Oranžský voják

3.2/5 || Z podivného a nudného začátku, kdy jsem nějakou dobu přemýšlel o tom, že film vypnu a nedodívám ho, se Oranžský voják postupně trochu zlepšil, ale že by šlo o nějaký super zábavný, zajímavý nebo napínavý snímek se podle mého názoru hovořit nedá. Po Showgirls druhý nejhorší film od P. Verhoevena, co jsem viděl (z 11). || Režie: ****, Scénář: ***, Herci: ***, Hudba: ***, Efekty/výprava: ****, Kamera: *** (22.09.2012)

Černá kniha se mi líbila o něco víc, tím však nechci říct, že by byl Soldaat van Oranje horší, to určitě ne. Jen mi přišlo, že novější Verhoevenův počin, který měl jen o něco kratší stopáž, nabídl dynamičtější a napínavější podívanou. Možná je to tím, že u Oranžského vojáka se režisér teprve rozehříval a později už věděl, jak na to nebo tím, že Zwartboek měl více šťávy, hlavní hrdinka podstupovala větší nebezpečí a člověk jí o to více fandil, těžko říct. Každopádně tento snímek má divákovi, který se vyžívá ve válečných dramatech z II. světové, opravdu co nabídnout a já ho můžu jen vřele doporučit. Jenom mi přišlo trochu úsměvné, jak moc málo bylo holandské pobřeží hlídané, že si tam mohli agenti připlouvat a odplouvat, skoro jak se jim zachtělo, min. v porovnání s tím francouzským, ale to je pouze menší vada na kráse jinak realisticky vyznívajícího filmu :-). (06.03.2011)

Již úvodní titulky v koláži s Nizozemskou vlajkou napovídají, že Verhoevenových typických znaků, ani podobné nadsázky se zde nedočkáme. Oranžský voják je seriózní vlastenecké dílo, jenž nejlépe charakterizuje přívlastek "realismus". Žádné patetické osudy přehnaně charismatických hrdinů, ani žádné epické bitvy, film je o nepřímém boji ve válce - odboj, sabotáž, intriky, podrazy a omezený všední život okupovaných Holanďanů. Předkládání faktů však není adekvátně vykoupeno atmosférou, napětím, ani třeba zmíněnými emocemi (postavy zůstávají diváku cizí)... Historicky hodnotné dílo, které je však pro moderní diváky poměrně nezajímavé a hlavně kompletně překonané výbornou Černou Knihou. 6/10 (05.09.2012)

Čo sa týka rannej Verhoevenovej tvorby páčilo sa mi to menej ako Turks fruit (1973) a aj ako Keetje Tippel (1975), avšak na nadpriemer to bohato stačí. Hlavne vďaka R. Hauerovi, ktorý to tu rozbalil ako z veľkej knihy. Jeho postavy študenta Erika Lanshofa som sa po celý čas nevedel nabažiť, tak veľkú charizmu má iba málo hercov. Dejová linka nedala ani minimálny priestor na nudu, stále sa tu niečo riešilo, stále sa pred niečím utekalo, no proste svet špiónstva a odboja ako na dlani. A k tomu veľká porcia priateľstva, lásky a zrady. Dokonca tu bolo aj pár ukážok ako si Nemci cez vojnu vynucovali informácie, poviem vám, taký klystír by som nechcel dostať. Na druhú stranu to ale po emotívnej stránke trocha zaostalo za očakávaniami. V tomto smere sa mi Čierna kniha (2006) páčila viac. 75/100 (27.08.2016)

Válka pojatá jako divoké mladistvé dobrodružství, která demytizuje pomalu každý aspekt okupace. Německou invazi zde znázorňuje scéna, kdy nepřátelští výsadkáři platí holandskému mlékaři za vypité mléko, případně vyplašení nizozemští vojáci vyrušují bezstarostnou mileneckou dvojici šoustající za stodolou na seně. Odbojové výkony protagonistů také nelze přičíst tolik jejich odvaze jako spíš mladistvé nerozvážnosti, což dostatečně uvádí scéna, ve které s dvojice hlavních hrdinů ve fracích snaží přihlásit do armády, zatímco za ní běhají hořící vojáci jako důsledek německého bombardování. A když po válce rozzuřený lid ostříhá snoubence kolaboranta na ulici vlasy, ta k tomu přistupuje tak nějak, že jí to vlastně docela sluší a přinejhorším doroste. Nic z toho by samozřejmě natolik nefungovalo, pokud by na filmu byla cítit ta nelítostná stopáž, nicméně každá scéna v Oranžském vojákovi je tak strašně bohatá, víceplánová, dynamická a vypointovaná, že to uteče jak blázen. Jak o tom píšu, stále si vybavuji další a další perfektní části, ať už sekvence "kurvy se na zemi přetahují o Železný kříž" nebo třeba závěrečné vánoční bombardování Německa ("Tři, dva, jedna, bomba vypuštěna. Dneska v Norimberku si narozdíl ode mě pivo nedaj. Zpátky na večírek."). Výsledný pohled na celý koncept okupace Holandska je krásně chaotický, morálně ambivalentní a i přes všechny ty fatality, mučení a popravy, vlastně tak nějak rozjásaně dobrodružný. To vychází nejspíše z nevole zobrazit konflikt jednostranně a nakolik přikládá pozornost nizozemské apatii a oportunistickým tendencím ke kolaboraci. U nás něco takového nebudeme nikdy schopní natočit. (30.03.2021)