Marketa Lazarová

Marketa Lazarová Film: Jednoznačně kompoziční. Svá. Těžko napodobitelná. Jiná a snad proto složitá, pro někoho odrazující. Ve své podstatě ale přitahuje divákovu pozornost. Zbůhdarma vyprávěný příběh o nesnázích zasvěcené dívky, o rodu s vlčí krví i dobové politické moci. Nejsou zde hrdinové, kteří se zapsali do dějin. Je zde jen člověk vedle člověka, prožívající svou dobu a své určené místo - nudné? Pro mě fascinující. Zoufalost, krutost i romantická láska. Vančura myslel na vše. Lidé se přizpůsobují své době, ale v podstatě prožívají stále to samé. Vláčil a Středověk: Věděl to Bergman, věděl to Tarkovskij a také jeden drobný muž, který si na vojně přivoněl k filmovému květu a sám poté vypěstoval vlastní odrůdu. Všichni tito umělci nás do svého světa přivádí během prvních vteřin filmu a rozhodně nás nehodlají pustit. Nabízejí maximální možné vyobrazení doby. V detailním prostředí i pohledu do mysli lidí, o kterých vypráví. Jejich smýšlení a chování je nedílnou součástí jedinečné atmosféry filmů od zmíněných režisérů. "Každá věta zde vyřčená je samostatný příběh...a já natočil jen neúplnou kostru" prohlásil mistr Vláčil. I tak v každé postavě dokázal vyobrazit to nejdůležitější. Zdeněk Liška: možná to, co zmíněným zahraničním mistrům tak trochu chybělo. Jiná volba nebyla možná. Geniální skladatel a jeho hudba jako nedílná součást dokonalosti. Mistři svého oboru si rozdělili naplnění atmosféry napůl. Jeden bez druhého by nefungoval. Marketa: ztělesnění nevinnosti. Zaslíbená. Osudem stižená, ale i na svou pravou cestu nasměrovaná. Dobrosrdečná i morálně silná "Není v jejich slovech žádné upřímnosti...". Marketa jako matka - spojení a pokračovatelka dvou rodů, krásný otevřený závěr. Člověk Vlk: Straba a jeho potomci. S kapkou vlčí krve vzdorují mocenským zájmům, loupí a vraždí. Jsou na lovu, ve smečce. Kozlík a jeho rod. "Praděd jeho matky vyšel z té ženy...všichni nosíte znamení jeho krve...ale k poslednímu synovi ta kletba nemá cesty" Václav a Marketa: Přežívají, jsou hnaní dalším, rozhodně přívětivějším, osudem. Lazar: dobový obchodník (podnikatel) hrající s oběma stranami. Vychytrale proplouvá politickým systémem "Královská ochrana není zadarmo, nejeden kvůli ní už pošel hlady..." Svou dceru zaprodá církvi - nakonec jí sám odsoudí. Mnich Bernard: pohan promlouvající s Bohem. Smířlivý poutník, sledující a prožívající osudy obou rodů. Kristian & Alexandra: služebník boží, poblouzněný pohanskou kráskou. Příroda vítězí nad duchovní poslušností (otroctvím). Jeden z nich musí přijít o rozum (o život). Kristianovo bloudění i prozření - rozhodně nejsugestivnější pasáž filmu. Já & Marketa: filmový výlet, který si dopřávám minimálně jednou do roka. Magický film, který mne nikdy neopustí. Jeden ze snímků, který potřebuji k životu. (25.11.2011)

Velmi slabé tři hvězdy, které dávám vesměs za krásnou hudbu Zdeňka Lišky, vlasy Magdy Vášáryové a za to, že se na to hezky dívalo a přežil jsem to bez újmy na zdraví. Co měl ale být ten zbytek?! Teda přesněji řečeno – co měla znamenat ta úvodní hodina? Při sledování filmů a seriálů se mi stalo už ledacos, ale že bych se na něco koukal přes hodinu a stále neměl vůbec ponětí, na co že se to vlastně dívám – to se mi donedávna fakt ještě nepodařilo. Co to sakra bylo?! Dopředu se omlouvám za mé zmatené výkřiky do prázdna, ale tenhle film mě při psaní komentáře k tomu přímo vybízí. Film má sice zajímavou vizuální stránkou, ale to, co se z mých reproduktorů linulo, bylo něco šílenýho – proboha, tak šílený postsynchrony jsem ještě nikdy předtím neslyšel! Nevím, jestli to byl čistě jen můj problém, ale film, kde pomalu není poznat, která postava mluví a co vlastně mluví a kde si tyhle hlasy neustále skákají do řeči – jako pardon, ale jestli tohle bylo uděláno záměrně, tak na mě to nezafungovalo ani náhodou, ba naopak, zapůsobilo to na mě naprosto opačným účinkem. Zaplaťpánbůh, že druhá část už je podstatně lepší a už mi i dávala smysl, jinak bych vážně přemýšlel o mnohem nižším hodnocení. Zatraceně, tohle byl teda pořádně divnej film. Je pravda, že já divné filmy vyhledávám záměrně, ale tohle bylo i na mě až příliš divné. Tohle snad snese srovnání jedině s Antikristem, protože obojí je takové psycho, že u mě asi na hodně dlouho zůstanou některé momenty vryty hluboko do paměti. U Antikrista je to samozřejmě Chaos reigns a nůžky kontra poštěvák, zatímco tady bych to viděl na Markétin pohled à la Samara a tak vůbec to všudypřítomné skákání do řeči, z něhož mi místy fakt silně hrabalo. Pokud tedy hledáte film, který by ve vás zanechal nějaký opravdu hluboký otisk, jděte do Markéty. A nedívejte se na to s očekáváním normálního snímku, protože takovou chybu jsem udělal já a taky na to tvrdě doplatil. (19.05.2012)

Hrdo môžem prehlásiť, že najlepší slovenský film podla kritiky (obchod na korze) je niekolkokrát lepší a záživnejší ako najlepší český film (Markéta). Film bez uchopitelného deja, s nereálnymi patetickými dialógmi jednoduchých ludí a s monumentálnou hudbou, ktorá príliš k obrazu jednoduchého vidieckeho života proste nesedela. Asi to chce viac pozretí a väčšie uvedomenie o dobe, a v mojom pípade kvalitnejší rip. Pátosu je tu viac ako v dielach Michaela Baya. (03.10.2009)

Tak jsem si říkal, co to může být za film, že má 86% a 3 z mých 8 oblíbených uživatelů dali 2*. To je podezřelé a u mne na čsfd ojedinělé. Teď už vím proč. Jak píše Douglas, je to nádherně natočená nuda. Skutečně je 160 minut dost a marně tápu v paměti, že by nějaký náš film měl podobnou stopáž. Přitom každý záběr vypovídá, že kameraman odvedl svou práci na výtečnou. Stejně jako jiní, scénárista, režisér, herci, kostýmerky atd. Magda ukazuje své krásné mladé kozy a můj oblíbený středověk mi je tak ještě milejší. Vypodobněn byl opravdu velmi realisticky. Umělecky skutečně dokonalý film, ale tou nudou zavání. Je to u mne trochu na hraně, mezi 3* a 4*, ale to umělecké krásno musím zohlednit! (06.05.2008)

Předloha historického příběhu Markéta Lazarová od Vančury, byla určitě hodně obtížně filmovatelná, než se na první pohled zdálo. Je to něco mezi básní a baladickou prózou, Vlačilovi se podařilo nevšedním způsobem ztvárnit historickou fresku. Životní tvrdý boj Markéty je líčen v těžkých, drsně sugestivních černobílých obrazech středověku. Opravdu velice působivé filmové zpracování, určitě to vyžaduje hodně přemýšlet, ale tenhle film stoji za zhlédnutí. Ostatně Markéta Lazarová nebyla marně nejdražším filmem 60. let v tehdejším Československu (21.10.2007)