Marketa Lazarová

Připraven jak na totální nudu, tak na grandiózní filmový zážitek, usedl jsem řádně odpočatý k projekci Markety Lazarové. Faktem je, že mě film pohltil na dlouhé 2 hodiny a občasná nuda se začala dostavovat až cca 40 minut před koncem, kdy snímek začínal chvílemi nabírat až fantazijní podobu, kterou jsem moc nepobíral (osud německého mladíka, vstup do kláštera). V každém případě mě ale Marketa Lazarová celkem zaujala, hlavně svojí formou (perfektní kamera a hudba) a rozhodně těch předlouhých 162 minut nepovažuju za ztrátu času. Závěrem bych chtěl jen vyzdvihnout herecké výkony Kemra, Veleckého, Vášáryové a zkritizovat tvůrce za absenci překladu německy mluvených pasáží, ze kterým jsem nevyrozuměl ani zbla. Hodnotím slabšími 4*. (28.10.2010)

Na snímek bych se s radostí díval i kdyby šlo jen o sled záběrů a vizuálních motivů. Vláčilova (respektive Baťkova?) práce s kamerou souzní s mou představou o tom, co je krásné. Je snad mou vinou, že jsem si z filmu užil primárně právě ony "živé obrazy". Až v jejich stínu si vybavuji znepokojení z hodnotové roztříštěnosti, respektive roztříštěné středověké společnosti, kterou nám autor předkládá. Vše ostatní jsem po první projekci vnímal jen jako podružnosti (děj nevyjímaje), které pouze slouží výše zmíněnému. Zhlédnout Markétu Lazarovou víckrát ale i právě pro to vnímám jako nutnost. (24.07.2014)

Radost sledovat záběry kamery, aranžmá scén a prostředí, v němž se tento Vláčilův počin odehrává. Během prvních minut jsem byl přesvědčen, že tohle bude snímek za plný počet hvězd. Opravdu jsem si vychutnával každičkou scénu a záběr, který nám režisér a kameraman naservíroval. Říkal jsem si, že něco tak dokonalého jsem hodně dlouho neviděl. Později jsem si na tuhle preciznost a úžasnou práci zvykl a věnoval jsem pozornost spíše příběhu, který mně sám o sobě moc neřekl. Tím hodnocení postupně klesalo a klesalo, až se dostalo na výsledné 3*. A konečný verdikt nezměnila ani vynikající hudba a úžasní herci, kteří zde podávají neuvěřitelné výkony. Je velkým potěšením vidět v jedné scéně v takto zdařile natočeném filmu osobnosti jako je Josef Kemr, Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř či Jaroslav Moučka. Když si vezmeme snímky jako Kladivo na čarodějnice, Údolí včel či Marketu Lazarovou, tak všechny spojuje naprosto geniální atmosféra ponurého středověku s patřičnou syrovostí a vlastností zapůsobit. Všechno jsou to ale záležitosti 60. let! Proč se už dnes u nás netočí podobné filmy? Vždyť tohle směle konkuruje všem těm západním velkofilmům! (13.12.2011)

V čem je Markéta Lazarová jednou z nejlepších konverzí literárního díla? V tom, že není pouhou konverzí, ale naprostým znovuzrozením. Z laskavosti Vančurovy předlohy zůstal jen vypravěč a postava toulavého mnicha, jinak se Vláčilův opus stává drsnou středověkou freskou, která dokonalost Vančurova jazyka nahrazuje neméně dokonalou mluvou obrazů a symbolů. Ponurý hudební doprovod dotváří režisérovu snahu evokovat středověkou atmosféru všemi prostředky. Markéta Lazarová není silná pouze svým příběhem lásky zrozené z pokoření (ten mnohem více vyniká ve Vančurově předloze), ale právě svými filmově řemeslnými vlastnostmi. Je to spíše velká filmová esej – robustní, s nezaměnitelnou estetikou a dle mého názoru naprosto geniální, byť ne snadno stravitelná. (25.01.2004)

Podmanivost obrazu středověku v adaptaci Vančurova románu. Vláčilova Markéta Lazarová není historický film (nevystupují v něm historické postavy), nýbrž film dobový. Nejpůsobivější zpodobnění středověku v dějinách evropského filmu. Složitá struktura, experimentální výrazové prostředky. Filmová báseň... (14.01.2012)