Režie:
František VláčilKamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Miroslav Macháček, Vítězslav Vejražka, Čestmír Řanda st., Karla Chadimová, Vít Olmer, Vlastimil Hašek, Bedřich Karen, František Kovářík, Zdeněk Kutil (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Filmová balada režiséra Františka Vláčila je volným přepisem románu Alfréda Technika "Mlýn na ponorné řece". Má všechny rysy Vláčilova výrazného režijního rukopisu. Děj se odehrává v první polovině 18. století, v období, kdy katolická církev vynakládala mimořádné úsilí na postupnou rekatolizaci a na zvýšení svého vlivu, kdy vyhledávala „kacíře“, aby na jejich negativním příkladu mohla upevňovat svou moc nad nevědomým lidem. Děj je zasazen do krasového území kdesi na Moravě, do krajiny plné kouzel, o níž se od pradávna vyprávěly podivné zvěsti. I o mlynáři Spáleném šíří jeho nepřátelé pomluvy, že je ve spolku s peklem. Mlynář však pouze rozumí řeči přírody a zná tajemství ponorné řeky, která pohání jeho mlýn. Dostane se do konfliktu s knězem, fanatickým, ale racionálním poslem božím, který hodlá udělat všechno pro to, aby mlynáře zničil… Diváka upoutají znamenité herecké výkony, zejména Miroslava Macháčka v roli kněze a Vítězslava Vejražky jako mlynáře, ale i atmosféra snímku, o kterou se zasloužil kameraman Rudolf Milič. (Česká televize)
(více)Recenze (151)
Mám rád Vláčilove filmy a tešil som sa aj na Ďáblovu past, ktorú som doteraz nevidel. Nebol som sklamaný. Ďáblova past, ako aj iné Vláčilove filmy, má úžasnú atmosféru, ku ktorej nemalou mierou prispieva Liškova hudba a Miličova kamera. Herci boli vybraní starostlivo, ale rozdiel v autentickosti medzi nimi a komparzom bol neprehliadnuteľný. Príbehovo je film jednoduchý, v určitých partiách aj napriek krátkej stopáži pôsobí zdĺhavo. Moravský kras je nadužívaný rovnako, ako Tatry v niektorých slovenských filmoch. V niektorom komentári som čítal, že Ďáblova past bola prípravou na Markétu Lazarovú. Myslím, že to vystihuje celkový pocit, ktorý som z tohto filmu mal. ()
Ne tak silné jako Údolí včel, tajemnější, mystičtější, symboličtější, divácky náročnější, ale splňuje všechna má očekávání. Vláčil je má spřízněná duše, obdivuji jeho specifický způsob, jakým pracuje s náboženskou a historickou tematikou, jakým rozkrývá dogmatické smýšlení doby. Nádherná souhra obrazu a zvuku. František Belfín je opravdu pan Umělec a na Víta Olmera za mlada bych se mohla dívat každý večer... :-) ()
Vláčil měl nezaměnitelný rukopis. Pomalé tempo, pramalý důraz na hudbu, ale člověk je vtahován do příběhu s neuvěřitelnou rychlostí. Jestli někdo uměl historické filmy, pak to byl právě Vláčil a Ďáblova past je nehynoucí důkaz o jeho schopnostech. Film povyšuje také brilantní kamera a kupodivu i Vít Olmer. Člověk si až říká jak takovej charismatickej herec mohl sklouznout k režisérovi největších zhovadilostí. ()
Ne příliš známé Vláčilovo dílo je svým způsobem rafinované. Jak použitým tvaroslovím, tak vnější podobou hlavně z počátku připomíná obvyklou agitku své doby. Teprve s dalším postupem děje se začíná ukazovat, že průzračnost je vícelomná, přímočarost ne snadná a postavy-schémata vlastně živí lidé. Už nevadí, že kněz a vrchnost nejsou dobří (jejich nelidskost je skutečná, ne papírová), svět lidu přitažlivý (je opravdu živý se svým vlastním paralelním duchovým světem). Agitka se mění ve skutečně napínavý a strhující příběh, jehož vyprávění řadou náznaků vypovídá o budoucím Vláčilovi největších projektů a děl zejména přelomu šedesátých a sedmdesátých let. I takhle začínala cesta k Pražskému jaru. Cesta k naději, seberealizaci, potřebě plného a svobodného života. Nikomu neuškodí, když si ji čas od času zopakuje. Například zhlédnutím této "protiagitační neagitky". ()
Od filmu jsem očekával, že to bude "něco jako Kladivo na čarodějnice". A svým způsobemu tomu tak opravdu bylo.....Do Kladiva schází ona údernost a temnota, místo toho se film zaměřuje na téma, které bude žít vždycky - střet výjimečnosti a odlišnosti s průměrností, stádovostí a předsudky. V mnoho momentech snímek doslova mrazí a jen můžeme kroutit hlavou a radovat se, že alespoň co se církevní zaslepenosti týče, udělal civilizovaný svět obrovský pokrok. Naprosto dechberoucí jsou také záběry - jen takové záběry na sečící kosu nebo pro film typický pohled ze sedla koně musí zaujmout. Do plného hodnocení schází jen trochu silnější závěr. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (9)
- Točená scéna, kdy se má postava Víta Olmera celá potopit do ledové vody podzemní říčky, se Františku Vláčilovi natolik nezdála, že ji sám demonstroval zcela oblečený. Zbylý čas natáčení toho dne zůstal v promočených věcech. (Marator)
- Martina (Karla Chadimová) v závěru filmu běží k mlýnu bosa, aby varovala mladého Jana (Vít Olmer). Když však později vycházejí z podzemní chodby, má na nohou černé boty. (Robbi)
- Film je natočen podle románu „Mlýn na ponorné řece“ (1958) spisovatele Alfréda Technika (1913-1986). (Kulihrášek)
Reklama