Oranžský voják

Film mi trochu připomněl Okupaci ve 26 obrazech jugoslávského režiséra Lordana Zafranoviče, který vznikl téměř ve stejnou dobu. Kamarádů je tentokrát šest a také je rozdělí válka. Resp. zrada politiků, kteří místo boje s Hitlerem okamžitě kapitulovali. Přestože Holanďané byli připraveni a ochotni bojovat. Něco jako u nás po Mnichovské zradě. Němci Holanďany stejně zabíjeli a mučili, protože v zemi fungoval odboj. Někteří Holanďané bojovali, někteří podlehli, někteří přešli na stranu nacistů. A pak přišlo osvobození a zúčtování se zrádci. I o tom je tento zajímavý Verhoevenův film. (01.06.2017)

Černá kniha se mi líbila o něco víc, tím však nechci říct, že by byl Soldaat van Oranje horší, to určitě ne. Jen mi přišlo, že novější Verhoevenův počin, který měl jen o něco kratší stopáž, nabídl dynamičtější a napínavější podívanou. Možná je to tím, že u Oranžského vojáka se režisér teprve rozehříval a později už věděl, jak na to nebo tím, že Zwartboek měl více šťávy, hlavní hrdinka podstupovala větší nebezpečí a člověk jí o to více fandil, těžko říct. Každopádně tento snímek má divákovi, který se vyžívá ve válečných dramatech z II. světové, opravdu co nabídnout a já ho můžu jen vřele doporučit. Jenom mi přišlo trochu úsměvné, jak moc málo bylo holandské pobřeží hlídané, že si tam mohli agenti připlouvat a odplouvat, skoro jak se jim zachtělo, min. v porovnání s tím francouzským, ale to je pouze menší vada na kráse jinak realisticky vyznívajícího filmu :-). (06.03.2011)

Jako Černá kniha, ale mnohem lepší, protože tu fungují vazby mezi postavami (Já vím, budu v menšině, tak rovnou dopředu říkám, že mi nemusíte metat do tváře, jak jsem s Černou knihou vedle. Lidi, kteří nejspíš ani doteď nevěděli, že nějaká holandská tvorba Paula Verhoevena existovala. Dik). S Hauerovým charizmatem nelze šlápnout vedle. (23.12.2007)

Film o přátelství ze školy, které přetrvalo i přes nepřízeň kruté války na všech frontách. Bylo jich šest, jeden zradil ve službách Německa, další se dali do služeb království a špionáže, jeden skončil u Wehrmachtu, další zůstal v civilu. Všichni se ale měli rádi, všem bylo dáno se během války potkat, jen dva však válku přežili... (15.05.2011)

Čo sa týka rannej Verhoevenovej tvorby páčilo sa mi to menej ako Turks fruit (1973) a aj ako Keetje Tippel (1975), avšak na nadpriemer to bohato stačí. Hlavne vďaka R. Hauerovi, ktorý to tu rozbalil ako z veľkej knihy. Jeho postavy študenta Erika Lanshofa som sa po celý čas nevedel nabažiť, tak veľkú charizmu má iba málo hercov. Dejová linka nedala ani minimálny priestor na nudu, stále sa tu niečo riešilo, stále sa pred niečím utekalo, no proste svet špiónstva a odboja ako na dlani. A k tomu veľká porcia priateľstva, lásky a zrady. Dokonca tu bolo aj pár ukážok ako si Nemci cez vojnu vynucovali informácie, poviem vám, taký klystír by som nechcel dostať. Na druhú stranu to ale po emotívnej stránke trocha zaostalo za očakávaniami. V tomto smere sa mi Čierna kniha (2006) páčila viac. 75/100 (27.08.2016)