Mapping Lessons
Obsahy(1)
Prostřednictvím deníkových záznamů fiktivní hrdinky K. se dozvídáme o jejím návratu z porevolučního Ruska do rodné oblasti Velké Sýrie, v níž se po rozpadu Osmanské říše jednotlivé komunity snaží nalézt cestu k autonomii. Díky juxtapozici ruské minulosti, předkládané pomocí záběrů ze sovětské filmové klasiky jako Španělsko Esfir Šubové či Kinoglaz Dzigy Vertovova, a syrské současnosti, kterou zobrazují anonymní záznamy rozbombardovaného Aleppa, režisér nachází paralely mezi dvěma neslučitelnými realitami a vytváří multimediální esej o neokolonialismu a nezávislosti. (MFDF Ji.hlava)
(více)Videa (1)
Je takový zvyk. Zhasne-li se v určitou chvíli v arabské kavárně světlo, následuje příležitost vytratit se bez placení. Obvykle při tom vypukne rvačka. Všichni štamgasti se postupně přidají k mlácení jen proto, že začal boj. Nakonec vždy někdo rozsvítí a situace se uklidní. Ovšem čas od času nastane situace, kdy se konflikt rozšíří a začne ničit i bezprostřední okolí kavárny. Takovou kavárnou byla Evropa v první světové válce. V Evropě v létě 1914 zhasla světla. A rozsvítila se až v roce 1918. Blízký východ je sousedství, kam se evropské pustošení přesunulo posléze. Tak stojí v deníku syrské ženy K., jejíž zápisky používá režisér filmu Lekce mapování Philip Rizk k tomu, aby nás provázel syrským stoletím. K. je fiktivní postava založená na jisté ženě z Nazaretu, jež se provdala za ruského lékaře před první světovou válkou a jako učitelka arabštiny strávila válku v Rusku. Fiktivní K. se po válce vrací do oblasti Velké Sýrie, kde je se zánikem Osmanské říše možnost budovat malé samosprávné celky. Jméno K. je od Kafkova Procesunavždy spojené s nemožností dosíci spravedlnosti. K. je synonymum pro střet, jenž je nad moje síly. V Zámku je pak K. zeměměřičem, někým, kdo mapuje terén. Režisér Philip Rizk, autor krátkého filmu The Palestinian Life, který pochází z Egypta, kde zažil revoluci, mapuje paralely mezi Sýrií po první světové válce a Sýrií posledních let. Rizk v osmi kapitolách (On borders, On names, On autonomy, On language, On oil, On self-governance, On energy, On education) ukazuje vměšování Západu na Blízkém východě, včetně bombardování Damašku v roce 1925 a záběrů z Aleppa pořízených v roce 2011. Lekce mapování je dokument porovnávající kolonialismus a neokolonialismus a jejich zasahování do každodenního života Syřanů. Jde o aktivistický kompilační dokument, vedený volným, asociačním způsobem, používající archivní záběry a záběry z filmů. Kombinuje styl poetický, který umenšuje naraci a není kontinuální, a esejistický, jenž se pomocí obrazů snaží předávat jasnou zprávu. Pozoruhodná střihová montáž propojuje nečekané obrazy, čímž dosahuje čerstvého významu a nesamozřejmých vazeb. Rizk vidí svým vlastním „kino-okem“. Rizk jistě není jednostranný. Pocit symetrie mezi poválečným období a současností buduje i za pomoci záběrů na francouzská letadla svrhávající propagandistické letáky (stačí vzpomenout na úvodní záběr Nolanova Dunkerku) a na totéž činící letadla Asadova. Dokonce i ta hesla jsou obdobná. A situaci odpovídá i deníkový zápisek K.: „Zda to byl sen o budoucnosti či o minulosti, to nedokážu říct.“ Vraťme se na moment k onomu úvodnímu příběhu. Blízkému východu nebylo evropskými koloniálními mocnostmi souzeno, aby zůstal při světle. Ropa je zdrojem krveprolití a ze všech filmů o osídlování západu Spojených států je tu jeden, který si už svým názvem uvědomuje temnou souvislost ropy a krve, a tím filmem je Až na krev. Protože ta tmavá tekutina, která měla být konzumována bez placení, to nebyla káva. To byla ropa. Celá recenze na dok.revue. () (méně) (více)