Gepard

Italské dějiny samy o sobě jsou pro mne španělskou vesnicí, natož pak historie Sicílie. Takže jsem si před chvílí googlil, kdo to vlastně byl ten Garibaldi, a o co jim v tom filmu šlo. Vzhledem k množství dialogů na politická témata se sotva kdy dopracuji k tomu, aby se mi ten film opravdu líbil. Výborný je ovšem Burt Lancaster, kterému bych i věřil, že je rodilý Sicilan. Vizuálně zaujmou zejména kostýmy a krásná Claudia Cardinale (které je ve filmu ovšem relativně málo). (05.06.2013)

Časy se mění, aristokracie jde pomalu do háje a mně osobně těch nafoukaných páprdů a paniček není vůbec líto. O Viscontim je známo, že si liboval v přepichu, ač se myslím prohlašoval za komunistu, a na jeho pozdějších filmech je to znát. Geparda jsem si v 16:9 opravdu vychutnal. Jen mi tam prostě neseděl Burt Lancaster. Tenhle chlápek není Ital a Sicilián už vůbec ne:-) (24.11.2006)

Do cela nuda,a to som naivne očakával niečo oslňujúce jednak pre hereckú zostavu,ktorá sa tu zišla,t.j Lancaster,Cardinale a Delon-ich mená majú váhu,ale na tomto projekte nie je až tak možné,aby sa prejavili s plnou parádou,keď napríklad prišla Claudia,tak som vnímal jej krásu a ak má herecký talent,tak tu nie je absolútne vidieť,Burta poznám,tu myslím,že nie je potrebný pre tento dlhočizný projekt a Alain je tak trochu v tieni tých ostatných,aspoň,že Mario Girotti ešte nie ako Terence Hill dokazuje,že nie je len parťák Buda Spencera v ich šialených westernoch-komédiach... Snímok prekvitá kostýmami,výpravou a kamerou,ale čo mi najviac vadí,že sa tu pomerne často nič nedeje,trvá to príliš dlho,je to ukecané ako Spielbergov Lincoln. Mám rád 3 hodinovky,ktoré ale majú potrebnú vyváženosť ako sa na takéto snímky patrí,napr..Titanic,The Lord of the Rings-The Return of the King alebo Lawrence of Arabia,všetky tieto počiny majú práve to,čo nemá Gepard,a to je dej,ktorý posúva film vpred,tu sú akoby stále na mieste. Neľutujem čas,ktorý som venoval snímku Luchina Viscontiho,ale keby viem,čo ma čaká,tak by som prehodnotil túto voľbu sa podujať na tento monštrózny projekt,čo sa týka jeho náplne. (05.05.2014)

Viscontiho tvůrčí adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusa zachycuje výsek ze života stárnoucího sicilského aristokrata v čase mocenského oslabení šlechty a vzestupu zámožného měšťanstva. Tento poslední gepard (a „poslední potomek svého rodu“ sui generis) asistuje hodnotové i společenské proměně (hraje si bezmála na jejího režiséra), aby zkáze nepodlehlo vše, co je jí ohrožené, nicméně nakonec shledává, že nastalé zpovrchnění vše minulé poskvrnilo. Jeho milovaný synovec Tancredi pozbývá svých mladických ideálů a své původní rebelantství nahrazuje maloměstskou (nebo velkoměstskou) usedlostí a kariérismem a cesta aristokratismu jím končí ve slepé uličce. (26.04.2009)

"Jestli chceme, aby všechno zůstalo jako dřív, musí se všechno změnit." - Tato tak často citovaná věta předznamenává celý film. A skutečně: všechno se změnilo, jenže nic z toho, co - zdánlivě! - zůstalo jako dřív, už není stejné. A nejen proto, že se střídají generace a mladí nastupují na místa svých otců, nejen proto, že se jen "trochu" mění postavení tříd a střední třída se chce "po dobrém" dostat na místo šlechty. Všechno se mění, všechno je jiné a Visconti zve svého diváka, aby tuto nenápadnou proměnu v malebných, nádherných obrazech sledoval krok za krokem s ním. Režisér je ve výhodě, sám patřil k vysoké italské šlechtě a tento svět důvěrně znal. Zajímavé místo je hned z kraje filmu: Kníže očekává, že se on a jeho vrstva budou muset přizpůsobit měnící se společenské situaci, jít s dobou a že všechno půjde hladce, ba i nějaký ten zisk že z toho bude a na to mu pater Pirrone říká: "Takže vy páni se spojíte s liberály... třeba se svobodnými zednáři. Na náš účet, na účet církve... Náš Pán léčil slepé, ale co zaslepení? Kde ti skončí?" Umíráček v chudinské čtvrti v posledních sekvencích filmu (jak ostrý přechod z nádhery a pompy plesové noci!) jako by odzváněl konec těm starým časům, které se už nikdy nevrátí. Je to mimochodem jedna z nejsilnějších scén celého filmu - kníže Salina na kolenou na špinavé ulici se sklání před Nejsvětější Svátostí, kterou právě kolem něj nese kněz k umírajícímu! - - - Sicilie, druhá polovina 19. století, knížecí rod Salinů, risorgimento, Garibaldi... Pro mne tyto nové známosti nekončí. Jako v poslední době tak často, vede moje cesta od filmu k předloze, od monitoru do knihovny. Už se těším na román Giuseppa Tomasiho di Lampedusa Gepard. Pěkná recenze: https://vesper001.wordpress.com/2011/04/04/gepard-il-gattopardo/ (17.11.2015)