Turks fruit

Turks fruit, sladké turecké potěšení. Film, který vyhrál hlasování o nizozemský film století. Jak se něco takového mohlo stát vážně netuším. Ale zobrazit tak přirozeně a nenuceně tolik nahoty, sexu, perverznosti a občasné výbuchy násilí, to je dar. Olga je svobodomyslná a Eric je bezstarostný bohémský umělec, co myslí jen na jedno a (po bouřlivém a explicitním nalézání té pravé) jen na tu jednu. Takže není divu, že je to táhne k sobě a že jejich bouřlivý vztah je jedno nekončící frenetické dobrodružství. Herecké souznění těch dvou před kamerou vypadá naprosto přirozeně a uvěřitelně ať dělají sebešílenější věci. A to i když se ten vztah neprohlubuje a začíná skřípat. Nedokáží navazovat hluboké vztahy a kloužou po povrchu, takže i pro diváka to působí odtažitě. Ale pořád přirozeně a uvěřitelně. Dokáži se na ně napojit a pochopit je. Úvod je silně znepokojující a závěr také provokuje dost odlišným způsobem než většina filmu. I po víc jak 50 letech Turks fruit působí moderně, jako kdyby vůbec nestárl. Díky dvěma géniům, Verhoevenovi a de Bontovi, kterých si rychle všimli za velkou louží. (30.08.2024)

Lehce zvrácený filmeček, který mi udělal docela radost. Perverzita, nahota a zkaženost – mé oblíbené… Rutger Hauer ojede každou, na kterou se jen podívá, dělá si sbírku „bobrů“ a nevadí mu ani sahat na hovna – ale když do jeho života vstoupí ONA, začíná ta správná jízda…Paul Verhoeven vždy rád něčím šokoval a tady se mu to opravdu povedlo. Zvrhlá podívaná však nabídne i celkem zajímavý příběh a hlavně pochmurný osud obou hlavních aktérů, jo a ten pískový panák na pláži byl vážně excelentní… (25.09.2018)

Holanďan Paul Verhoeven vždycky rád škádlil (hlavně zaoceánské) cenzory. Když se do toho nicméně téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. Než však chlapík, který má doktorát z matematiky a fyziky, do Ameriky vyrazil, dal solidně zabrat i evropskému publiku. Jeho netradiční přístup několikrát okusil i Rutger Hauer, který tentokrát představuje tak trochu šíleného, tak trochu nadrženého i tak trochu hulvátského sochaře, který konečně po prozkoumání mnoha zarostlých klínů našel tu pravou. V sérii retrospektiv sledujeme jejich vztah, radosti i strasti spojené zejména s hrdinčinou hysterickou matkou. Jeho rebelující neotesanec je skvělý, zrzečka Monique van de Ven hraje prakticky neustále nahá, navíc Verhoevenova schopnost režijní intuice, vedení herců a neotřelosti byly už tehdy patrné. Od kamery mu navíc velmi umně pomáhal holandský kolega Jan de Bont (natočili spolu ještě drama Keetje Tippel, thriller Vierde man, diváctvu už známější Maso a krev i kultovní Základní instinkt). Jak je patrné, ve filmu, který přinese několik milých a originálních obrazů, se vyskytují pro Verhoevena typické motivy, hlavně výrazná nahota, která ale nikdy nepůsobí samoúčelně. Abyste byly ovšem v obraze – zkoumání kalhotek Sharon Stone v Základním instinktu je jen velmi slabým odvarem, tady se zvrací na lidi, zkoumá se jejich stolice, stříhá se jejich ochlupení. Několik momentů je naprosto neřízených, ale jednoduše to jako celek baví. Energický, svobodný, černohumorný a spontánní kus. 75% (07.10.2014)

Jak hodnotit tohle otevřené, náladové a místy lehce kontroverzní "něco"? Popravdě řečeno - dosti rozporuplně. Na jednu stranu film zobrazuje živelný vztah dvou nespoutaných lidí (Eric - sympaťák, u něhož se člověku může zdát, že stále myslí jen na to jedno - a Olga - s přibývajícími minutami čím dál víc nesympatická hysterka), kteří si umějí užívat života a jeden druhého - na stranu druhou je zde však patrná jakási citová odtažitost - jejich vztah je převážně tělesný, třebaže je poznat, že spolu téměř dokonale "souznějí" ve všech směrech (tedy alespoň nějaký čas) - jenže chybí tak trochu "hlubší pohled", aby je člověk mohl politovat nebo se s nimi radovat - vše je na povrchu, odtažité, nenechá nahlédnout do nitra. Je sice jasné, že Olga je Ericova životní láska a on ji miluje tak, jak jen lze někoho milovat (např. krásná a všeříkající scéna na začátku jejich vztahu, kdy si on potichu sedne k posteli a pozoruje ji, spící) - avšak snímek celkově opravdu působí spíše chladně (i přes chvilky štěstí třeba na pláži), člověk ho pozoruje tak trochu z uctivé vzdálenosti. Takže závěr, třebaže velmi smutný, tak nějak prošumí. Pocit zhnusení z lidské povahy, tělesnosti a pomíjivosti ale zůstane. (29.01.2007)

Pokud jste nahodou premysleli, zdali byl Verhoeven uchylny uz ve sve ranne .NL tvorbe, premyslet uz nemusite - byl! Turks Fruit je ultra-kontroverzni snimek plny sexu a nechutnosti, ktere diky syrovemu stylu nataceni pusobi pomerne dost efektivne (neplest si s efektne, protoze vizualne to buhvijaka slast pro oko zrovna neni). V podstate se jedna o portret neobvykle extrovertniho a promiskuitniho paru od zacatku az do konce. Tah na branu tomu rozhodne nechybi, bohuzel jsem se s tim nebyl sto poradne spojit, protoze mi jsou oba hlavni charaktery extremne nesympaticke. A zeny - pokud jste vzdy snily o tom, jak asi vypada penis Rutgera Hauera, tenhle film je stvoren primo pro vas! "I screw better than God." 6/10 (03.05.2010)