Ďáblova past

Asi najlepší s trojice Vláčilových filmov, i keď aj tu má spracovanie ďaleko ku dokonalosti. Veľkým plusom je hlavne námet...sic jednoduchý, ale hľadať diabla tam, kde nie je, je pre film vždy vďačnou témou. Hlavne, keď sa jedná o historické zasadenie. Plusom je tiež herecké obsadenie, ktoré v ďalších dvoch Vláčilových filmoch podľa mňa celkom nevyšlo. Škoda miestami poetických vsuviek, ktorými sa narúšala dobrá atmosféra. (15.11.2015)

Tak tohle opravdu ne. Sice nemůžu filmu upřít zdatnou dobovou atmosféru, postavenou na velmi minimalistických základech (tj. žádná opulentnost, zato výborně zvolená prostředí, komorní pojetí a stísňující hudba Zdeňka Lišky), a typově celkem dobře obsazené herce (Macháček má sakra charisma), ale to, že jsem pořádně vlastně ani nepochopil, o co tam šlo (ještě v půlce jsem se cítil zcela nezúčastněný) a že jsem u toho navzdory krátké stopáži v druhé půli neustále usínal (a to určitě nejen proto, že to v TV běželo tak pozdě), je pro mě jasná známka toho, že někde musí být chyba (s největší pravděpodobností bude u mě, ale já se za svoje názory a filmové vnímání stydět nehodlám). Vláčil je jistě režisérská extra třída, ale jeho Ďáblova past mi tedy hrubě nesedla. Mám rád syrová historická dramata (viz Kladivo na čarodějnice), ale tady jsem se zkrátka neměl o co pořádně opřít. Baladická nuda. 40 - 50 % (12.12.2008)

Pozoruhodně silný dramatický historický příběh o moci a jejím posilování. Obrazově vytříbená podívaná, kde každý záběr je uměleckým dílem, doplňuje i slušný příběh, byť v určitých částech snad trochu naivní. Působení světla a stínů, hudba a doprovodný zvuk umocňují a vylepšují atmosféru a náladu filmu k dokonalosti. Příběh z 18. století je krásnou ukázkou o posilování moci šlechty a církve na úkor obyčejných lidí. Každá záminka i příležitost je vhodná k převrácení misek vah na stranu rovnějších a urozenějších a, s pomocí všudypřítomného strachu i potřebné síly, dosáhnout svého cíle a totálního podrobení svých poddaných a rozšíření své moci i majetku. Kdokoliv, kdo nepatří mezi vyvolenou smetánku a má skutečný, či potenciální vliv na lidi, musí být pokořen a zničen. Ve jménu víry a boha, ve jménu pravdy a spravedlnosti, ve jménu daných poměrů a skutečností, na kterých z hlediska a pozice mocných není radno nic měnit. Zdravý rozum a skutečnou spravedlnost a pomocnou ruku zde představuje svobodný mlynář Spálený (dobrý Vítězslav Vejražka), vždy ochotný s podáním pomocné ruky, a jeho mladicky dychtivý a stále ještě naivně důvěřivý syn Jan (Vít Olmer). Stranu síly a moci, která se chce upevnit a rozkošatět a potlačit vše nežádoucí, představuje především povolaný katolický kněz Probus (skvělý Miroslav Macháček), duchaplný ve svém tažení proti mlynáři, nejmocnější pán oblasti regent Valečský z Valče (skvělý Čestmír Řanda), bojácný z možného rozrůstání mlynářovi moci, a regentův všehoschopný myslivec Filip (dobrý Vlastimil Hašek), který má políčeno na stejný úlovek jako mlynářův syn Jan. Z dalších rolí: mladinká dívka Martina (Karla Chadimová), opětující lásku Janovi a odolávající nechtěnému náporu Filipa, poslušný regentský dráb (Josef Hlinomaz), biskup Dittrichštejn (Bedřich Karen), povolávající na pomoc upevnění regentovi moci Probuse, pacholek Jakub (Jaroslav Moučka), a pastýř ovcí (František Kovářík). Působivé historické drama se hodilo do krámu tehdejší oficiální moci, aby mohla ukázat, svým způsobem, zrůdný způsob moci vyvolených a urozených a nutnost vlády prostého lidu. Těžká doba, totální podrobení i zárodku vzdoru, zotročení těch nejprostších a rozrůstání majetku a rozšiřování strachu z odplaty na zemi i v nebi. Obdivuhodně podmanivá podívaná, která je rozkoší i potěchou pro oko i duši. (05.01.2013)

Výborný film na kterém vadí určitá plochost postav. Čestmír Řanda jako omezený buranský regent a Miroslav Macháček jako úskočný duchovní si zaslouží uznání, ale ostatní postavy působí příliš strojeně. Naivní a z pohledu dnešního diváka příliš jednoduchá zápletka není nijak originální, tím spíš, že její rozuzlení je více než očekávatelné a poplatné požadavkům doby. S ohledem na další mistrovo dílo Markéta Lazarova, nemohu dát více jak ***, protože právě pětihvězdičkový film o Markétě, milence lapky je z kategorie světových opusů a to bohužel Ďáblova past z daleka není. (17.03.2012)

Boj o vodu alebo boj o ženu. Jeden aj druhý je o život, akurát ten prvý je sofistikovanejší, nezaobíde sa bez inkvizície a ten druhý si vystačí s nožom. Znalosť prírody a prírodných javov sa prieči cirkevnému učeniu a tak nastáva boj proti kacírovi. Ako som si na začiatku filmu myslel, že sa to Kladivu na čarodejnice nemôže rovnať, tak ma postupne atmosféra, hudba a kamera presvedčili, že môže. Záver potešujúco nie je taký temný a depresívny, ale skôr dobrodružný a kto si pamätá Manon od prameňa, v niečom sa mu pripomenie. –––– Svým způsobem i to sucho je voda na mlynařův mlýn. –––– Jenom z vůle Boží vydá skala vodu. (05.12.2014)