Rose Island

Tohle by byl skvělý námět pro Wese Andersona. S tlupou "jeho" herců, kteří mu kývnou i na drobné roličky, ale hlavně s jeho citem pro podobně absurdní příběhy, by z něj vymačkal o dost zábavnější film. Tím nechci shazovat snahu Sibilia a jeho týmu, ale pravdou je, že bez ohledu na to, že jde o inspiraci skutečnými událostmi...tady to chtělo víc hravosti a využít právě ty filmové prostředky, které Anderson, ale třeba i Tarantino mistrně ovládá. Minimálně v tom audiovizuálu, má Rose Island velké rezervy...mnoho scén šlo prodat zábavněji. Prostě...na můj vkus se držel Sibilia zbytečně při zemi. Nicméně i tak je ten příběh nosný, většinou nenudí a hlavní hrdina i jeho snahy, byly velmi sympatické. Vlastně není až tak moc co vyčítat. Jen ten promarněný potenciál, protože tohle mohla být parádní absurie, nebo indie ujeťárna. Tak, jako popsala Gabriea Rose Island jako: jen diskotéku na moři, tak si já dovolím označit tento film jako: jen další film Netflixu. Ale dobrý, určitě nejsem otrávený; i v této formě to byla příjemná záležitost s několika výbornými momenty. Doporučuji setrvat u titulí, jsou tam záběry na skutečný Rose Island. (17.11.2023)

Letošní rok je pro mě rokem italských filmů. Letos mě toitiž Italové nejednou krát přesvědčili o tom, že jejich filmy nemusí být jen o řevu a temperamentu. Třeba u Rose Island jsem nenašel jedinou vysloveně ukřičenou scénu. Naopak jsem se potkal s dobrým nápadem a místy dechberoucím zpracováním. Nejlepší moment byl hned v úvodu, kde hlavní hrdina v Imole na dráze přijde na to, jak vytvořit svůj vlastní svět a v pozadí hraje legendární Hey Joe od Jimmyho Hendrixe. Tady jsem věděl, že koukám na něco jedinečného. A ač to s filmem pak bylo jak na houpačce, tak vesměs to byla vysloveně podařená filmová událost. (21.12.2020)

Příjemná feel good italská záležitost. Netflix ukázal, že má sem tam i cit pro zajímavou evropskou produkci. Děj se točí kolem italského konstruktéra Giorigia Rosi, který si v šedesátých létech kousek od italského pobřeží zkonstruoval ostrov, který se pokusil oficiálně uznat jako stát. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi. V hereckém obsazení i zajímavé tváře, které se mihly například i v seriálech jako Mělas to vědět nebo Game of thrones. Celkově dost vtipná a svižná záležitost. Víc takových věcí z netflixovské produkce. (16.01.2021)

No čo sa človek nedozvie. Určite by ma nenapadlo, že jediná úspešná námorná invázia Talianska bol námorný útok na úbohú plošinku o rozlohe 400 metrov štvorcových. Na mieste OSN by som vydal rezolúciu o neoprávnenom útoku, na defacto slobodný štát. Medzinárodné vody sú holt medzinárodné vody. Život píše tie najkrajšie príbehy, pričom aj tu platí, kde je vôľa, tam je všetko možné. Na slabší nadpriemer akurát. 70/100 (12.01.2021)

Vo Svete sa denne dejú také veci, nad ktorými (viac-menej) „nechápavo“ krútime hlavou. Film „Rose Island“ sa snaží spracovať jeden príbeh, ktorý sa stal neďaleko od Talianska. Giorgio Rosa v roku 1968 sa rozhodol, že si postaví vlastný a nezávislí ostrov (na medzinárodných vodách). Na ostrov môže prísť ktokoľvek a môže požiadať aj o občianstvo. Film dotkne takmer všetky dôležitejšie časti príbehu, ako „vznik“ ostrova pomocou priateľov, boj s Talianskou vládou, hájenie záujmov na Európskej súde, ako aj smutný (ale očakávaný) koniec celého „projektu“. Mierne mi vadí, že na vybudovanie ostrova z pohľadu technickej stránky nevenovali trochu viac pozorností. Na druhej strane som rád, že režisér sa nebál (aj keď len povrchne a občas „parodicky“) trochu ukázať, že ako rieši „podobné“ problémy Talianska vláda (na spôsob taliansky). Zaujímavý príbeh o realizácii vlastných snov, ale predovšetkým o imponovaní bývalej frajerky (v snahe získať ju naspäť). Po dlhšom čase jeden taký jednoduchší snímok v zozname filmov Netflixu, ktorý síce nie je prevratný, ale za to je viac-menej v poriadku. P.S.: Autentické obrazy a fotky sa už stávajú nutnou súčasťou u takýchto filmoch. Osobné hodnotenie: 73% (***) (05.01.2021)