Turks fruit

Paul Verhoeven rád šokoval už za mlada a takový Základní instinkt je oproti Turks fruit vlastně docela slabá káva (abych uvedl příklad - nedokážu si představit, že v americkém trháku by Douglas přímo v záběru kamery zkoumal stolici Stoneové - to aby bylo jasno, co vás tady může potkat). Jinak příběh lásky bohémského umělce a mladé lehce šílené dívky je natočen i zahrán opravdu působivě - jakpak by ne, když se tu setkal trojlístek budoucích úspěšných hollywoodských tvůrců - kromě Verhoevena za kamerou Jan De Bont, před ní uhrančivý Rutger Hauer. Rozhodně to není nic pro přecitlivělé povahy - ale to vlastně není asi žádný Paulův snímek... (15.07.2006)

Pán Verhoeven sa v Hollywoode sám sebe nezaprel. Toto je predobraz jeho násilných a sexuálne založených snímkov z jeho najúspešnejšieho obdobia ( obdobia americkej kariéry ). Ústredná dvojica síce z môjho pohľadu nespĺňa tie pravé chemické parametre medzi sebou, ale ich herecké výkony sú presné a spoľahlivé. Európske kino, ktoré ma tentokrát rozhodne nesklamalo. (03.05.2021)

Kdopak je ten sympatický, vysoký blonďák s dlouhým ocasem a nafouklým pytlíkem a pročpak se ta mladá ženština všude producíruje, nestyda jedna hanbatá? Tak tyto otázky si budete klást v průběhu sledování tohoto lehce erotického dramatu s komediálními prvky a mírně romantickým podtextem. Už v prvních scénách, když vidíte rozpláclýho nahatýho Erika válejícího se na posteli a později dělajícího svou potřebu před hanbatým obrázkem na stěně začnete pomalu tušit, že tento film nebude erotickými scénami nějak šetřit. Příběh pokračuje a my vidíme promiskuitního obšourníka, který střídá své partnerky rychleji než číšník ponožky v zájezdním motorestu. Pak se stane zlom a náš hlavní hřebec se zamiluje do přitažlivé, provokativní Olgy. Od té doby sledujeme jejich zábavnou a hlavně divokou jízdu u které se zasmějeme a u které si pozorný divák všimne mnoha originálních scén, které se mnohem později objevili v hollywoodských filmech. Pro příklad uvedu „zadrhutí zipu na jedné choulostivé partii mužského těla", které jsme viděli ve filmu Něco na té Mary je. A samozřejmě mnoho dalších originálních scén, ať už zábavných či méně zábavných uvidíme v tomto filmu. Nizozemský režisér Paul Verhoeven si vybral do role Erika tehdy neznámého začínajícího herce Rutgera Hauera a začal tím tak jeho kariéru úspěšného holandského a později i hollywoodského herce, kterého jsme viděli v mnoha Verhoevenových filmech, ale také v nezapomenutelné roli replikanta Roye Battyho v kultovním snímku Ridleyho Scotta s názvem Blade Runner. Tento snímek měl obrovský úspěch v holandských kinech a stal se nejúspěšnějším filmem nizozemské kinematografie. Snímek vidělo v té době přes tři a půl milionů platících diváků, což bylo necelých třicet procent tehdejší holandské populace. Taktéž byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film a taktéž byl v roce 1999 vyhlášen jako nejlepší nizozemský film dvacátého století. No prostě to nastartovalo kariéru třem holandským mistrům filmového umění. Paulovi, Rutgerovi a kameramanovi Jan de Bontovi. V této lásce po holandsku jsem této dvojici fakt držel palce a užíval jsem si jejich bláznivá dobrodružství, protože se k sobě fakt hodili a proto mě zklamal konec o kterém nebudu psát, jelikož bych spoileroval, ale kvůli kterému dávám jen 80%, protože mi zkazil celkový dojem tohoto filmu u kterého jsem byl celou dobu jistý, že dám hodnocení nejvyšší, ale bohužel, petržel !!! (20.08.2021)

Vsadím se, že nejsem jediným divákem, jenž byl tak překvapen Verhoevenou vyspělou režií (střih a tempo filmu mi přijdou modernější než jsem na 70. léta zvyklý) a sebevědomým prosazováním "toho", čemuž později u Verhoevena říkáme "poznávací znamení" (otevřená sexualita, brutalita, úchylnost, perverze). Když k tomu přidáme brilantně napsanou postavu bohémského sochaře Erica vyjde z toho mix podivných zvláštností, které dokáží být zároveň podivné, až znepokojivé, ale přitom uvnitř jaksi lidsky přirozené. Turecký med je neobyčejný, místy úchylný film, ale přesto to není žádná Lynchovina, dokážeme postavy chápat, při třoše snahy se s nimi i stotožnit, a proto nakonec funguje i emocionálně vážnější závěr... 8/10 (05.09.2012)

Jednoznačne to najlepšie od P. Verhoevena. Komplexná dráma a multižánrová záležitosť. Najviac ma oslovila dynamika a premenlivosť hlavných postáv a postupný priebeh ich vzťahu, od totálnej zamilovanosti až po vytriezvenie a jeho horkú bodku, pričom je tu i množstvo silných a nezabudnuteľných scén (napr. dažďová scéna). Žánrový kontrast a náhle skoky medzi humorom a vážnymi pasážami navyše vytvára jedinečnú atmosféru a film tým výrazne naberá na pútavosti, pretože tu človek nikdy nevie, čo sa bude v ďalšej minúte diať, je tu možná každá šialenosť, no pritom sa však vždy dbalo, aby neišlo o nič nereálne. Na druhú stranu by som to ale ako spoločenskú štúdiu ľudskej sexuality nebral, pretože hlavný hrdina (Eric Vonka) určite nepatril k práve reprezentatívnej vzorke, skôr by som ho priradil kdesi úplne na okraj spoločnosti, medzi pološialencov a sexuálnych hedonistov. S tým súvisí aj ďalší klad tohto snímku, a síce, že podsúva peknú myšlienku, že aj takýto "šialenec" sa môže zamilovať a začať brať vzťah aspoň trochu seriózne, láska je skrátka pre každého. Čo sa týka R. Hauera, tak to klobúk dole, vždy som ho mal za pána herca, avšak tu mi dokázal, že ten pán herec bol vlastne už od samotného začiatku jeho kariéry, skrátka všestranný talent, ktorý sa pre film nebojí so svojou postavou robiť čokoľvek. Majstrovský kúsok, niečo nezabudnuteľné! (17.08.2016)