Turks fruit

Nemôžem súhlasiť s množstvom komentárov, ktoré film označujú za odťažitý a neschopný emocionálneho pôsobenia. Už dávno som nevidel taký hlboko dojímavý film plný nehy a autentických emócií. Koho sa Turecký med nedotkne, asi nebol nikdy zamilovaný. Verhoevenovi sa pomocou umeleckej narácie a dynamického (často sebareflexívneho) štýlu darí vykresliť všetky polohy a nuánsy vášnivej lásky. Či už je to nekonečná vzájomná spriaznenosť milencov alebo pocit neznesiteľnej žiarlivosti. Prirodzenosť vo vzťahu milencov posilňujú momenty, keď je Eric k Olge krutý, násilnícky, majetnícky a drzí, ktoré zdánlivo do "príbehu o láske" nepatria. Práve vykresleným týchto momentov dodáva režisér inak konvenčnej lovestory šťavu a darí sa mu komplexne nazrieť ich vzťah. Preto nepôsobia samoúčelne ani exploatačné čísla sexu, násilia a nechutností. A neexploatujú sa len pudlíkové bobky! Najväčší exploatát je postava nadržanej, žiarlivej matky s jej monštróznym predkusom. Scéna, keď sťahuje zo svojej dcéry mrdajúceho Erika, je vrcholom šialenstva..................Film mi svojou bláznivosťou a témou pripomínal Jakubiskových Vtáčkov, siroty a bláznov. Je zaujímavé, že oba tieto ľahko anarchistické snímky zaujímajú často prvé miesto v rebríčkoch kvality vo svojich krajinách. Podobne ako vo Vtáčkoch aj v Tureckom mede sa buduje melancholická nálada užitím jedného tklivého hudobného motívu, ktorý funguje na vyvolanie deja vú prežitých krásnych chvíľ v mysli hlavného hrdinu a zároveň v pamäti diváka. (04.09.2013)

Jednoznačne to najlepšie od P. Verhoevena. Komplexná dráma a multižánrová záležitosť. Najviac ma oslovila dynamika a premenlivosť hlavných postáv a postupný priebeh ich vzťahu, od totálnej zamilovanosti až po vytriezvenie a jeho horkú bodku, pričom je tu i množstvo silných a nezabudnuteľných scén (napr. dažďová scéna). Žánrový kontrast a náhle skoky medzi humorom a vážnymi pasážami navyše vytvára jedinečnú atmosféru a film tým výrazne naberá na pútavosti, pretože tu človek nikdy nevie, čo sa bude v ďalšej minúte diať, je tu možná každá šialenosť, no pritom sa však vždy dbalo, aby neišlo o nič nereálne. Na druhú stranu by som to ale ako spoločenskú štúdiu ľudskej sexuality nebral, pretože hlavný hrdina (Eric Vonka) určite nepatril k práve reprezentatívnej vzorke, skôr by som ho priradil kdesi úplne na okraj spoločnosti, medzi pološialencov a sexuálnych hedonistov. S tým súvisí aj ďalší klad tohto snímku, a síce, že podsúva peknú myšlienku, že aj takýto "šialenec" sa môže zamilovať a začať brať vzťah aspoň trochu seriózne, láska je skrátka pre každého. Čo sa týka R. Hauera, tak to klobúk dole, vždy som ho mal za pána herca, avšak tu mi dokázal, že ten pán herec bol vlastne už od samotného začiatku jeho kariéry, skrátka všestranný talent, ktorý sa pre film nebojí so svojou postavou robiť čokoľvek. Majstrovský kúsok, niečo nezabudnuteľné! (17.08.2016)

Perverzní poetika "Turks fruit" poskytuje nevšední zážitek, který může mnohé diváky odradit či dokonce šokovat. Verhoeven si nebere servítky a jeho krásně natočená prasárna kontrastuje s režisérovými pozdějšími filmy natočenými pro Hollywood, které jsou ve srovnání s jeho domácí tvorbou (zahrnující například fenomenální "Černou knihu") umírněnější a pro samotného tvůrce limitující. K úspěchu filmu jistě dopomohl i Rutger Hauer, jehož postava si nehledá sympatie publika, ale naopak ho dráždí svou animálností, tolik typickou pro celý snímek. 8/10 (30.03.2010)

Skandalózní snímek, kde se šuká a umírá na rakovinu. 1) Ve své době (pro útlocitnější možná i dnes) lehce skandální snímek, který si nebere servítky a zobrazuje různé věci, o kterých se mezi "slušnými lidmi" prostě nemluví. A tak nevěstě při svatebním obřadu praskne voda a přiběhnuvší pes ji slíže nebo třeba hrdina ručně zkoumá stolici své dívky, aby zjistil, jestli je její obava z rakoviny na místě. Ve více či méně podobných situacích si režisér libuje a překvapivě kultivovaně předává divákovi spolu s pocity rozpaků, trapnosti a nepatřičnosti i poznání života bez příkras a bez autostylizačních filtrů, za které se tak rádi schováváme._____ 2) Ve filmu nemám, s kým bych se ztotožnil. Hlavní hrdina šuká jako králík a život žije tady a teď. Chuligání a suverénně se posunuje od trapasů k průserům. Hlavní hrdinka je vulgární megera bez duchovního backgroundu rovněž žijící přítomným okamžikem. Svět okolo tvoří oběti a lhostejný kompars. Nejoblíbenější holandský film století? No pozdrav pánbůh. Ale jak znám Holanďany..._____ 3) Rutger Hauer hraje báječně. Moc nemluví, proč taky, když všechny potřebné emoce dokáže vyjádřit jinak. Trochu bych mu ořezal velký zadek, i když nemyslím, že bych tím zvýšil jeho nesporné herecké kvality._____ 4) Jak o tom tak uvažuji, mám k filmu vlastně jenom jedinou výhradu - emocionální odtažitost. Žádný smích, dojetí, obavy, nic jsem necítil, neprožíval. Byl jsem režisérem odsunut do pozice nezaujatého pozorovatele. Je to možná dobré pro rozbor díla, ale víte, co neprojde srdcem, to neexistuje._____ 5) Takže mi to vychází na tři hvězdičky + jednu za eroticky zajímavého Rutgera (vlastně jenom půl, ta druhá půlka je proto, že mi tři připadají přece jenom málo). (02.02.2009)

Anarchie, dekadence, bavorská soft porno taškařice, černá komedie, drama, tragédie. Svoboda, destrukce, zánik. Život a smrt. Tolik symbolů a tolik protikladů. Červi, co se sypou z nádherných květů na nahou hruď Olgy, jsou předzvěstí věcí příštích. Zraněného racka lze vyléčit, ale zraněnou duši? Hlava rozmlácená na kaši, kulka v čele a úvod téměř shodný s pozdějším filmem Čtvrtý muž. Všudypřítomná nahota nepůsobí křečovitě, ale přirozeně. Je plná veselí a rozkoše. Dokud není spojena s násilím. Lze zaměnit lásku za chtíč....? Nakonec vše pomíjí, rozklad je nevyhnutelný. Plíseň, odpad, skládka. Nejhorší je, když někoho ztrácíte a při tom vidíte, že není ve vašich silách ho zachránit.... (12.12.2014)