Ďáblova past

Vláčil, Liška, Macháček a prostorově uchvacující exteriéry v okolí moravského krasu. Průměrná literární předloha byla zásluhou výše jmenovaných pozvednuta na jeden z nejpůsobivějších filmových okamžiků, připravujíc tím pevnou půdu pro Vláčilův geniální tvůrčí rozmach v druhé polovině šedesátých let. Jakýsi třetí rozměr je filmu přiřknut jeho nekompromisní odpovědí na socialismem pokřivené Jiráskovo a Steklého Temno (1950). (12.12.2008)

Frantysek Vlacil bol proste genialny reziser. Tuna rozprava pribeh o zrucnom mlynarovi, ktory skuma tajomstva prirody a dokaze ich vzdy spracovat nielen vo svoj prospech. To sa ale nepaci istemu biskupovi, ktory za tym vidi dabla. A tak je povolany do dediny, a spoji sily s regentom, aby schopneho mlynara znicili. Dialogy, herecke vykony, atmosfera, sikovna rezia : to vsetko je na vysokej urovni. Vlacil natocil vyborny film, ktory pravom patri medzi to najlepsie, co ceskoslovenska kynematografyja vyprodukovala v 60. rokoch. 89 % (08.04.2014)

„Lidé sami vytrhnou jedovaté býlí z kvetoucí zahrady Hospodinovy.“ V mnoha ohledech opravdu hodně působivý film. A zrovna u tohohle československého snímku mě moc mrzí, že jsem ho neviděl v kině. To, co na člověka začne působit prakticky hned v úvodu, je neuvěřitelně mrazivá a hypnotická atmosféra. Je plná skrytého tajemství, sugesce a něčeho zlověstného. Dík za to, že se podařilo tvůrcům něco takového vytvořit, patří nejen (jako vždy) výborné Liškově hudbě, ale snad ještě víc Fabiánově zvuku a Miličově kameře. Poslední 2 jmenované složky jsou více než zdařilé a dokážou diváka přikovat k sedačce. Nechybí tu i velmi dobře napsané a zahrané postavy, ale těm všem s jistotou sobě vlastní vládne děsivě umírněný Macháček, ze kterého jsem nemohl spustit oči, tomu říkám záporák! A dostávám se k důvodu, proč zůstanu „jen“ u silných 4*. Zatímco příběh jako takový mě dlouhou dobu moc bavil, konec (a s ním související rozhodnutí lidu) mě zklamal, k filmu se nehodil a vlastně i po emoční stránce ze mě nedostal to, co mohl. (30.03.2017)

Pro zvukaře povinná literatura – co tu pan Fabián s nějakým předpotopním páskovým echem, nejspíš „zbastleným“ na koleně (jen hádám, ale slavná Echolana se začala vyrábět až v šedesátém pátém a dovoz z kapitalistické ciziny v těch letech nepředpokládám) dokázal vykouzlit za spektrum stylizací, to se hned tak nevidí. A samozřejmě ještě podstatnější je, že v kombinaci s Liškovou muzikou (osobně mi tady připadá zdařilejší než v Údolí včel, kde se hrozně dere do popředí) odvádí zvuková stopa hlavní práci při budování atmosféry tak silné, že si člověk ani moc nevšimne, že dějově je to v podstatě pohádka o hodném mlynáři a zlé vrchnosti. (25.12.2012)

Velmi silný snímek s klasickými pozitivy Mistrovy tvorby. Vyzdvihnu především M. Macháčka, který je zajímavě nečitelný. Vizuálně opět mistrně propracováno. Ovšem výšek Markéty nebo Údolí to dle mého nedosahuje. Chybí mi výraznější hudební složka mistra Lišky a film zaujme především na první shlédnutí, pak se jeho kouzlo trochu vytrácí. (16.11.2007)