Gepard

Viscontiho Gepard je úskočný, a skoro jistě vás dostane. Těžko rozhodnout, je-li to film o povrchnosti, aroganci a marnotratnosti moci, která vládne světem, anebo film pouze tak arogantní a povrchní. Tak či tak se mu díky té absolutní plytkosti a bezútěšnosti daří beze zbytku zpředmětnit pravé příčiny zoufalství izolovaných ušlechtilých srdcí a myslí stejně jako amorfní utrpení neprivilegovaných, příčiny toho, proč se tento svět právem nazývá slzavým údolím - skrze všechny a všechno, co se nevejde do objektivu ani do vágních glos, skrze všechno to oslyšení hloubky, nedoléhání bídy, strádání a zmarňovaných nadějí na svět spravedlivější pro všechny. Nikdy to nebyla otázka volby mezi královstvím a republikou, zaručená moc nad druhými korumpuje vždy. *~ (29.06.2020)

Obrazově bohatá historická freska (kamera G.Rotunno) předvádí na pozadí revolučního sjednocování Itálie na přelomu 50.a 60.let 19.století společenské změny, během nichž se na místa „lvů a gepardů“ (aristokracie reprezentovaná rodinou knížete di Saliny) cpou „hyeny a šakalové“ (nastupující buržoazie v osobě starosty). Pečlivá režie, výborná hudba (N.Rota) a skvělé herecké výkony, zejména B.Lancaster jako důstojný di Salina posedlý myšlenkou úpadku a smrti, mladičký A.Delon coby jeho synovec Tancredi a nádherná C.Cardinale jako starostova dcera a Tancrediho snoubenka. Této tříhodinové Viscontiho klasiky není třeba se bát, z vizuální opulentnosti poslední třetiny (scéna plesu) zajisté čerpal M.Scorsese při realizaci Věku nevinnosti. (03.02.2008)

Vo svojej knižnici mám aj predlohu filmu od G.T. di Lampedusu. Samotný film som po mnohých rokoch videl opakovane. Moje pôvodné dojmy sa nezmenili. Aj keď trojhodinová dĺžka filmu mnohých odradzuje, je pre celkové vyznenie filmu primeraná. To nebol film iba o revolúcii, ktorý by si vyžadoval svižnejšie tempo a viac akčnosti, ale predovšetkým film o pomalom, evolučnom odumieraní jedného spoločenského usporiadania a jeho nahradení iným. Na koho strane sú sympatie tvorcov je nepochybné. Burt Lancaster podal skvelý výkon, v ktorom sa spojilo odchádzanie aristokracie s jeho odchádzaním z mladosti. A valčík s Claudiou Cardinale je viac, ako len epizódkou filmu. (21.05.2013)

Je veľmi ťažké opísať dojmy po takom hlbokom zážitku. Silný umelecký dojem, očarenie krásou, krajinou, mladosťou, samotným filmovým majstrovstvom, či skvelou hudbou Nina Rotu (popretkávanou Verdim), je samo o sebe prijateľným dôvodom na dobré hodnotenie, ale to by mi nestačilo. Film musí mať dobrý príbeh, a tento má v sebe niečo oveľa viac: nadčasovú pravdu, poučenie, realitu a hlbokú životnú múdrosť, ktorá sa postupne odhaľuje vnímavému divákovi a utvrdzuje ho v presvedčení, že dozrievanie k pokore pred Bohom je zároveň jedinou a vzácnou nádejou a východiskom... A to sa nevidí tak často! Som obohatená, a zaraďujem Geparda do svojho zoznamu výnimočných filmov. (17.11.2015)

"Jestli chceme, aby všechno zůstalo jako dřív, musí se všechno změnit." - Tato tak často citovaná věta předznamenává celý film. A skutečně: všechno se změnilo, jenže nic z toho, co - zdánlivě! - zůstalo jako dřív, už není stejné. A nejen proto, že se střídají generace a mladí nastupují na místa svých otců, nejen proto, že se jen "trochu" mění postavení tříd a střední třída se chce "po dobrém" dostat na místo šlechty. Všechno se mění, všechno je jiné a Visconti zve svého diváka, aby tuto nenápadnou proměnu v malebných, nádherných obrazech sledoval krok za krokem s ním. Režisér je ve výhodě, sám patřil k vysoké italské šlechtě a tento svět důvěrně znal. Zajímavé místo je hned z kraje filmu: Kníže očekává, že se on a jeho vrstva budou muset přizpůsobit měnící se společenské situaci, jít s dobou a že všechno půjde hladce, ba i nějaký ten zisk že z toho bude a na to mu pater Pirrone říká: "Takže vy páni se spojíte s liberály... třeba se svobodnými zednáři. Na náš účet, na účet církve... Náš Pán léčil slepé, ale co zaslepení? Kde ti skončí?" Umíráček v chudinské čtvrti v posledních sekvencích filmu (jak ostrý přechod z nádhery a pompy plesové noci!) jako by odzváněl konec těm starým časům, které se už nikdy nevrátí. Je to mimochodem jedna z nejsilnějších scén celého filmu - kníže Salina na kolenou na špinavé ulici se sklání před Nejsvětější Svátostí, kterou právě kolem něj nese kněz k umírajícímu! - - - Sicilie, druhá polovina 19. století, knížecí rod Salinů, risorgimento, Garibaldi... Pro mne tyto nové známosti nekončí. Jako v poslední době tak často, vede moje cesta od filmu k předloze, od monitoru do knihovny. Už se těším na román Giuseppa Tomasiho di Lampedusa Gepard. Pěkná recenze: https://vesper001.wordpress.com/2011/04/04/gepard-il-gattopardo/ (17.11.2015)