Total Recall

Total Recall se mi jako mnoho jiných akčňáků z této doby dlouho úspěšně vyhýbal (možnost nostalgie tedy zcela odpadá), ale konečně došlo k našemu setkání. A popravdě řečeno, dost mě zklamal. Tuny krve a hromady mrtvol jsou ok, ostatně k Verhoevenovi to už patří. Nezničitelný Arnold (taky bych se chtěl po opakovaném nakopnutí do rozkroku jen bolestně ušklíbnout a jet dál jakoby nic :-D ) nikoho nepřekvapí. Ale příběh, i když jeho úvodní zápletka nevypadala marně, nestál ani za zlámanou grešli. Logika ustupuje až na hraniční mez, kdy ji neomlouvá ani žánr sci-fi. A tak jsem se ve výsledku sice dočkal dobrých triků a efektů, ale na druhé straně hlavně spousty klišé a nudy. P.S. Zrovna si čtu, že se připravuje nový remake s Farrellem v hlavní roli; že by se dal originál ještě víc "trumfnout"? :-D (10.11.2011)

"Osvoboďte Mars!" A má socializmem omezená filmová představivost byla v sedmém nebi, podobně jako u Hvězdných válek. Arnold Schwarzenegger je navíc herec, se kterým jsem vyrůstal a hlas Pavla Soukupa z něj spolehlivě udělal toho největšího sympaťáka. Podle Verhoveových představ neměly být triky ve filmu překonány minimálně do r. 2000, leč už o rok později sám Schwarzenegger s T2 toto tvrzení podkopal, aby zanedlouho Spielberg se svým Jurským parkem poslal tenhle film definitivně do modýlkové historie. Zub času je někdy až příliš neúprosný, takže zaplapánbůh aspoň za Jerryho Goldsmithe. (26.07.2006)

Zábavná, provokativně extravagantní, oduševnělá, viscerálně terapeutická, prostě typicky verhoevenovská… Rudá záře nad Marsem. Jestliže Joyce transponoval mýtus homérský, Verhoeven zamýšlel transponovat mýtus marxovský. Stanoviska marxismu nicméně chytře zneutralizoval, protože až do konce nedává definitivní klíč k tomu, zda tu máme co do činění se snem nebo realitou, a tudíž zda měníme duchovní nadstavbu či ekonomickou základnu. K neradosti fanoušků P. K. Dicka má celá podívaná blíže k rozmáchlé space opeře než k sedavé introspektivní paranoii, přičemž na vrub to jde bombastickým efektům, které vše ostatní ve filmu přebyly a přiměly Verhoevena, aby se na nějaký psychologizování vykašlal a posunul film k bezhlavé akci kmitající v Arnoldově temporytmu. Přestože jsem skeptický ohledně jakéhokoliv posuzování hereckých výkonů, protože vzhledem ke komplexitě každého filmu nikdy nelze oddělit vklad scénáristy (napsaná role), kameramana (nasvícení, zabírání), režiséra (vedení herce), charismatu člověka a jeho skutečného výkonu - jinými slovy kdykoliv někdo spustí o hereckých výkonech, jedno při jakékoliv příležitosti, dívám se na něho malinko úkosem -, tak přesto nelze Arnoldovu performanci nekvitovat, dvojnásob proto, že je obsazený proti typu do role nevinného civila přeneseného do necivilizovaného prostředí. Jestli se někde lámal přechod od miniatur k CGI, pak někde tady na začátku devadesátých let mezi Total Recall a T2. Kupříkladu proslulá rozplátkovaná hlava tlusté lady je kompletně mechanická práce, tzn. žádný computery, ale kabely, silikonový odlitky a starý dobrý servomechanizmy. Digitální triky stárnou o mnoho rychleji než analogový, proto je filigránsky udělaná 2001 nesmrtelná, proto má Total Recall v análech zaděláno na tuhý kořínek, roller-coasterovému béčkovému vyznění navzdory. Analogový triky a poctivý miniatury nasvědčují také tomu, proč se Total Recall přes četné spekulace odehrává v realitě. Dnes je tomu spíše naopak a filmy jako Počátek a Prokletý ostrov pracují s postavami, které sužují děsivé noční můry, z nichž se nemohou probudit do reality. Kdysi jsme si v tomto kontextu říkávali, že slabší povahy, které nedokážou unést realitu, utíkají do snu. Dnes bychom mohli spíše říci, že lidé, kteří nedokážou zvládnout své sny, utíkají do reality, kde mají alespoň zdánlivý pocit, že mají věci pod kontrolou. (06.10.2010)

Dnes už kultovné sci-fi a zároveň jedno z najlepších, v ktorom sa Arnold objavil. Paul Verhoeven tradične zatlačil na gore linku a navyše film pekne ako sa patrí zamotal. Ako malý som s toho bol celkom vykulený a film som pochopil asi na tretí krát. So scénky kedy Arnoldovi z nedostatku kyslíku ide praknúť hlava a vyliezajú oči som mal onehdá peknú depku. (08.06.2005)

Namazaný. Ne úplně, ale dost na to, abych si po letech pustil tento film. Únik před realitou. Ne úplně - sen může být totiž skutečný. Mezi dvěma světy. Ne úplně, protože v jednom lze nalézt opravdový domov. Agent a špión. Ne úplně, neboť se tu lze pídit v sobě samém. Vklíněný do dobrodružství. Ne úplně - protože jako divák do kulis, protože jako Verhoeven do Hollywoodu, ale jako malý kluk do Schwarzeneggerovy pěsti a jako snílek do obětí Sharon Stone. A ještě je tu ta rudá. Rudá planeta, rudý prach a rudě rozšklebené obličeje (ve filmu nebo nad filmem?). Výtrysky vzduchu z tajícího jádra. Nádech a výdech - noční můry o mutantech. Dětství a sci-fi, dětství a sny, dětství a vzpomínky. Vzpomínky na Total Recall. (31.01.2009)