Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Filmová balada režiséra Františka Vláčila je volným přepisem románu Alfréda Technika "Mlýn na ponorné řece". Má všechny rysy Vláčilova výrazného režijního rukopisu. Děj se odehrává v první polovině 18. století, v období, kdy katolická církev vynakládala mimořádné úsilí na postupnou rekatolizaci a na zvýšení svého vlivu, kdy vyhledávala „kacíře“, aby na jejich negativním příkladu mohla upevňovat svou moc nad nevědomým lidem. Děj je zasazen do krasového území kdesi na Moravě, do krajiny plné kouzel, o níž se od pradávna vyprávěly podivné zvěsti. I o mlynáři Spáleném šíří jeho nepřátelé pomluvy, že je ve spolku s peklem. Mlynář však pouze rozumí řeči přírody a zná tajemství ponorné řeky, která pohání jeho mlýn. Dostane se do konfliktu s knězem, fanatickým, ale racionálním poslem božím, který hodlá udělat všechno pro to, aby mlynáře zničil… Diváka upoutají znamenité herecké výkony, zejména Miroslava Macháčka v roli kněze a Vítězslava Vejražky jako mlynáře, ale i atmosféra snímku, o kterou se zasloužil kameraman Rudolf Milič. (Česká televize)

(více)

Recenze (155)

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Vizuální pastva pro oči "made in" František Vláčil (viz třeba záběr na padající květiny na vodní hladinu), i dech beroucí Liškova hudba.... A přesto to za mě na plný počet hvězdiček tentokrát nestačí. Hlavně díky takovému nemastnému neslanému závěru. Přiznám se, že jsem čekal pesimističtější vyústění. Něco ve smyslu Čarodějek ze Salemu. Takových lidí, kteří si v dějinách lidstva mysleli, že "máme tak čisté svědomí, že nám nikdo nemůže nic udělat" a ono to nedopadlo, totiž jistě není málo. Postava jezuitského mnicha pro mě přitom byla ukázkově vykresleným příkladem rafinovanosti zla. A Macháček se této role zhostil opravdu výborně. Jen ten venkovský lid byl jaksi na svou dobu až moc "uvědomělý"... ()

topi 

všechny recenze uživatele

Vláčilův druhý dlouhohrající snímek ještě nedosahuje takových uměleckých kvalit jako jeho další tvorba, avšak znatelně vytyčuje směr, který je pro Vláčila naprosto osobitý. Baladický, temný, pohanský. Výborně zvolená hudba Zdeňka Lišky ostře kontrastuje s obrazy kameramana Rudolfa Miliče, který se nebál použít na svou dobu novátorské postupy. Je poznat, že by příběhu slušelo delší a rozsáhlejší vyprávění, které mistr potom využil už v následující Marketě. ()

Reklama

InJo 

všechny recenze uživatele

Tak tohle opravdu ne. Sice nemůžu filmu upřít zdatnou dobovou atmosféru, postavenou na velmi minimalistických základech (tj. žádná opulentnost, zato výborně zvolená prostředí, komorní pojetí a stísňující hudba Zdeňka Lišky), a typově celkem dobře obsazené herce (Macháček má sakra charisma), ale to, že jsem pořádně vlastně ani nepochopil, o co tam šlo (ještě v půlce jsem se cítil zcela nezúčastněný) a že jsem u toho navzdory krátké stopáži v druhé půli neustále usínal (a to určitě nejen proto, že to v TV běželo tak pozdě), je pro mě jasná známka toho, že někde musí být chyba (s největší pravděpodobností bude u mě, ale já se za svoje názory a filmové vnímání stydět nehodlám). Vláčil je jistě režisérská extra třída, ale jeho Ďáblova past mi tedy hrubě nesedla. Mám rád syrová historická dramata (viz Kladivo na čarodějnice), ale tady jsem se zkrátka neměl o co pořádně opřít. Baladická nuda. 40 - 50 % ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

František Vláčil v roce 1961 natočil neuvěřitelně moderní a doznívajícím dobovým schematismem nezatížený (velko)film srovnatelný s předními evropskými historickými snímky Bergmana či Tarkovského, v němž rozvíjí především svou příznačnou spiritualitu, ale jakoby v něm již předznamenává historické snímky pozdější - a to nejenom svou legendární Markétu Lazarovou, ale především Vávrovo Kladivo na čarodějnice - Vláčil tu staví prostý příběh, který mohl systémem stranických dohližitelů (rozuměj cenzorů) projít jedině tak, že se primárně stavěl proti církvi a její historické úloze. Pod tím se však kdesi hlouběji skrývá podobenství o mnohem současnějších věcech, v němž tmářství ruku v ruce s mocí a manipulací davem přispívají ke konstituci totalitní moci. Ústředním fenoménem je dogma a dogmatické myšlení, které spojuje jak katolickou (a obecně jakoukoliv) církev, tak i zřízení komunistické (což např. politolog prof. Klein-Jánský považuje také za svého druhu církev a náboženství...). Oproti adaptaci vrcholného Vančurova románu Markéta Lazarová nedosahuje ještě takové symbolické síly a pestrosti, nerozmachuje se tak ve výpravě a netočí poému ze syrového středověku, nyní je mnohem komornější a prostější. Zajímavý je zvýrazněný kontrast mezi vertikálním a horizontálním, symbolické podzemní rozcestí a především ta úžasná Vláčilovská vizuální síla - pravá genialita velkého režiséra spočívala v řeči obrazu, skvostné práce s kamerou, všechny ty jízdy a podhledy, častá subjektivní kamera, které ve spojení s expresivním hudebním (i ruchovým) doprovodem a nadstandardními hereckými výkony dělá z Ďáblovy pasti skutečně velké dílo... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Marketa Lazarová, Údolí včel ()

Historik 

všechny recenze uživatele

Vlastně historický romantický film zabalený ve Vláčilově originálním podání. Uspokojí všechny, jak náročné znalce filmového umění, tak široké vrstvy, které chtějí, aby se na konci ti dva hlavně vzali. Tento film nebývá často jmenován v souvislosti s vrcholy Vláčilovy filmografie, ale nepochybně mezi ně patří. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (9)

  • Vít Olmer, pro kterého to byl třetí film při studiích na DAMU, se ve svých sepsaných pamětech o tomto filmu vůbec nezmiňuje. (Marator)
  • Pád nové stodoly, pod kterou se propadla země pod náporem dobového dupavého tance, byl točen "pro sichr" na 5 kamer současně. (Marator)

Související novinky

Lednové tipy z VOD služeb

Lednové tipy z VOD služeb

31.01.2024

Zima nám stále ještě nekončí, a tak pokud hledáte nápady, jak si zpříjemnit chladné večery strávené u televizních obrazovek v pohodlí a teple domova, máme pro vás opět pár zajímavých i netradičních… (více)

Reklama

Reklama