Ďáblova past

Pěkný pohádkově baladický příběh zasazený do malebné krajiny Moravského krasu. Miličovo kouzlení s kamerou z něho dělá přímo pastvu pro oči. Démonický představitel církve, ztělesněný Miroslavem Macháčkem, tak to je přesně ta postava, které divák nefandí, ale zároveň ho přitahuje nejvíc. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (03.04.2015)

Zase Vláčil, zase Liška... Zase skvost. Tentokráte velmi povedená barokní záležitost o svobodném mlýnu a nepoddajném mlynáři, na kterého si hodlají došlápnout regent s jezuitou. Tohle je jak správně píše Radyo s Markétou Lazarovou a Údolím včel zkrátka rodinné stříbro, podobně jako Švédové mají Bergmana s Pramenem panny a Sedmou pečetí. (28.07.2011)

Režijný štýl a rukopis F. Vláčila je ihneď poznateľný. Na výbornej atmosfére má veľký podiel hudba Z. Lišku, ktorá mi ale nesedela všade. Najlepšie zvýrazňovala momenty v tajomných scénach, v ktorých to ani nebola hudba v pravom zmysle slova, skôr nejaký nekonečný tón v pozadí, ale tajomno a napätie navodil dokonale. Film je úspornejší v dialógoch, ale o to je tu väčší dôraz na obraz a atmosféru. Pripomenie nielen jeho majstrovské dielo Markéta Lazarová ale i ďalší nezabudnuteľný československý film Kladivo na čarodejnice. 80%. (21.12.2014)

Vláčil je prostě mistr v budování sugestivní a podmanivé atmosféry. Jeho obrazy vtahují do děje, úhly a pohyby kamery vyvolávají pocit drásavého napětí a hluboké tóny zvukové (hudební) stopy působí místy snad až podprahově. Přesně v tom je hlavní síla a kouzlo jeho filmů a ne jinak je tomu i v Ďáblově pasti. Příběh je sice jednoduchý, ale zato velmi emocionálně vypjatý a tudíž i “atraktivní a záživný“, herci hrají skvěle a výběr prostředí pro jednotlivé scény nemá chybu. Budova mlýna na samotě v lese už sama o sobě působí dost děsivě, nehledě na hrůzné neznámé tajemství, co v sobě skrývá. Ale paradoxně je to právě odhalení tohoto tajemství v závěru filmu, co celý zážitek mírně kalí. Až na ten závěr bezchybná filmařina v podání skutečného mistra. (07.01.2009)

Esence geniální filmařiny. Banální pohádková zkazka je tu zaobalena a natočena s tak působivou atmosférou, že divák těžko dokáže ve chvílích, kdy se odmlčí hudba, ba i dýchat. Já osobně jsem fascinován, když děj vyprávějí tváře nebo jen oči herců. Je tak jednoduché říct "já se bojím", ale herci jsou od toho aby hráli, ne deklamovali a tady se z nich ždímá, co to jde. Další nepopiratelnou devizou je prostředí, kde se natáčelo, těžko se toto ještě někdy zopakuje, nebojím se, že by to nějací ekologové dovolili, jistě se tehdy vyplašilo spousta netopýrů. A pátou hvězdičku ve svých rukou pevně třímá geniální Miroslav Macháček. (13.04.2017)