyšší cíle neexistují, jste buď živí nebo mrtví, máte plné stoly jídla nebo strádáte v zabláceném tábořišti. Na černé a bílé rozděluje scénář charaktery až v samotném finále, které tak již odkazuje na klasická pravidla žánru a je snadno předvídatelné, což se naštěstí nedá říct o ději předchozím, jehož síla spočívá právě v neotřelosti a neodhatelnosti dalšího vývoje událostí. Zaskočí akorát některé konverzační scény, kdy Verhoeven z neznámého důvodu přepíná do divadelního režimu, ve filmu působícího značně strojeně. Co na jeho režii naopak potěší, je velice zajímavé, dynamické vedení kamery (akorát samotný obraz nevypadá nejlépe, bůhví na jaký materiál to bylo točeno). ..Tenhle krvavý biftek, kořeněný atmosferikckou hudbou Basila Poledourise zkrátka chutná náramně dobře a nevidím důvod, proč je alespoň nezkusit ochutnat. Dobrou chuť...90% (12.04.2008)

Historická postmoderna, která sice měla vytyčený úkol odromantizovat a odmýtizovat období ranného novověku, ale provedla to s takovou zarputilostí, že ho prostě vyexploitovala. Na čemž není prachnic špatného, akorát místy prostě trochu píchne, když v tom člověk vidí tu nekompromisní vizi, která se ale skrývá za karikaturními postavami a uspěchanými situacemi, za něž nejspíš může přílišná rozmáchlost. Už dlouho se mi nestalo při filmu, že jsem se cítil nepohodlně, ovšem sledovat úporné a otevřené sexuální scény s mladičkou Jennifer Jason Leigh, která stále vypadá jako dítě a její postavě ve scénáři má být skutečně cca 12 let, nutí k obezřetnosti, zdali se vám zrovna nikdo nedívá při sledování filmu přes rameno. Ale prý ji při natáčení bylo 22, tak to je pohoda. (16.04.2021)