Marketa Lazarová

Jsou filmy , které se dají spořádat jako hamburger a jsou takové, které si vychutnají jen zkušení gurmáni. Markéta Lazarová není párek v rohlíku,, který by se dal zchroupat mezi psaním SMS a pařbou na počítači.Je to dlouhý film, ale úplně jinak než jsou dlouhé filmy z Jacksonovy trilogie Pán prstenů. Vychutnat si Markétu, znamená být odpočinutý, vnímavý a patřičně naladěný. Je to bez nadsázky náročný film, který vyžaduje soustředění, protože má jen minimum dialogů a promlouvá spíš obrazem a hudbou. Markétu ocení nejspíš ti, co nelitují čas na návštěvu galerie nebo četbu básnické sbírky. Takoví přijmou Vláčilovu symboliku a poetické scény, hru světel a stínů nebo panoramatické dlouhé záběry kamery na zamlženou močálovitou krajinu, kde je doslova z obrazu cítit hnilobný zápach...Herci jsou dobří, ale Markéta je film, na který se jde kvůli režii, kameře a hudbě. Zároveň je to snímek, kterému svědčí víc velké plátno kinosálu. Celkový dojem 100 %. (08.12.2007)

Hrdo môžem prehlásiť, že najlepší slovenský film podla kritiky (obchod na korze) je niekolkokrát lepší a záživnejší ako najlepší český film (Markéta). Film bez uchopitelného deja, s nereálnymi patetickými dialógmi jednoduchých ludí a s monumentálnou hudbou, ktorá príliš k obrazu jednoduchého vidieckeho života proste nesedela. Asi to chce viac pozretí a väčšie uvedomenie o dobe, a v mojom pípade kvalitnejší rip. Pátosu je tu viac ako v dielach Michaela Baya. (03.10.2009)

[Cinematik 2014] (Pozn.: Videná digitálne zremasterovaná verzia k 90. výročiu narodenia a 15. výročiu úmrtia Františka Vláčila) V Markéte je toho veľa a ešte oveľa viac, keď vie človek čítať medzi riadkami. Ale je to film tak ťaživý, úmorný a silný, že pri každom pokuse formulovať to cítim, ako sa mi okolo krku sťahuje oprátka. Je v tom silne cítiť poetiku a zemitosť Tarkovského, Tarra, kronikárstvo na spôsob Germanovho životného opusu Trudno byt' bogom a dokonca naratívne epické obrazové rozprávanie Kurosawových Shichinin no samurai či Kagemusha, kde poetika japonského pomalého záberu vrcholí v krvavom masakre, ktorého nevyhnutnosť je absolútna. Prešpikovanosť náboženskou symbolikou, nádherou striedajúcou trýznenie, nejednotnosť hlavnej postavy a abmivalentnosť v počínaní jej i iných, vplyv rôznych kameramanských škôl a etablovaných strihačov, Liškov zhudobnený podkres... Nádhera. Len veľmi stručne a povrchne sa tu snažím o zachytenie niečoho, čo nie som schopný dostatočne a zrozumiteľne vyjadriť. Bolo by potrebné skúmať minimálne každú kapitolu oddelene. Ignorujte preto tento komentár, čítať to po sebe nebudem ani ja. Len podotýkam, že narozdiel od iných historických fresiek plných monumentálnych obrazov ma táto ani chvíľu nenudila. Dalo by sa povedať, že je Bibliou československého biografického filmu. Až sa mi nechce veriť, že sa niečo takéto skutočne zrodilo v našej zemepisnej šírke. Tie poznámky o pátose sú snáď zlý vtip. 100% (17.09.2014)

Asi můj největší kinozážitek. Nevím, co bych chválil dříve - jestli kameru, esoterickou Liškovu hudbu, herecké výkony (neskutečný Kemr), exteriéry - vše bylo dokonalé. Film s mnohovrstevnatým dějem, který uchvacuje obrazovou krásou, která společně s až magickou hudbou vytváří v ponořeném divákovi téměř spirituální zážitek. Markéta Lazarová je tříhodinová obrazová kompozice, filmová báseň, které buďto otevřete své srdce a necháte se unášet syrovými obrazy z drsného středověku, anebo se budete nudit. Záleží na míře vašeho citu....A jen tak na okraj, Markéta Lazarová je od doby jejího vzniku pravidelným vítězem všech anket o nejlepší český film všech dob. (17.07.2002)

Je smutné, přesmutné, jak komunistický režim doslova pohřbil stovky našich uměleckých talentů, s dozajista celosvětovými parametry. František Vláčil je bezesporu nejzářivějším z nich a jeho jméno mohlo být skloňováno jedním dechem společně s velikány typu Bergmana, Tarkovského nebo Godarda. Bohužel, nestalo se. Ale i tak Vláčil dokázal i v limitovaných možnostech naší izolované republiky natočit veledílo typu Markéty Lazarové. Autentická hnilobná atmosféra špinavého středověku, pronikavá náboženská hudba, ale kupodivu i nezapomenutelné drsné hlášky ( "Tvoje rady stály vždycky za hovno pane rytíři", "Se mi zdá, že s ní prodléváš v sodomském hříchu! Však ty dobře víš, že to není žena jako ty nejsi beran, to víte, s tímhle tím na pána Boha..."), to všechno dělá z "Markéty Lazarové" neskutečně hypnotické dílo, které vás ale ani chvilku nenudí (jak tomu bylo po téměř celou dobu třeba u takové "Sedmé pečeti"). Obdivuhodné je také takřka minimální využití nákladných historických kulis. Zatímco dnes by podobný film potřeboval do desítek milionů nabobtnalý rozpočet, Vláčil maximálně využívá potenciálu překrásné zasněžené české přírody. Podobný talent ale v dnešní době už bohužel nemáme... (06.04.2007)