Režie:
Paul VerhoevenScénář:
Gerard SoetemanKamera:
Jan de BontHudba:
Rogier van OtterlooHrají:
Monique van de Ven, Rutger Hauer, Fons Rademakers, Dora van der Groen, Peter Faber, Theu Boermans, Nelly Frijda, Truus Dekker, Andrea Domburg, Hero Muller (více)Recenze (25)
Oranžský voják je nacionalistické, pochvalné dílo, Keetje Tippel je taktéž film, jenž bude mít větší hodnotu pro Holanďany, než ostatní, ovšem už o něm určitě nejde říct, že by něco "chválil". Snímek s jistou dávkou cynismu a naturalismu, Paulu Verhoevenovi vlastní, popisuje konec 19. století a patriarchální svět v němž všemu vládnou peníze a muži, kteří je mají. Keetje, jakožto chudá žena, má v životě jen jediné a to svou krásu, bez ní by neměla větší cenu než mezek, do úmoru pracující na poli. Ač je tento snímek pevně zakořeněn v reálných událostech, nezdál se mi dramaticky výrazně nadprůměrný, pár slušných momentů a kvalitní herectví Monique van de Ven u mě skóruje tentokrát "jen" na 6/10 ()
Keetje pochádza z mnohopočetnej chudobnej rodiny a všemožne sa snaží vymaniť z tohto prostredia. Paul Verhoeven sa z jej osudom nemazná, ponúka divákovi skutočný príbeh a odvážnu exkurziu amsterdamskej spoločnosti konca 19. storočia. A to doslova. Zatial som sa nestretol z jeho holandskou tvorbou a je načase to zmeniť. ()
V důsledku rozpočtových omezení Verhoeven neměl možnost zpracovat film dle svých představ, tedy jako zobrazení okolností a nástupu společenských změn v důsledku rozpuku socialistických hnutí v Holandsku a musel se více zaměřit na intimnější, osobní rovinu příběhu. Naštěstí to ničemu příliš nevadí, protože i přesto jde poznat, že se stále jednalo o tehdy nejdražší nizozemskou filmovou produkci. Film se tak zaměřuje čistě na to, jak široce rozevřené třídní nůžky v konečném důsledku lidi redukuje na pouhé kurvy a kunčofty. Což k Verhoevenovi docela sedí. Samozřejmě se dočkáme i mnoha naturalistických detailů, které mají mnohdy až takový tinto-brassovský esprit. Veterány předchozího režisérova opusu potěší, že se zase sejde frackovitá dvojka Monique s Rutgerem a začnou dělat prasárny. Mimochodem zjistil jsem, že jednou z věcí, co mě hodně mrzí, je, že jsem v životě propásl být mladým Rutgerem Hauerem. ()
Po obsahovej a dramatickej stránke troška slabšie ako predchádzajúci snímok tandemu Monique van de Ven - Rutger Hauer (Turks fruit), ale stále dosť dobré na to, aby som bol nadšený a nútený nad snímkom dlho premýšľať. Tým skôr, že námet čerpá zo skutočnej udalosti. Úžasné koľko zaujímavých ľudských príbehov, ktorými aktérmi sú obyčajní ľudia, sa ukrýva v prachu večnosti... Film okrem iného veľmi surovo a natvrdo poukáže na odvrátenú tvár človečenstva a čo je hlavným ťahúňom ľudskej podstaty už od jej vzniku - sex, moc, peniaze, sex... Inak chúďa Keetje, s takými rodičmi a sestrou akých mala, to veru nemala ľahké. O to hrejivejšie je, že sa jej z tej hnusoby a špiny podarilo vymaniť. 85/100 ()
Styl Paula Verhoevena je docela svébytný, což už jsem zjistil u dříve viděného Oražnského vojáka. Verhoeven se v rámci vykreslení doby, prostředí a celkové atmosféry (která tu většinou dokáže hodně pohltit) nebojí střídat naturalistické scény bez příkras spolu s pasážemi, které přinášejí naopak odlehčenou spontánní náladu a místy až závan dobové estrády. Asi dvě naturalistické sexuální scény mi přišly až zbytečně explicitně ztvárněné se snahou co nejvíc šokovat diváka, ale naštěstí se mé obavy z pana režiséra spíše nevyplnily a snímek rozhodně nestál jenom na tom. Hodně zajímavý, dle závěrečného epilogu snad i reálný příběh hlavní hrdinky, která se vzepřela podmínkám a prošla si tvrdými, špatnými i hříšnými zkušenostmi k vysněnému cíli s vyhlídkou lepšího života, nečekaně zavání v pár scénách až červenou knihovnou. Poté, co Keetje spálila svůj starý bílý oděv a navlékla luxusní šat s kloboukem, aby spěla k zdánlivě pohádkové romanci, na chvíli snímek v mých očích trochu klesl, ale naštěstí brzy znovu překvapil i v rámci své nejsilnější, sociální roviny. Scény bouřlivé dělnické stávky patřily za mě k tomu nejlepšímu. Celkově jde o hodně poutavý sociálně historický exkurs do jedné epochy v Nizozemí, zručně natočený a ztvárněný mnoha skvělými herci. Hodně mě potěšil můj oblíbený (zde nebývale vtipný) Peter Faber v rozsahově menší, přesto výrazné vedlejší roli malíře a fotografa. [75%] ()
Zajímavosti (1)
- Příběh byl natočen podle skutečných událostí, zachycených v podobě memoárů spisovatelkou Neel Doff. Paměti této spisovatelky, jedné z hlavních představitelek proletářské literatury, byly nominované na Nobelovu cenu. Neel Doff zemřela v Bruselu 14. července 1942. (PogoJoe)
Reklama