Keetje Tippel

Tak tohle je ta jedna z Popelek, s kterou bych se ráda sešla osobně, ale žel už to není možné. Myslím, že ten život v některých směrech byl možná ještě horší, ale i tak mně úplně stačily tyhle drsné záběry, někdy silně na hraně snesitelnosti, kdy jsem měla chuť použít rychloposuv. Snad jen díky jejímu bojovnému duchu, který z filmu jasně vyplývá, se její život nakonec mohl ubírat jiným směrem. Normálně bych asi váhala s vyšším hodnocením, ale právě dovětek v závěru mě posunul o tu jednu hvězdu nahoru. Vůbec si totiž nedovedu představit, jak bych život v tom sklepě a s rodiči, potažmo i sestrou, které mě psychicky deptali svým chováním, zvládla já...brrr. (17.01.2015)

Nevinná, krásná a chudá dívka s příchodem do velkoměsta na konci 19. století poznává o co ve společnosti opravdu jde. Prachy a sex. Verhoeven se s tím opět nemazlí, jeho cynická upřímnost a otevřenost je mi sympatická a zároveň dokáže být velmi zábavný. pro Moniku van de Ven mám od předchozího režisérova majstrštyku Turks Fruit slabost a i tady je neodolatelně přirozená a spontánní, jako by ani nehrála. A Jan De Bont to s přehledem jistí za kamerou. Škoda že na raná neznámá díla slavných režisérů se tolik kašle... (24.03.2007)

Oranžský voják je nacionalistické, pochvalné dílo, Keetje Tippel je taktéž film, jenž bude mít větší hodnotu pro Holanďany, než ostatní, ovšem už o něm určitě nejde říct, že by něco "chválil". Snímek s jistou dávkou cynismu a naturalismu, Paulu Verhoevenovi vlastní, popisuje konec 19. století a patriarchální svět v němž všemu vládnou peníze a muži, kteří je mají. Keetje, jakožto chudá žena, má v životě jen jediné a to svou krásu, bez ní by neměla větší cenu než mezek, do úmoru pracující na poli. Ač je tento snímek pevně zakořeněn v reálných událostech, nezdál se mi dramaticky výrazně nadprůměrný, pár slušných momentů a kvalitní herectví Monique van de Ven u mě skóruje tentokrát "jen" na 6/10 (08.09.2012)

V důsledku rozpočtových omezení Verhoeven neměl možnost zpracovat film dle svých představ, tedy jako zobrazení okolností a nástupu společenských změn v důsledku rozpuku socialistických hnutí v Holandsku a musel se více zaměřit na intimnější, osobní rovinu příběhu. Naštěstí to ničemu příliš nevadí, protože i přesto jde poznat, že se stále jednalo o tehdy nejdražší nizozemskou filmovou produkci. Film se tak zaměřuje čistě na to, jak široce rozevřené třídní nůžky v konečném důsledku lidi redukuje na pouhé kurvy a kunčofty. Což k Verhoevenovi docela sedí. Samozřejmě se dočkáme i mnoha naturalistických detailů, které mají mnohdy až takový tinto-brassovský esprit. Veterány předchozího režisérova opusu potěší, že se zase sejde frackovitá dvojka Monique s Rutgerem a začnou dělat prasárny. Mimochodem zjistil jsem, že jednou z věcí, co mě hodně mrzí, je, že jsem v životě propásl být mladým Rutgerem Hauerem. (31.03.2021)

Keetje pochádza z mnohopočetnej chudobnej rodiny a všemožne sa snaží vymaniť z tohto prostredia. Paul Verhoeven sa z jej osudom nemazná, ponúka divákovi skutočný príbeh a odvážnu exkurziu amsterdamskej spoločnosti konca 19. storočia. A to doslova. Zatial som sa nestretol z jeho holandskou tvorbou a je načase to zmeniť. (05.07.2014)