Svatba

[FEBIOFEST] Smarža zase zasahuje. S onou svojí syrovostí, až bizarností a krutostí, jak to jen umí. V tomto případě kouše do velkého sousta v podobě poloviční moderní předělávky pro slavné polské drama stejného názvu. Mám ověřeno, že nezáleží na tomto kontextu, abyste si film užili, ale s ním, je film povýšen na další úroveň. Komplexní tanec, kde se současníci potkávají s duchy minulosti jakožto veškerá možná kritika polské tehdejší společnosti, i když ne přímo oprávněně. Film je to silně náročný. Už tím, že vám skoro nic nedá zadarmo, je explicitní a snadno se v něm ztratíte. Délka je pocitově mnohem delší. I tak jde o silný film tvrdého zrna. Poláci ho evidentně moc neocení, ale Češi si v srdci kupodivu místo najdou. "Paměť je příšerná věc. Ale pokud není paměti, tak není člověka." (04.05.2022)

S veľkou spokojnosťou som si pozrel Smarzowského filmy Volyň a Klérus, ale nemôžem s kladným hodnotením pokračovať i pri Svatbe. Všimol som si, že Smarzowski už Svatbu nakrútil v roku 2004 a je pre mňa dosť ťažko pochopiteľné, prečo sa k tomu o 17 rokov vrátil pričom podľa obrázkov to vyzerá ako nie príliš odlišný remake. V každom prípade považujem toto jeho dielo za zmätený produkt, v ktorom je ťažko odhadnúť čo ním chcel režisér povedať divákom. Vnímal som to ako guláš tém, časových rovín a všetkého ďalšieho, ktoré sa v závere nezložili do kompaktného obrazu. (17.09.2024)

Podľa popisu a na základe mnohých chvályhodných recenzií som sa vcelku tešil, ale napokon mám z toho skôr zmiešané pocity. Kompozícia dvoch časových rovín s početnou retrospektívou bola nádejná, ale priznám sa, že ani jedna z nich ma akosi nebavila :( Prišlo mi to celé také prepchaté, akoby ten film chcel mať príliš veľký záber, a napokon z toho vzišiel dosť nekonzistentný dej, v ktorom sa navyše ťažko orientovalo a občas som strácal prehľad, že komu vlastne o čo v tomto deji išlo. Navyše, začínam mať pocit, že Poliaci (ale aj iné okolité štáty) sa kinematograficky až príliš často točia v židovských pogromoch, ktoré samozrejme treba odsúdiť, ale už je toho proste veľa... 2* (04.07.2022)

Balada o nadnárodním hrdinovi, který se jím stal jen proto, že si chtěl prostě zaprcat. Vyhlášený zarputilý šťoural v citlivých pšontkovských tabuizovaných stigmatech a trefný hanobitel vlastního národa přišel po 18 letech se svou druhou Svatbou, dalším nastaveným zrcadlem, kde si tentokrát bere na nekompromisní paškál tehdy všeobecně nadšené polsko - ukrajinské podkarpatské židobraní, které doplňuje genetickým přesahem do současnosti, polemizujícím o tom, že pokud je předek vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda, je vcelku velká šance, že vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda bude i zadek, byť třeba adoptovaný žid. Čili se dle dnešní jednotně štvavé a pečlivě cenzurované západní mediální rétoriky v podstatě jedná o odpornou ruskou propagandu s podprahovým sdělením, že řádnou denacifikaci (a dedebilizaci) by potřebovala nejen Ukrajina. No fuj, fuj! Ač se Vojta snažil, seč mu wyborowka stačila a hýřil spoustou novátorských filmařských nápadů a vyfikundací, Wołyń 2 – Powrót do Wolynia se nekoná a tolik intenzivní bestiální tíseň z lidského zmrdství se mu tentokrát navodit až tolik nepovedlo. Možná i proto, že je celuloid za ta léta povinného audiovizuálního lkaní již poněkud přežidovaný, přičemž technicky vskutku originální prolínání obrazů minulosti a současnosti mě místy až sralo. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „působilo rušivě“. Plejádu jeho dvorních kašparů včele s dokonale slizkým Więckiewiczem je opět sice radost pozorovat při bezprecedentním hraní, ovšem místy se to vleče jako žid do transportu a spousta zbytečně ubíjející vaty nejen z nekonečných svatebních videí to nabobtnala do prdeli vskutku hostilní stopáže. (02.05.2022)

Smarzowski sa vraj pokúsil nastaviť poľskej spoločnosti zrkadlo. Nepoliak tak získa pocit, že všetci Poliaci sú antisemiti, rasisti, homofóbovia, primitívi, ignoranti, zadubení národovci, vyslovene prasačia povaha, ktorú tu necháva ako paralelu. Film to bol dozaista zaujímavý, ale urobiť znamienko rovná sa medzi nenávisťou k židom a dnešnou kritikou LGBT, to je prehnaný konštrukt. Nenávisť na rasovom či etnickom základe nie je to isté ako zhnusenie z toho, že deti učia kreatúry s pedofilnými sklonmi alebo z toho, že by sme mali 5-ročným deťom meniť pohlavie. Ani z toho, ako to dnes vidíme na dúhových festivaloch, že pred malými deťmi tancujú starí buzeranti s prašivými lofásmi vytiahnutými z trenírok. Ja tam rovnítko či paralelu s antisemitizmom spred 100 rokov nevidím. Smarzowski to teda trochu prehnal, správne poukázal na niektoré veci minulé i súčasné, ale v rámci tých neduhov nepoukázal na to, že sú v spoločnosti normálni ľudia so zdravým rozumom a nie každý kričí každú minútu zabi žida alebo černocha. Už len to slovo žid v hanobnom význame sa tu objavilo desiatky ak nie stovky krát, ako by Poliaci nemali nič iné na práci len hľadať nepriateľa. Smarzowski neukázal svetlé príklady okrem 100 ročného dedka, ktorý tu  o chvíľu aj tak nebude. Akoby chcel naznačiť, že aj tie posledné zbytky dobra odchádzajú. Smarzowski v podstate zhanobil svoj vlastný národ. (18.06.2022)