Adelheid

Ne všechny snímky z dílny Františka Vláčila mi "sedly", ale pojednání o neslavném návratu domů, do poválečného chaosu a dusné atmosféry česko-německého vyrovnání zakaleného hrůzami let předchozích, patří mezi skvosty naší kinematografie a je převeliká škoda, že něco takového už se u nás netočí. Jenom se o tom donekonečna plká. Film je místy tak temný, že jsem moc netušil, co se vlastně na plátně děje… :-)) Ale tenhle tmavý kabát padnul dobře, hodil se do podzimního zasmušilého prostředí. Fantastické herecké představení Petra Čepka a Emmy Černé. Tahle zajímavá herečka si zasloužila více podobně výrazných rolí na filmovém plátně. (25.03.2013)

Hluboký filmový zážitek si přináším z tohoto spíše epičtějšího díla, založeného převážně na pocitech z daných okamžiků a na máloslovném dialogu mezi dvěma osobami. Konec II. světové války zase trošku z jiného pohledu a tenhle pohled velice potěšil jak nádhernými obrázky, tak chladností doby, tak sílou vztahu mezi hlavními hrdiny. (16.10.2009)

Tématem mi to malinko připomínalo Želary, ale zde veškerá podobnost končila. Rádoby dojemný příběh o dětech nácků žijících v luxusních sídlech v pohraničí. V podstatě hodinu a půl sledujete Petra Čepka, kterak se plouží v ponuré atmosféře po šedivém sídle sem a tam a vy si kladete jen jednu jedinou otázku, kdy a jak se mu podaří dostat do kalhotek té nepřístupné Němky. Zcela mi uniká, kde tento film vzal tak dobré hodnocení. Málem jsem nudou pošel. Nemá to vůbec nic. Není tam ani žádná pořádná zápletka a v podstatě všechno podstatné se odehraje během závěrečné desetiminutovky, která jediná snese nějakou chválu. [10 %] (10.11.2023)

V nejlepších svých filmech si Vláčil libuje v nemožné lásce končící zdánlivě zbytečnou, v podstatě však nutnou tragickou smrtí. Nosný námět se vždycky najde a nutno říci, že pokaždé vynikající. Pokaždé je tento motiv použit zcela odlišně, nikde přitom nejde o nějaké lacině romantické "romeoajulie". V Údolí včel to sice není ústředním motivem, zato však závěrečnou pointou. V Adelheid, krásném, pro nás Čechy nesmírně provokujícím filmu, je to láska válkou poznamenaného veterána k dceři nacistického zločince (která krev rozhodně nezapře), již jaksi získal nádavkem k zabranému domu. (Ostatně jakýsi kontrapunkt češství a němectví - byť by šlo jen o náhodnou národnost hlavních postav - je i v Markétě a v Údolí.) V tomto příběhu je až nesnesitelně pravdivé, že hlavní hrdina bez své podivné lásky "nemůže žít" - nikde jinde tomtuto klišé nelze věřit, tady ano. Trapný fakt, že výhledově potřebuje, aby o něj někdo pečoval, je jen nejpovrchnější rovinou jeho fatální potřeby Adelheid. On se do tohoto světa nemá jak vrátit, nemá kam, nemá proč. Má jenom ji - opět věta, která nikdy nezněla tak pravdivě. Vláčil to tady dovedl na hranu - je to láska nepatřičná, nerovnoměrná, nerozvinutá, vlastně oboustraně ne-tak-docela, vzniklá mimochodem, z nouze, nicméně ve výsledku fatální, jedinečná, opravdová. Ne proto, že oba hrdinové nemají lepší možnost, nýbrž proto, že ze světa zbylo jen jedno velké Nic - a náhle se objevuje Něco. A to Něco přišlo s poraženým (resp. vítězným) Nepřítelem. Až mi někdo bude něco říkat o "filmech o lásce", přikážu mu zhlédnout Adelheid. Ještě jedno společné s oběma nejslavnějšími Vláčilovými filmy (zde ovšem obzvlášť působivé): Vláčil se nepídí po tom, kteří jsou "ti dobří" a kteří "ti zlí", spíše se mnohostranně ptá "jak dobří a jak zlí" a s tímto neřešeným dilematem v pozadí velmi ostře ukazuje, co se děje v hloubce "mimo dobro a zlo". Vyzdvihl bych nezvykle nekomickou roli pana Vostrčila, kterou tento "profesionální neherec" vystřihl bravurně. Landovský tu má roli přímo na míru, Čepka miluji, jeho partnerka byla rovněž skvělá, takže není co řešit. (04.03.2011)

V první polovině dokonale poetická,jemně tklivá filmová báseň o dvou zničených a osamělých lidských duších,která odsuzuje válku bez jediného výstřelu.A když ten výstřel přijde...začne Adelheid působit rozahaným a nepřístupným dojmem.Pořád stíhá fascinovat Čepkovým zamlklým intelektuálem a obrazy,které Vláčil komponuje,ale emocionální síla prvních desítek minut se někam vytratí.Přesto fascinující portrét poválečné doby,kdy deziluzi propadali jak poražení,tak i vítězové. 85 % (14.01.2012)