Gepard

Je moje vina, že jsem od toho čekal něco ve stylu Andreje Rubleva, ale ten plakát, žánrový vzorec a délka tří hodin k tomu prostě vybízí. Bohužel se tak nestalo, místo toho jsem dostal celkem průměrný italský film, který na mě působil tak, že by ho bez problémů mohla někdy ve všední den v 9 večer odvysílat ČT1. S tím bych žádný problém, kdyby ten film z nějakého mě neznámého důvodu netrval celé tři hodiny. Ona by ani ta délka nebyla problém, ale bohužel je tu dost vaty, scén, které jsou mnohem delší, než by měly být a dialogů, které by se daly bez problémů vystřihnout aniž by to narušilo děj. Taky jsem doufal, že to bude poetické, ale ani to se zrovna nenaplnilo, kromě pár záběrů. Jo, ta kamera je pěkná, herci hrají dost dobře a vyprávění o rozpadu rodu šlechticů taky není zrovna špatné, ale ani tak mě to nedokázalo natolik zaujmout a finální dojem z toho mám takový - jak už jsem psal - průměrný. Možná, kdyby to nemělo tři hodiny, ale jenom hodinu padesát, maximálně, možná by mě to chytlo víc. Takhle se v té utahanosti rozmělnilo to, co mohlo na mě výrazněji zapůsobit. Jsem rád, že jsem to viděl, ale víc jak 3* si to prostě podle mě nezaslouží. 3* (24.01.2020)

Nástup buržoazie, soumrak aristokracie. Buržoazie je sice směšná, ale vyhrává, protože má božskou CC. Ale i odcházející vznešená aristokracie má eso v rukávu - dravého boha AD. A když se CC (lid) spojí s AD (šlechta), vznikne dokonalý základ nové Itálie. Gepard je vlastně kýč, směsice nádherných patetických obrazů doprovázených přepálenou melodramatickou hudbou, okořeněná politickými dialogy. Příjemně se na to dívá, protože tu není nic zašifrované, vše je vyjádřeno naprosto jasně a bez metafory, a divák se jen může kochat všudypřítomnou krásou obrazu i hereckého obsazení. Lovy, plesy, a občas tu tam nějaká ta revoluce. Gepard je tak trochu ekvivalent uklidňujících smyček s hrajícími si kočičkami nebo ohněm v krbu. Historie, jak ji chceme vidět, bez ostrých hran, bez dějinných hrůz, historie, připomínající staré dobré časy, které vlastně nikdy nebyly... (14.11.2020)

Gepard nebo Leopard? To je oč tu běží... Kéž by běželo! Název filmu je totiž jeho nejakčnější a nejvíc vzrušující částí. Tempo Viscontiho snímku pluje zběsile asi jako předKrumlovská Vltava a jestli jste ji "jeli" na raftu, určitě víte, na jakou ubíjející nudu tady narážím. Don Luchino vskutku není Boltem světové kinematografie, nicméně... už nic méně loudající se a bezobsažného těžko představit. A ten jeden dva jezíky možná tak na pikovteřinu proberou z Hlubokého spánku... (23.07.2016)

Předlohu Giuseppe Tomasi di Lampedusy považuji za nejlepší historický román vůbec a film se jí naštěstí pevně drží. Mám ráda i ostatní Viscontiho snímky – obzvlášť Rocca – ale Geparda považuji za jeho vrcholné dílo. V hlavních rolích jsou nádherné lokace, detaily dovedené k dokonalosti - kostýmy počínaje a hudbou konče - virtuozita hromadných scén a citlivost těch ostatních. A pak jsou tu herci: vznešený Burt Lancaster (kníže ze Saliny), živočišný Alain Delon (Tancredi Falconeri), krásná Claudia Cardinale (Angelica Sedàra), temperamentní Serge Reggiani (don Ciccio Tumeo), distingovaná Rina Morelli (kněžna ze Saliny), slizký Paolo Stoppa (don Calogero Sedàra), mladý Mario Girotti (hrabě Cavriaghi), zásadový Romolo Valli (otec Pirrone). Film skvělý jako doušek sicilského vína ve stínu oliv po parném letním dni. (28.03.2011)

Luchino Visconti, ať je to opěvovaný režisér jak chce, mě zatím vůbec nepřesvědčil. Z jeho filmů jsem viděla tuším asi tři, ale žádný se mi nijak zvlášť nelíbil. Ani toto není výjimkou. Jeho filmy mi připadají děsně dlouhé, celkem nudné. Klidně si mě pranýřujte, vím, je to založeno taky na hudbě, obrazech, dialozích, ale přesto máte pocit, jako by se nic nedělo... Nic neplyne, jen se nervózně díváte, zda už se blíží konec. Protože dívat se pět minut na páry tančící valčík bez jakéhokoliv slova, rozhovoru, náznaku děje, to mě opravdu nudí a vůbec neoslovuje. Plus vidím v Claudii Cardinale, ta je bezesporu ozdobou tohoto filmu. Ale čím více se dívám na světovou klasiku, tím více kroutím hlavou a divím se, co na tom všichni vidí... (16.06.2013)